Všechna práva © Interkom 1984 - 1990

Letošní Eurocon se konal v prvních listopadových dnech ve Fayence, což je mrňavé městečko asi padesát kilometrů severně od Riviéry, skryté v horách a neskutečně malebné. Už když jsem přijížděla vlakem do Cannes, byla jsem úplně bez sebe z krajiny, která se objevovala za oknem: jako z Goghových nebo Cézanových obrazů. Cypřiše, růžové domy, růžové útesy a azurové moře s palmami lemujícími opuštěné pláže. Brzy se ale ukázalo, že dostat se ve svátek z Cannes do Fayence je skutečný problém. Když dorazil Richard Podaný /redaktor nakladatelství Svoboda/, zjistil, že je nutno vrátit se vlakem do St. Raphael; odtud pak jel do Fayence jediný /!/ autobus za den. Úzká silnička klikatící se pustými horami a houstnoucí tma vyvolávaly představu, že nás očekává zřícenina plná upírů. Do jisté míry se to splnilo.

       Eurocon byl totiž zaplaven mračnem velmi agilních až agresivních Rumunů. Na mou duši nejsem žádný nacionalista a upřímně nesnáším, když se někdo začne vytahovat, že je míň východňácký než jiný východňák; ale tito Rumuni byli tak strašliví, že jsem upřímně litovala, že Ceaucesku nedosáhl aspoň takových výsledků jako Pol Pot a poněkud víc jich nevyhladil. Vypadá to možná krvežíznivě, ale i Richard, který je velmi decentní a laskavý člověk, měl během Euroconu takové vidiny, jako například, že přijde maskovaný muž se samopalem a pokropí Rumuny pořádnou dávkou.

       Ve čtvrtek 1.11. večer jsme stihli ještě vernisáž výstavy výtvarných prací, kde jsme mohli shlédnout díla asi tak dvou Francouzů a deseti Rumunů. Myslím, že v žádné jiné evropské zemi netušili, že tady mohou něco vystavovat. Z těchto vystavujících bylo nutno navrhovat na cenu; samozřejmě ji získal Rumun.

       V pátek jsme šli na zasedáni Evropské společnosti SF. Vévodil tu předseda Ion Hobana, o kterém jsem slyšela, že byl za Ceaucesca předsedou Svazu spisovatelů a jen náhodou nebyl také popraven. Na Worldconu vzbuzoval se svou příšernou angličtinou jen soucit, tady mohl rozvinout svoji funkcionářskou starostrukturovitost ve slušné franštině. Důstojným partnerem mu byl Maďar Horváth, taky dost jasná stará struktura.

        Rumunská soudružka /typ, který by Felini jistě nadšeně použil ve svých filmech/ pokryla stůl omšele vyhlížejícími rumunskými brožurkami, určenými k ocenění; poté Hobana navrhl, aby ceny mohly získat pouze ty země, které jsou tady přítomny /tedy nikoli Anglie, Německo, Itálie, Skandinávci aj./, Protože to byla velká námaha sem z toho Rumunska přijet a zasluhuje odměnu. Wiktor Bukato z Polska velmi nesouhlasil, my také, a tak se jednáni odložilo na odpoledne. Pak to pokračovalo ve stejně žabomyším duchu, Horváth vykřikoval, že kdo se nenamáhá sem přijet, nezaslouží si ceny, a můj největší oblíbenec Rumun Mironov dokazoval, že nikdo není kompetentní navrhovat na ocenění lidi a z jiných zemí než je jeho. Nesnesitelně protahoval jednání tím, že každý žblept překládal do franštiny, angličtiny a ruštiny, a podivuhodně čachroval s hlasy, takže mu stále vycházelo, že obé možnosti mají stejný počet přívrženců. Závěr jednání se opět odložil na večer: napotřetí se konečně dohodlo, kdo ty ceny dostane: chvála bohu zvítězila panevropská větev. Ikarie byla oceněná jako nejlepší SF časopis /Horváth byl na mrtvici a vykřikoval: Vega is better! Vega is MUCH BETTER!/, Martin Zhouf dostal cenu pro začínajícího umělce. Neprosadili jsme Zdeňka Rampase, v kategorii organizátorů nad ním o jeden hlas zvítězil Boris Zavgorodny. Nezdrželi jsme se s Richardem pubertálního chechotu a škodolibých poznámek a cítila jsem, že Mironov nás začíná intenzívně nenávidět.

       V sobotu byla beseda o západoevropské SF, která byla relativně normální a napíšu o ní do Ikarie. Když si však Francouzi stěžovali, že o SF u nich není zájem, vyskočil Mironov a zvolal, že začne vydávat čtyřjazyčný časopis který všechno zachrání. Tímto šíleným návrhem vyvolal nadšení.

       V neděli se mělo mluvit o vyhodnocení evropské SF a koordinátor byl Mironov. Předem mi velmi zdůrazňoval, že můj příspěvek musí být krátký, a tak jsem mluvila jen velmi stručně a informativně o klubech, fanzinech, Parconu a Ikarii. Zato Mironov ve svých květnatých vstupech hovořil o tom, jak báječně mluví čtyřmi jazyky, jak Francouzům pomůže tím že bude propagovat SF v televizi, a tak podobně. Horváth neméně zdlouhavě vyprávěl o tom, jak v Maďarsku odjakživa čtou Julese Vernea. Trpěla jsem. Relativně nejmíň jsem trpěla při vystoupení sovětských fanů: sympatický Ukrajinec Leonid Kuric mluvil velmi srdečně o tom, jak je šťastný, že se může vydávat, cestovat a podobně.

       V neděli při slavnostním obědě jsem seděla vedle Mironova. Krásně jsme konverzovali. Mironov pravil: „Buďte si optimističtí jak chcete stejně nebudete mít moře!!!“ Zdá se to neuvěřitelné, ale skutečně mě tím chtěl ranit a přetrumfnout: jako tříletý kluk. Užuž jsem chtěla odvětit, že jsme nesmírně šťastní, že nejsme na Balkáně, ale ovládla jsem se. Raději jsem se ho zeptala, kdy byl Hobana zvolen do funkce. Pochopil přesně, o co mi jde a řekl, že neví jak dlouho ještě bude v úřadě. No a tak jsme se pěkně bavili. Mironov začal poučovat celý stůl, že to jídlo, co nám dali, je typická provensálská krmě! - načež hostitelé nesměle špitli, že jde o pokrm španělský, a tak to šlo pořád.

       No, to už snad o Rumunech stačilo. Eurocon nebyl vůbec tak chmurný, jak to z tohohle popisu vypadá. Mladí místní fanoušci chodili v kostýmech Star Treku, večer bylo divadlo a představení hypnózy, první, které jsem v životě viděla, a starosta Fayence byl zřejmě nadšen z takové události evropského významu, protože neustále byly nějaké recepce, koktejly, medaile, ceremoniály... Francouzi strašně dlouho obědvají, a proto byla v poledne asi tříhodinová přestávka, která se trávila klábosením v restauraci. Úžasný byl místní sochař Gottier, který modeluje vesmíry z různých plastikových součástek, korálků a podobně každý detail má promyšlený, fotí to z různých pohledů na diapozitivy a ochotně poskytuje zanícené výklady. Jeho výtvory se mi opravdu líbily: avantgarda, žádný kýč. Sověti prodávali medaile s Leninem, odznaky KGB a moderně pojaté kalendáře s kráskami v brnění.

       Taky mě nadchlo, že ve Francii je strašná spousta psů, kteří mohou chodit úplně všude. Číšník v restauraci třeba mezi servírováním jídel pohladí psa - a nikomu to nevadí. Skoro na všech pořadech Euroconu byl přítomen pes Bilbo.

       Jinak asi nejznámější spisovatel, který tu byl, byl David Brin, který teď žije v Paříži. Je úžasně inteligentní, pořád diskutuje a má spoustu nápadů. Myslí si, že bychom si u nás mohli zajistit trvalý zájem o SF tím, že bychom reformovali vysoké školy po způsobu amerických: aby technici měli i přednášky z literatury a humanitní vzdělanci zas přednášky z přírodních věd. Takto odchovaní lidé budou číst SF. Myslím, že je to dost chytrý nápad; myslíte, že by ministr kultury pan Vopěnka měl pro to pochopení?

       ilustrace jsou původním dílem autorčiným