Interkom: Divoké dny

Bylo to, aspoň myslím, ve čtvrtek 30. listopadu, když na mém stole, v té době dost zavaleném prací, zazněl telefon a sympaticky ráčkující Albertův hlas pravil:

„Tak jsme se dohodli, že jsi nejschopnější právník ve fandomu. Můžeš udělat stanovy pro, vznikající organizaci sdružující a oficializující fandom, a večer je přinést do RUR?“ Všimněte si, jak mi mazal med kolem úst! Měla jsem skutečně práce jak na kostele, ale chytla jsem první stanovy, které mi padly do ruky - byly to stanovy Jednoty právníků - a opráskla jsem je i s fousama.

Přišla jsem do Roury, a zjistila, že velká místnost je zadaná, takže všichni fanové se nahrnuli do malé. Tím došlo k neplánované všeobecné diskusi a tříbení názorů, ale začalo být jasnější, jaké by mělo být základní pojetí. Už před tím mě žádal Egon o stanovy pro Klub Julese Verna, takže jsem si aspoň ujasnila, co a jak.

Pak byl týden klid, až na to, že probíhala revoluce, což je únavné i pro diváka, otevřely se hranice s Rakouskem a já mordovala Honzu Pavlíka, aby mě dopravil po svých železnicích do rodného města mé matky Vídně a diskrétní indiskrecí jsem se dozvěděla, že jsem získala Antigé, což mi upřímně řečeno vyrazilo dech.

V pátek ráno, 8. prosince, jsem vyjela udělat kontrolu na podřízenou organizaci v Brně, a když jsem to tam provětrala, sedla jsem na tramvaj a odjela na Dracon. Dracon je obvykle milá, klidná akce, spočívající v diskusích v kuloárech, popíjení a mívá víceméně rekreační charakter. Ještě v pátek to vypadalo, že tomu tak bude i tentokrát.

V sobotu ráno jsme utvořili skupinu a vydali se kolem přehrady po stopách emzáků. Cesty byly většinou zledovatělé, mrzlo, až praštělo. Vrátili jsme se vyhladovělí a podle pravidel zčásti mrtví, protože nám došel kyslík.

Vrhli jsme se na oběd, a pak se odebrali do pokojů odpočívat po nadměrné dávce kyslíku. Ale chyba lávky. V místním rozhlase zaznělo oznámení, že za chvíli bude mluvit Ondřej Neff. Vymrštili jsme se z lůžek, a spěchali do společenského sálu, kde Ondřej oznámil, že se rozhodl založit Syndikát autorů fantastiky, což by byla organizace v podstatě zastřešující fandom. Na místě byla sestavena pracovní skupina, a to už mi bylo jasné, že budu tvořit další stanovy. Ve skupině jsme ovšem jen projednali ně

které věci, které bylo zapotřebí ujasnit, a rozdělili úkoly. Samozřejmě, že jsem společně s Honzou Pavlíkem a Pavlem Kosatíkem, což je taky právník, vyfasovala stanovy. Už jsem měla obavy, zda se mi vůbec podaří převzít Antigé, ale kupodivu jsem to stihla.

Po předání měla být čtena vítězná povídka - skoro jsem zapomněla, já převzala dvě Antigé, zlato a stříbro, ale protože měl být také v televizi projev prezidenta, povídka byla odložena po projevu. Dost mě zajímalo, co bude mít větší úspěch, zda prezident nebo já, a musím přiznat, že prezident vyhrál.

Skoro bych zapomněla, už před tím si vítěznou povídku vyžádal Vlasta Talaš, že ji vydá. Když ji ale přečetl a zjistil, jak nevybíravým způsobem si já, navíc ženská, dělám legraci z vojáků, usoudil, že by v redakci časopisu pro vojáky nevyšla, a raději si vzal stříbrnou.

Taky jsem zapomněla, že všechny účastnice dostaly k vyplnění dotazník Pro volbu dokonalé scifistky. Samozřejmě, že kromě zatrhávání odpovědí jsme připisovaly poznámky a kromě toho jsme spáchaly komplot, jehož cílem bylo vyhlásit za Dokonalou scifistku Vlada Srponě.

Nuže, po mé povídce nastoupil Franta Novotný v saku a kravatě (!), a prozradil, že dotazník byl rozdán k tomu účelu, aby odhalil rusalky řádící ve fandomu a taky že je vytipoval. A odhalil.

Odhalené nadpřirozené bytosti, v rozporu se svou rusalčí přirozeností však oblečené, nastupovaly na pódium, kde byly proměřovány nástrojem na měření průměru stromu, a pak jim byl předán diplom, zatřiďující je do rodu, řádu a druhu. Úkolem publika bylo odhalit, o který druh jde. K tomu účelu obdrželi Klíč k určování rusalek. Museli však napřed dát úpis na jeden koňak, v některých případech došlo k dražbě. Vítěz pak řekl svůj tip, obvykle neúspěšný, a cenu - hodnotnou knihu - obdržela obvykle rusalka. Snad jen ve dvou případech tomu bylo jinak. Já osobně jsem byla vydražena na jedenáct koňaků, ale co je to proti Vladovi Srpoňovi, kterého přítomné dívky vydražily na jednadvacet koňaků!

Protože Vlado i já jsme nonparcoráni, odehrálo se vypíjení vydražených hodnot na následujícím zasedání NPC. Spát jsme šli pozdě v noci za zpěvu budovatelských písní, uondáni, leč nezdoláni.

Nedělní dopoledne jsem věnovala zčásti diskusím o, příští tváři Syndikátu, například projektu bitvy šlehačkovými dorty na nejbližším plénu, požadavku, aby vedení nosilo psí dečky a zbraně skryté ve futrálu na housle, zčásti relaxaci.

Večer jsem přijela domů, a kluci se začali tahat o Antigéčka, až jedno poškodili. Pochopitelně jsem začala nadávat. Mezitím historie běžela mílovými kroky, revoluce kvasila a já se těšila do Vídně, kde bude přes nápor turistů aspoň nerevolučno.

V pondělí mě v práci čekal nápor věcí, ale našla jsem si čas, abych stvořila Stanovy, po vytříbeni názorů a směrů už podstatně kvalitnější. Uvažuju o tom, že se zavedu v sepisování stanov na zakázku. Nu, a o půlnoci jsem unikla z revolučního mumraje směr Vídeň. Udělala jsem dobře, báječně mě to osvěžilo, a kromě toho -zážitek zážitků - jsem se dostala do slavné Španělské jízdárny a viděla lipicány při tréninku. Pro jezdce, třeba bývalého, to znamená dost.

Ve vlaku zpátky jsem s Honzou prodiskutovala stanovy ve středu přepsala a odnesla na schůzku, kde se dotvořily. Nu, a ve čtvrtek jsme se zprávou o dosud vykonané práci předstoupili před plénum s tím, že v pátek bude podána žádost o registraci.

Mezitím můj choť a můj kolega šli na demonstraci komunistů před ÚV KSČ. Z jejich dojmů: Před ÚV to byl víceméně trapas, ale když se přesunuli před Rudé právo, mělo to švih. Vyšel zástupce šéfredaktora před dveře a nebylo pódium. Z pokřiků:

A tak jsem se po dlouhé době opět setkala se svým mužem, dostala , vynadáno, že vůbec nejsem s rodinou, což jsem odpálila poukazem na jeho vojenské cvičení a sérii služebních cest v poslední době, ale kus pravdy má, a ještě jsem se musela bránit návštěvě lední revue v pátek, protože v sobotu z bytu mám králíkárnu, jedno dítě mi stůně a dělá doma binec a za týden jsou vánoce. Závěrem jsem poslala do háje dítě, které chtělo péct vánoční cukroví, že až po revoluci, a umyla haldu nádobí, které přivlékl můj choť z kanceláře, neboť od příštího týdne mění místo.