Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

Revoluce proběhla fandomem a jaksepatří s ním zacvičila. Kdyby jenom, zacvičila i s cenami jízdného. Ale kampak na českého fana. Už v červnu sehnal Láďa Peška ze Slaného soukromý autobus za cenu levnější, než bylo i totalitní jízdné. A tak se v pátek 7.září v půl jedenácté sešla před hotelem Diplomat společnost věru exkluzivní, Neff, Rotrekl, Freiová, a kdekterý známý pražský fan. Dokonce i několik zahraničních hostí. Byla to veselá cesta, známí výtržníci si sedli dozadu a plánovali výtržnictví na další dny, a vůbec bylo veselo. Za vcelku slunného počasí jsme dorazily k bratislavskému PKO, kde byla prezentace. V střídavém pominutí smyslů jsem si vzala zavazadla, abych je vzápětí opět odnesla do autobusu, protože bydlení bylo jinde.

       Byly to studentské koleje, a dva milí starouškové v recepci byli poněkud vykuleni, i když do jisté doby zachovávati zdvořilost. Podle všeho se však někdo nemohl vyrovnat s tím, že je třeba ubytovat obojí pohlaví.

       Já byla ubytována bez problémů, ale to nelze říci o spoustě dalších lidi, ubytovaných jako třetí s manželi nebo ubytovaných v pokojích už obsazených.

       A tak až do pozdních hodin nočních bloudili po kolejích takoví zkušení a zasloužilí fanové, jako třeba Eva Hauserová či Egon Čierny, a nemohli najít místo ku klidnému spočinutí. My, ubytovaní, jsme tedy poskytli azyl zavazadlům neubytovaných a vydali jsme se na cestu k dějišti Parconu. Já s Georgem Procházkou jsme se pokoušeli dobýt na jakousi vysokou školu, ale poslali nás dál. Do toho se spustil pořádný lijavec a my potkali společnost fanů, hledajících hospodu.

       A protože zázraky se dějí, jedna hospoda byla hned naproti, bylo v ní volno, ochotný personál, dobré jídlo a spousta fanů. Po večeři jsme se z větší části přesunuli na náš pokoj, kde se Hlavička s Kmínkem dostali do diskuse o vedení ČSAV a druhý den běžela po fandomu pověst, že si nafackovali. Není to pravda, oni to aspoň tvrdí. Chvílemi jsem pobíhala po baráku a sledovala, jak se kdo ubytovává. S naprostým klidem

       to vyřešil Martin Klíma, který v pokoji vedle nás objevil volnou postel požádal všechny přítomné dámy o dovolení a klidně se do ní skutálel. Eva chvíli seděla v pokoji se samými cizinci, kde jsem ji objevila, abych se s ní dohodla na organizaci naší SF boutique. Dohodly jsme se a ona oslovila jakéhosi mladíka, ale oslovovala ho italským jménem. Ha, řekla jsem si a pustila se do italské konverzace na úrovni čtvrté lekce. Kdyby to byla první lekce, bylo by to jedno, stejně mi nikdo nerozuměl.

       Ať jsem vlezla, kam jsem vlezla, všude se po chvíli objevila Miša Rampasová a sháněla Zdeňka.

       Nakonec jsem se nachomýtla u recepce právě v okamžiku kdy se dostavil Vlado Srpoň a energicky ukončil náš ubytovací happening. Pak už nezbylo, než dorazit na pokoj, zjistit, že Vilma odpadá a vyhodit diskutující. Honza Hlavička se při té příležitosti zmocnil, jediné zbývající láhve a prý s ní spal v posteli. Škoda, ráno bych byla potřebovala povzbuzení, protože v půl deváté začínal pořad o Star Treku a já musela namaskovat sebe a Honzu Pavlíka. Což jak známo, je maskování složité. V pořadu o Star Treku jsem se mohla objevit hned na začátku, a pak jsem musela odkvačit, abych doplnila SF boutique. Po cestě jsem zjistila, že mi z mé předpisové uniformy vykukuje zesílený okraj punčocháčů, a tak jsem s úlevou skočila na tramvaj, abych se odmaskovala, sledována konsternovanými pohledy spolucestujících Bratislavčanov.

       Na koleji jsem se s úlevou převlékla jen do zlaté blůzy a černých kalhot a vydala se na cestu zpět, sledována již pouze udivenými pohledy spolucestujících Bratislavčanov. Po ranním šoku jsem zbytek dopoledne věnovala kávě drbům a poradě klubů, která kromě vystoupení Jirky Karbusického o koncepci fandomu a kuloárového jednání skončila do ztracena.

       Po vydatném obědě jsem chtěla, jít na vystoupení Ondřeje Neffa, abych zjistila, že sál okupují astronomové, kteří začali pozdě a tak také pozdě končili. Protože mi tak trochu unikala souvislost sfingy na Marsu, Hubbleova teleskopu a sexuálních styků Pozemšťanů a emzáků, šla jsem na chvíli do haly, kde jsem přistihla Ondřeje Neffa, jak pije víno a nadává, že se kvůli nedochvilnosti astronomů ještě opije. Asi to splnil, protože narážky na zpoždění astronomů se táhly jeho projevem jako červená nit.

       Chýlilo se k večeru. Večer byl původně plánován jako velká večerní gala maškarní šou, ale já nějak neměla inspiraci a tak jsem si přivezla své svatební šaty. Místo abych sledovala napínavé finále ceny Fan-Fana šla jsem se převléknout a to jsem neměla dělat.

       V sále jsem mezi odžínovanými fany vypadala jako exot, ale to by mi nevadilo. Horší bylo, že mě objevil Olša a pravil: „Ty jsi tu jediná slušně oblečená, pojď předávat ceny.“

       Na to ale nadskočil Egon jak to, že Olša disponuje majetkem KJV. Když majetek tak majetek. Ať se pánové dohodnou a kočky pudrujou.

       Olša dělal na Egona z pódia prosebná gesta a tak mě Egon uvolnil.

        Na pódiu bylo několik stolů a na nich změť cen, luštily jsme proto s Haničkou větvičkou jejich systém (žádný nebyl), a zatímco Hanka se obávala, že se jí odpářou volány z jejích proklatě přiléhavých šatů, já žila v obavě, že zakopnu o svou dlouhou sukni. Proto nevím z výsledů téměř nic. Ale budou určitě zveřejněny jinde.

       Mezitím vším také Honza Pavlík vyhrál Fanfana, tvrdil, že proto že Olša měl okno.

       Po vyhlášení výsledků se většina lidí odebrala na nejrůznější soukromé party na kolej, já jsem ještě setrvala, a bavila se o právních aspektech fandomového podnikání.

       Na kolej jsem se dostavila někdy v půlnoci kdy velká party na oslav Vilmina vítězství právě vrcholila. Situace byla poněkud nepřehledná, stále jsme přetékali z pokoje na chodbu a proudili zpět.

       V neděli ráno jsem se dokonce dostala na snídani pak byla burza ale já dala přednost pití kávy a očekávání zasedání SAF, které však bylo až po burze. Ovšem, jen jsme začali zasedat, byli někteří protagonisté upozorněni že za chvíli mají tiskovou besedu takže jsme tak tak projednali přihlášky a nejběžnější administrativu.

       Na tiskovou besedu jsem nebyla pozvána, a tak jsem se pokusila jít na oběd abych zjistila, že se nám ztratila restaurace. Využila jsem tedy času k tomu, abych zlikvidovala svou část SF boutique a konečně si normálně sbalila.

       V půl druhé měl odjet autobus, ale tou dobou ještě část nešťastníků stála ve frontě na vyúčtování dražby. Vyjelo se proto pozdě, a my jsme začali mít obavu, že nestihneme Randalla a Hopkirka. Cestou zpět mě Vašek Škvor bavil svými literárními projekty, až mu Filip Rameš, který předchozího večera získal alkoholické okno a tím mírný šok (každého se ptal co vlastně dělal), poradil, aby tolik nepil. Další zdržení jsme získali při občerstvovací přestávce kde soukromý podnikatel neměl ohřáté dostatečné množství párků a musel dohřívat. Tím trochu dohřál i nás.

       Vše ale dobře dopadlo, aspoň já jsem Randalla i Hopkirka stihla.

       A můj celkový dojem? Chaotický. Lépe by bylo méně programů a víc kuloárových kontaktů. Mým snem je con, kde někde stranou běží video pro šediváky, v malé prostoře pár besed se zajímavými lidmi ne však paralelních, a zbytek je jediným obrovským kuloárem. Do toho dva tři nosné programy a docela by to mohlo stačit. Ano, a ještě pár zákoutí k menším posezením mimo dohled davu pro účely, kdy někdo právě prodává svůj nový román.

       Vlado udělal, co mohl, snad i víc organizátoři byli neskutečně obětaví, ale měně bývá někdy více.