Všechna práva © Interkom 1984 - 1989

Na tuto akci bratislavských fanů jsem byla navelená. Honza Pavlík byl totiž zverbován k přednášce o Star Treku, a to on dělá rád. Zejména rád vystupuje v masce pana Spocka, a tu zase umím jenom já. Ale nelitovala jsem. Konečně se mi povedlo vyslechnout vyprávění Smekala a Blažka, jak překládali Dunu, což mi na Parconu uteklo. Blažek se s jazykem na vestě dostavil uprostřed besedy, což věci dodalo jistý punc napínavosti. Potom jsem absolvovala besedu s prognostikem Galem, fascinujícím vousatým bouřlivákem. Byla to beseda poněkud otřásající o naší přítomnosti a hlavně budoucnosti. Pomalu jsme ztráceli jakoukoliv naději do budoucna a pan Gal se nás pokoušel utěšovat, myslím, že nepříliš úspěšně. Maně jsem si vzpomněla na zaměření některých fanů směrem k psychotronice a podobným úletovým oborům. Musím přiznat, že prognostika mi připadala jaksi aktuálnější a důležitější, a to i z aspektu ryze osobního. Pak běžela dražba, ale tu jsem strávila diskusí v baru. Pak jsem musela nastoupit svou funkci kostymérky a maskérky, zatímco Vašek Vlk vyprávěl o problémech spisování a běžela porada klubů. Tam jsem chyběla, i když jsem KK slíbila zápis.

       Lituji, ale přes veškerou snahu to nebylo možné zkoordinovat. Mezi maskováním byl Honza Pavlík opět vyhlášen vítězem soutěže, což už mi připadalo trochu jednotvárné. Nu, a než jsem se odmaskovala, osvobodila Honzu od uší a ostatních částí masky, a Přemka odasiatštila z masky pana Sulu, vypukla veselá večerní party s vynikajícím vínkem.

       V nejlepším přestat, usoudil velitel výpravy Egon a vyhnal nás na nádraží. Tam jsem se ujala své funkce hypergramotné kvočny a zajistila jsem krmení a napájení.

       Po chvíli spánku ve vlaku jsme se ocitli v Praze a já odspěchala domů k dítku, které jsem opouštěla chraptící a kašlající. Dítko otevřelo oči a pravilo: Mámo, mně už je úplně dobře.

       A já klesla s úlevou do postele a prospala neděli.