Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Sestupujete-li z Mont Blanku přes Refuge des Grands Mulets, trefíte rovnou do Les Bassons. Já dorážím na kraj vesnice v pátek 25. srpna navečer. Dehydrovaný jak Fremen, v ruce třímaje flašku octovku - poznávací to znamení českého turisty, zamířím do jediného místního kempu, kde mužů konečně doplnit tekutiny - což, cestovaní za devizový příslib naší štědré SBČS by mohlo nést titul „šuměnková odysea“, Teprve když zaženu nejhorší žízeň, jsem opět ve stavu dostatečně vnímat svoje okolí. A to, co vidím, bych v těchto místech namouvěru nečekal: s skupina stanů a přívěsu je ohrazena šňůrou, a u vchodu do tohoto prostoru, na čelním skle zde zaparkovaného renaulta, bije do očí ručně? malovaný plakát, na němž se šklíbí potvora druhu BEM, avšak očividné říznutá tím krasavcem, který je ozdobou triček metalistů a obalu desek skupiny „Iron Maiden“. Jenomže tady je nápis, v němž jsou mi srozumitelná pouze dvě slova: science a - fiction. Jak bych mohl odolat?

       Překročím tedy špagátový plot a už po pár krocích jsem stavěn zdvořilým, leč rezolutním mládencem, který mi dává na srozuměnou, že probíhající zde akce je pouze pro uzavřenou společnost. Já, jsa francouzského jazyka neznalý, pokouším se mu klopýtavou angličtinou vysvětlit, že jsem rovněž scifistou a velice rád bych se podíval na jejich setkáni. Mnoho si od toho sice neslibuji, ale jakýmsi zázrakem to zaúčinkuje, můj protějšek mě vezme na milost a dokonce spolu zapředeme zdvořilostní konverzaci. Dovídám se z ní - nebo víc domyšlím - že se tu ode dneška koná SF-víkend fanu z Lyonu, Grenoblů a Chambery (SFK funguje pouze v prvním z uvedených měst), zítra jsou očekáváni i Švýcaři z Ženevy, nicméně já jsem prvním, i když nečekaným zahraničním hostem. Při hovoru s ulehčením registruji, že angličtině kolegy Nicolase chybí mnoho k plynulosti.

       Ale to jsem již uveden do kruhu asi čtyřiceti lidí, kteří se právě s vervou věnují činnosti, scifistům na celém světě patrně nejmilejší - to jest plkání - nebo diskutování, jak je komu libo. Díky jejich francouzskému temperamentu jsem v první chvíli přesvědčen, že se šíleně hádají, ačkoli podobná „výměny názoru“ už koneckonců probíhaly i v mém domovském klubu. O co v debatě šlo, se už nedoví dám, neboť mně Nicolas právě ohlašuje jako fana-etranzera, a navíc: ze země, kde podle jejich přesvědčení, SF ani neexistuje. Budiž zde dík galské bezprostřednosti a fanovskému zaujetí, že s nimi já, poměru a jazyka neznalý a v neznámé společnosti povětšinou spíš uzavřený člověk, zanedlouho bez zábran klábosím, mužů se něco dozvědět a snad i něco sdělit. Pravda, zásluhu asi rozhodující na tom přece jen má hojně konzumované červené - značka „Des Montagnes“.

       Po ujištění, Že „...in Czechoslovakia exists - fandom too“ , hodnotíme některé nám známé spisovatele žánru a jejich knihy. Ani mě zvlášť nepřekvapí, že moji hostitelé neznají žádného autora SF - pardon, někteří vědí o Karlu Čapkovi (přinejmenším to, ze vymyslel roboty) a snad úplně všichni četli Franze Kafku (no jo, ale to už k SF opravdu nemůžu počítat). V tomhle směru jsou moje znalosti přece jenom trochu širší - alespoň Boulle a Merle u nás vyšli. Vzápětí se dovídám, že tito dva pánové nejsou zdejšími Čtenáři SF oblíbeni až tolik, jako např. u nás téměř neznámý Pierre Barbet; nu a v zemi, kde s nevelkým zpožděním vycházejí prakticky všechna úspěšná díla americké SF, jsou všichni místní autoři nutně až za nimi. Absolutní jedničkou je ve Francii Stephen King, tedy nikoli gard-SF nýbrž horror (v knihkupectvích je Carrie, Cujo, Danse Macabre a nejnověji Misery v reprezentativním vázaném vydání), čte se kyberpunk (Bear, Gibson, Sterling) a hodně - ne-li nejvíc - fantasy (mimochodem, novinka tohoto žánru je vystavována v políčkách s fantastikou, ale zároveň i mezi ženskými romány - jsou to „Mlhy Avallonu“ Marion Zimmer Bradleyove). Obchod nabízí vůbec výběr, o jakém se nám ani nesní: nejvíc snad Asimov (beletrie i populárně-vědecké knížky), ale i Herbert, Heinlein, Niven, Pohl, Silverberg, Spinrad, Vance; klasika jako Olaf Stapleton a E. E."Doc“ Smith; úhledná edice verneovek v kapesním vydání (samozřejmě s původními dřevoryty) a třeba kompletní, velice hezkými a stylovými pérovkami ilustrovaný Tolkien. Jinak si myslím, že ty pomlouvané paperbacky jsou dostatečně kvalitní, aby se nerozpadly po prvním přečtení, jako některá naše brožovaná vydání. Kapesní edici je i série „Histoires de ...“ - antologie nejslavnějších světových povídek, které sestavuje autor a teoretik žánru Gerard Klein - jedním dílem jsem byl obdarován i já.

       Trochu se kolegům pokouším popsat, jak to vypadá u nás. Zajisté, vyšel Anderson, Bester, Brunner, Dick i třeba Simak jenže, kromě snad Asimova, Clarka a Vonneguta, neznáme v Československu žádného Anglosasa z více než jednoho, dvou titulů - a některé světově proslulé autory vlastně jen podle jmen.

       Do poněkud rozpačité situace se dostávám, když dívka Christine, kterou zřejmě omrzelo, že její přátelé neznali českou SF, přinese aspoň knihu jednoho českého autora mainstreamového. A tak držím v ruce „Nesnesitelnou lehkost žiti“ a uvažuju, jak jí mám vysvětlit, že „Milan Kundera is naturally Czech writer, but...“. Dost těžko to mohu komentovat slovy: „Vždyť“ víte, jak to u nás chodí,“ - ta milá mademoiselle to evidentně neví (odkud taky) a když se jí to snažím vysvětlit, zdá se, že nějak nechápe. Tomu se ani nedivím, v československé kulturní politice je toho dost a dost, co nechápou ani lidi u nás.

       Prázdných lahví přibylo, debata se protáhla - a jde nám to čím dál tím lip - ale už je tma jak v ranci a je třeba končit. Rád bych ještě pobyl, Francouzi chystají večerní filmové představení (dneska to bude pohádkový Willow a po něm prý trhák, nová verze Batmana s Jaackem Nicholsáném), ale já už musím klusat na nádraží, abych nemusel do Chamonix šlapat potmě pěšky. No co, třebas ty filmy ještě uvidím v našich kinech, že jo?

       Tak „merci“ a možná někdy „au révoir“.