Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

Myslím, že tohle je taková vysněná kniha každého opravdového, vášnivého čtenáře, neboť obsahuje přesně to, v co pokaždé doufáme, když otvíráme novou knihu: Příběh s velkým P, který má nějaký tajemný další smysl, ale přitom zůstává příběhem. Zjevení nějaké hlubší vrstvy. Symbol, prohlédnutí. Hasí naši filozofickou žízeň, protože mluví o lidské existenci, smrti, poznání, magii, o reálném a ireálném, přirozeném a nadpřirozeném - ačkoli tyto polarity jsou zde zrušeny, což je právě fascinující.

       My scifisté, kteří většinou jsme filozofickými a sociologickými samouky, jsme zvlášť schopni vychutnat všechny ty nádherné paradoxy, interpretace světa, myšlenkové systémy, které autor s takovou lehkostí chrlí.

       Mimochodem mě napadlo, že to, co nám říkali z filozofie a sociologie ve škole, je jako vystřižené z Borghesových brilantních s ironických exhibicí. Posuďte sami - jaké inspirativní groteskní historky: že společnost bývala rozdělena na antagonistické třídy, u nešťastných kapitalistú ještě je, zatímco u nás, kde třídy nejsou, je zas nutná vedoucí úloha jedné strany, protože je a) nejrevolučnější, b) nejpokrokovější...a tak dále. Vrcholem černého humoru byly pak fráze o jediném správném vědeckém (sic! vědeckém!) názoru, které tak roztomile kontrastovaly s tušenou krizí pozitivizmu ve vědě. Gagy na každém kroku, řekla bych.

       Tím pádem bych se ani nedivila, kdyby se (vědecky) prokázalo, že jsme na Borghesovy virtuózní kousky zvýšeně vnímaví.