Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

Dějou se nám to ve fandomu věci! Nenapsala jsem vůbec žádnou reportáž ze sci-fi plesu v Olomouci a to byl nejspíše poslední, neboť Sigma se hodlá specializovat na školení a rekvalifikaci (ještě bude špendlíčkem hrabat protože tím pádem budou společenské prostory večer a v noci nevyužité, a každý, kdo má jen kousek podnikavosti, ví, že takové prostory se vyplácí, jen když jsou využívány 24 hodin denně ), už dlouho jsem nenapsala žádnou recenzi, ale to napravím, protože Slan vydal Silverberga a můj vůdce a manažer se nad ním rozčilil (myslím tím Egona Čierného), a to se musí podporovat. Místo, co bych dělala literaturu, neustále někomu z fandomu radím, kterak zakládat pochybné spolky a jak podnikat.

       A tak už máme: Syndikát autorů fantastiky, Asociaci fanů,

       Sdružení přátel comics, Klub Julese Vernea,

       teplický klub (nevím, jak se jmenujou, ale když Hlous řekl, že se stanovami jsem mu pomáhala já, dosáhl registrace), a pokud vím, i klub Nazca z Ústí požádal o registraci.

       A co se neděje! Syndikát autorů působí dojmem elitním až profesionálním, a protože nic se nejí tak horké, jak se uvaří, působí dojmem, že vlastně pro fandom nic nedělá. Já osobně mám dojem, že to není pravda, ale jiní mají dojmy jiné.

       Asociace fanů je vlastně bývalá Ada, a jinak má za cíl podchycení divokých fanů. Klub Julese Vernea dostává vynadáno, že se vydává v zahraničí za reprezentaci čs. fandomu, což není pravda, protože se vždycky vydával pouze a jedině za klub J. Vernea, na rozdíl od jistého nejmenovaného fana, který kdysi prohlásil: Fandom jsem já.

       V celém tom kolotání přichází tak trochu skutečná klubová činnost. K tomu dospěli i účastníci opavské porady klubů, a došli k rozhodnutí založit vlastní organizaci, jakýsi protipól Asociace fanů, zabývající se naopak výhradně kluby.

       „Budeš dělat další stanovy,“ pošeptal mi v tom okamžiku soused, a já jen mávla rukou. Proč ne, ono se ukáže, která z organizací je životaschopnější.

       Na místě byla sepsána zakládací listina, zvolen přípravný výbor ve složení Čierny, Moravec a Srpoň a já dostala za úkol požádat o registraci.

       Nová organizace tedy vznikl v Opavě 5. května 1990, nese jméno Československý fandom, podpisovým oprávněním za fandom, disponuje Egon Čierny (protože je v Praze a já taky a při podání žádosti potřebuje jeho podpis nebo aspoň souhlas s jeho zfalšováním). Je to prozatím jediná organizace s celostátní působností. Zakladatelé jsou členy automaticky, ostatní, pokud budou mít zájem, se musí přihlásit. Nejlépe bude oznámit úmysl přihlásit se u Zdeňka Rampase.

       První řádná slezina bude na Parconu, tam také bude mošno přihlásit se osobně, a tam se taky dohodneme, co dál.

       Osobně už se těším, jak se nakonec dohodneme na federaci SF sdružení, nebo naopak, jak se bytelně pohádáme, že si lezeme do zelí.

       Mimochodem, všeliké to hádání toliko pro hovada dobrá jest. Aťsi je třeba dalších deset organizací, všechny ráda pomohu zakládat a některé počase likvidovat. Pravda je taková, že se prostě hledá cesta a organizace, která má smysl, nezanikne, zatímco taková, která smysl nemá, zanikne. To může ukázat jen čas a praxe.

       Myslím si nicméně, že kluby smysl mají. To ukázal i veselý večer v Opavě, kde jsme si místo pomlouvání nepřítomných vymýšleli za mírného popíjení sladký nescifi román o okresním tajemníku, programátorovi, něžné uklízečce a ještě nějaké ženské a který se nám v klíčovém momentě zasekl, takže mi ho vrazili se slovy: Tady to máš a dělej si s tím co chceš. Prozatím mám problém to přeluštit.

       Připomíná mi to veselé večery u Vilmy Kadlečkové, kde hrajeme absurdní divadlo, čteme ze slovníků politické ekonomie, cupujeme si svá geniální dílka a píšeme podle toho, jaké slovo si kdo vytáhne z klobouku. Takže klid, fandom žije i mimo schůze a zakládání spolků!