Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Černobylská zóna. 7000 čtverečních kilometrů vyzařujících smrt. Rozdělené podle úrovně zamoření na desetikilometrovou a třicetikilometrovou. Podvědomě očekáváš příšeří, močály, krajinu ze Stalkera.

       Tady žijí likvidátor!“ - vojáci a důstojníci v záloze, kteří se účastní likvidace havárie, stalkeři z Černobylu. A ještě navíc: v zóně střeží oplocení a AE pluk vojáků ministerstva vnitra. Několik tisíc chlapců ve věku 18-20 let! Tisk o nich neví, okolo jejich kasáren a hlídek projíždí bez zastavení televizní štáby. Úplné mlčení. Informace o nich byla úplně nečekaná. Projel jsem po posádkách, mluvil s hochy a jejich veliteli...

       Nemá smysl opakovat to, co už bylo napsáno o havárii ČAE. Pro pochopení dnešní situace je potřeba znát pouze jeden fakt - exploze nebyla jaderná. Reaktor (po vypnutí chlazení) roztrhly vařící plyny. Tvrdé částice z aktivní zóny reaktoru - uran, plutonium, produkty rozpadu byly výbuchem rozhozeny a rozneseny větrem na ohromné území. Proces jejich přirozeného jaderného rozpadu pokračuje. Neštěstí, které spolu s radioaktivním prachem dopadlo na zemi, je příčinou hlavního neštěstí - sklonu k iluzím. Řeknu vám o těch hlavních.

       Iluze první: Následky havárie mohou být zlikvidovány.

       Hlavním prostředkem „boje“ s radioaktivními prvky je dezaktivace. Smysl této procedury si musíme přesně představit. Je to mytí prachem zasažené techniky roztokem speciálního prostředku SF - 2U. Procedura se opakuje, dokud úroveň vyzařování neklesne pod stanovenou hranici. V opačném případě putují stroje, obrněné transportéry a vrtulníky na „pohřebiště“.

       Stejným roztokem umývají domy a cesty, stéká na strádající zemi i na rezavé příkopy. Výsledkem jsou dopravní značky Vjezd na příkop zakázán a Radiační nebezpečí. Ano, cesty jsou čistší, doprava je méně zamořená. Ale celkově se radiační situace nemění, částice se pouze přenáší z místa na místo.

       Nezbývá než si myslet, že dezaktivace vesnic vyžadující desítky či statisíce rublů není ničím jiným než předstíráním a utrácením státních peněz.

       Konečně je nutno vědět, že lidstvo nemůže řídit rychlost radioaktivního rozpadu. Zákony přírody se nepodřizují příkazům z pracoven jakkoliv vysoko postavených.

       Zato se výsledkem lži mohou stát takovéto případy. Pojízdná radiologická laboratoř měří úroveň záření na kraji cesty. Ze zatáčky vyjede na kole chlapec v čepičce a trenýrkách s udicemi. Když ho vojáci zastavili, oznámil, že jede na ryby, že sem přijel ze Rževa k babičce na prázdniny.

       Jen se zamyslete! Do zóny na prázdniny! Chytat radioaktivní ryby. Rodiče jsou díky tisku přesvědčeni, že radiační situace se lepší.

       Můžeme do země v zóně zatlouci ještě padesát miliard rublů, ale proklatá jádra se nebudou stejně rozpadat rychleji. Nic se nezmění. A navíc přesně nevíme, co a jak se v radiační situaci změní.

       Iluze druhá: Všichni vojáci, kteří pracují v zóně, jsou chráněni před účinkem ionizujícího záření.

       Po těchto slovech mi vytane v paměti představa vojáka v gumovém VOK (vševojskový ochranný komplet) a plynové masce s automatem přes rameno. Podivná představa! V této výstroji lze (mimo tepelného úderu) bez nebezpečí pro zdraví projet obrněným transportérem zamořeným úsekem krajiny. Bohužel nosit VOK celý den a tím více pracovat v něm je prakticky nemožné. Také se zamořuje a září stejně dobře jako maskáče.

       Zbývá jediná naděje - plynová maska. Tento geniální vynález akademika Zelinského, pocházející z 1. svět. války, po změnách slouží jako ochrana před některými otravnými látkami. Ale je tu jeden detail. Radionuklidy, které se zachytávají ve filtru masky, z něj činí nádherný, na boku vojáka nošený zdroj záření.

       Mimo to se přes masku špatně dýchá, a tak místo toho vojákům vydávají respirátor „Lepestok - 200“. Také se přes něj nedýchá lehko, ale nepřekáží tolik. Pravda, má jiné nedostatky: nepřiléhá těsně k obličeji a štěrbinami při dýchání se přisává radioaktivní prach. A konečně: jak mi oznámili v laboratoři nepřímých a výpočetních metod dozimetrie Vědeckovýzkumného centra radiační medicíny Akademie lékařských věd SSSR v Kyjevě, z deseti vyzkoušených Lepestoků, které nosili vojáci u plotu ČAE, měly tři na vnitřním povrchu radioaktivní cer 14.

       Farmakologické prostředky určené k pohlcení a vyloučení radioaktivních látek z organismu jsou také určeny k jednorázovému použití kvůli jejich vlastní vysoké toxicitě.

       A tak zbývají pouze tři prostředky „zmenšení“ získané dávky: líh, zelený čaj a už od dob Hirošimy vyzkoušený citrón.

       Líh skvěle váže volné radikály, vznikající v zasažených buňkách, ale tento prostředek je vojákům zakázán. Čaj stimuluje výměnné procesy a je vojáky používán bez omezení, i když většinou na vlastní účet. O citrónech, obsahujících vitamíny C, P a B o něco později.

       Zbyly jenom maskáče, holínky a lodička.

       Iluze třetí: Do Černobylu posílají sloužit vojáky nejhorší, ostatním útvarům nepotřebné.

       Jeden z vojáků vyprávěl, že po přeložení do Černobylského pluku se ho rodiče v dopisech ptají, co spáchal, že ho tak potrestali.

       Drazí rodiče, neznepokojujte se, v tomto pluku slouží hoši bez sebemenší vady na zdraví.

       Iluze čtvrtá: Pobyt v zóně nemá žádné těžké následky na zdraví, protože úroveň radiace je velmi nízká.

       Co se týče těžké formy nemoci ze záření, tak mají autoři podobných tvrzení pravdu. Poslední dobou se opravdu nevyskytuje. V 1. 1986-7 jí vojáci trpěli a stalo se, že i umírali po uvolnění do zálohy.

       Hlavní tíha následků ozáření je přenesena do nedaleké budoucnosti. Podle mínění specialistů VVCRM ALV SSSR během 5 - 6 roků pro ty, kteří prošli službou v zóně, značně stoupne pravděpodobnost zhoubných nádorů a různých onemocnění krve. Objeví se následky poruch nervového a endokrinního systému a štítné žlázy. Nevylučuje se možnost genetických poruch.

       Nyní se vyskytují především „obyčejné“ nemoci: žaludeční a střevní, oční, nervové atd. I tak je nemocnost v tomto pluku dvakrát vyšší než průměr armády. Po vytvoření tohoto pluku v r. 1987 připadají na každého vojáka 4 dny pracovní neschopnosti za pololetí.

       Nemoci dýchacích orgánů jsou ještě častější. „Horký“ prach obsahuje ve svém složení velkou část spektra dlouhožijících radionuklidů, mnohem více než tabákový kouř, který podle tvrzení ministerstva zdravotnictví způsobuje zhoubné nádory dýchacího systému.

       Hlavní příčinou nemocnosti je nerovnováha nervového systému způsobená strachem před ozářením - radiofobie, nedostatek fyzického zatížení (přespolní běhy jsou kvůli radioaktivnímu prachu zakázány), avitaminóza, prudké snížení množství jídla.

       Ano, ano. Nedivte se. Letos průměrná nemocnost ve srovnání s loňskou vzrostla třikrát.

       Iluze pátá: Vojáci v zóně mají dobrou stravu a jsou zabezpečeni vším potřebným.

       Tak tomu bylo do konce roku 1988, než ČAE přešla na chozrasčot. Od konce roku 1987 se postupně zmenšuje sortiment produktů přidělovaných vojákům. Předpis na vojáka je 80 gramů rybích konzerv. Ale dříve to Byly šproty a teď... Změněno bylo povolení k nákupu zeleniny podle cen stanovených místními sověty. To znamená, že vojáci dostanou zeleninu a ovoce, jenom když důstojníci služby týlového zabezpečení je mohou koupit za rozpočtové ceny. A to mluvíme o citrónech. Černobylský voják dostane ubohé půl sklenky Jablečné šťávy...

       Změněna byla doplňková norma výživy 1-D. Následkem toho výživa vojáka spolu se všemi přilepšeními už nepřevyšuje denně 2,40 rublu, zatímco na pracovníka AE se dává 5,72. Pravda, na stráži se vojáci jednoho praporu stravují v jídelně AE, což jenom zvyšuje - jich nespokojenost.

       Ejhle, chozrasčot - na životě a zdraví chlapců. Pro ty, kdož ochraňují deseti a třicetikilometrovou zónu, platí obvyklá pravidla výměny výstroje, a tak chodí v radioaktivních gymnasťorkách.

       Není benzín, aby mohli jezdit na opušťáky do Kyjeva nebo jen do Slavutiče. Nejsou náhradní díly k autům a vzdálenosti v zóně se nepočítají. Takže v posledním rozhrkaném autě jezdí řidiči na „pohřebiště“ a „nacházejí“ tam potřebné součástky. Tak se stává, že dveře VAZu vyzáří 6 rentgenů za hodinu.

       V seznamu toho, co se nedostává, můžeme pokračovat dál. Co dělat, normy nepočítají se zvláštním postavením pluku a rozpočet „Kombinátu“ Vedení vnitřních vojsk v Ukrajině a Moldávii se v poslední době zmenšil čtyřikrát.

       Iluze šestá a poslední: Vojáci plní státně důležitý úkol - chrání zónu havárie.

       Tato iluze je nejhlavnější. Co chrání? Před kým? Už dávno zlikvidovaný“ majetek, odepsaný v roce 1986? Zónu před myslivci, rybáři a houbaři?

       V minulých letech docházelo k narušení uzavřené zóny. Ale kým? Bývalými místními obyvateli, kteří se chtěli o církevních svátcích dostat ke svým příbuzným na hřbitovech. Teď jim organizovaně přidělují autobusy a je po narušeních. Drát přetrhávají kanci a losi, podbíhají znepokojená stáda, utíkající přes ohrazené pozemky. V tomto roce k žádným jiným narušením nedošlo.

       Ochranu ČAE mohou provádět záložníci a praporčíci. To je pro ČAE mnohem dražší, vždyť praporčík nebere 14 rublů měsíčně a potřebuje byt.

       Odkazy na výstavbu vojenského městečka ve Slavutiči jsou neudržitelné. Čekat do roku 1992 znamená zničit zdraví tisíců chlapců. A k tomu bylo z objemu naplánovaného na tento rok za 5 měsíců utraceno 14%.

       A konečně lidoví poslanci SSSR musí vyřešit otázku důchodů pro účastníky likvidace následků havárie.

       A to nejdůležitější. Je nutno skončit s iluzemi. Suita kolem ČAE je zbytečná, není k ničemu mimo plýtvání státními prostředky. Mnozí vědci už uznali, že tato země bude nevhodná pro život lidí ještě nejedno desetiletí. Hranice zóny musí být upřesněny podle reálné radiační situace a musí být vypuštěny z tajných map. ČAE musí být uzavřena.

       Černobylská zóna, stejně jako u Strugackých, je výsledkem pikniku. Pikniku s přestříháváním pásek, rámusem orchestrů, rozdáváním řádů a laureátských titulů.

       Ale dosud chlapci provádějí svoji smrtelně nebezpečnou službu na elektrárně, běhají, víří a vdechují radioaktivní prach, kolem zamořené zóny natahují dráty. Pokračují v hrdinství.

       Hrdinství, které není potřeba, které je zapomenuto ještě před dovršením.

       J. Žirnov Komsomolská pravda 23. 7. 1989

Doplňující informace: Sputnik, duben 1989, str. 102 a násl. článek o vědeckém vedoucím týmu při likvidaci havárie ČAE akademiku Valeriji Legasovovi.