Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

Rubrika problémy třetího tisíciletí. Získávejte nové nadšence pro duševní práci! Hovoří populární hihňavá líbivka Kunhuta Škodová.

       „Je smutně známou skutečností, že dorůstající mládež si volí atraktivní specializace. Takový třiceti čtyřicetiletý usmrkanec se příliš neohlíží na zájmy společnosti a hlásí se tam, kam ho táhne srdce, bez ohledu na své vlastní možnosti a schopnosti. Mladí lidé si volí duševní práci většinou jen z donucení a stále nám pošilhávají po některém atraktivním oboru: stavěči lešení, popeláři, horští nosiči v přírodních rezervacích, a hlavně a především kopáči A ačkoli, jak všichni víme, míst kopáčů stále radikálněji ubývá. Jaké jsou příčiny tohoto stavu?“

       *

       Ukáže se obraz party kopáčů ve svítivě barevných helmách, jak se rvou se ztuhlou zemí kolem nijaké archeologické vykopávky nebo prastaré vodovodní trubky. Na diváky útočí jejich lesklé bicepsy, opálené tváře, dmoucí se hrudníky, síla a vtíravě vyzařující radost.

       Kunhuta Škodová (přes všechnu snahu vypadá proti kopáčům unaveně a zašedle) pokračuje v komentáři.

       „Fyzická práce prodlužuje dosažený věk na sto sedmdesát let, zatímco duševní pracovníci se zpravidla dožívají jen sto třiceti nebo sto čtyřiceti a umírají na nervový kolaps. Tento nepříznivý jev by se dal zmírnit právě přílivem svěžích mladých sil mezi duševní pracovníky. Jen odhodlané a zdatné mládí může převzít tu obrovskou odpovědnost a nezhroutit se pod její tíhou...“

       Kunhuta se zhluboka nadechuje. „Přijď mezi nás, milý mladý člověče,“ provolává. „Vždyť duševní práce ti přinese mnoho výhod, budeš mít nárok na nejmodernější a nejkvalitnější vznášedla, bydla a posilovadla, na rekreaci v biologickém lese!“

       *

Zpravodaj pokračuje krátkým reportážním šotem. Diváci se přenesou do hospody, která je přecpaná duševními pracovníky. Kunhuta Škodová (poměrně svěží ve své kombinéze s lesklými obručemi) odhrnuje sražené exhaláty válející se na lavici a přisedá k parťákovi se třemi podřízenými.

       „Tak vy tady takhle sedíte celé dopoledne nad pivem,“ konstatuje přísně, „místo abyste přemýšleli nad činností vám svěřené elektroniky vylaďovali programy, prováděli preventivní prohlídky. Prostě pracovali. Jak to vysvětlíte našim divákům?“

       „Jsme na svačince,“ odhoukne parťák, zelený, neduživý, typický duševní pracovník. Podepře si těžké čelo dlaní, ze všech sil se ovládá, aby se mu docela nezavřely oči. Jednomu inženýrovi už nad stolem kouká jenom vršek hlavy, pomalu se sesouvá k zemi. Druzí dva se pošťuchují, napodobují boxerský zápas. Ze samé námahy už jsou celí zpocení a roztřesení.

       „A vůbec,“ zaheká parťák, „nechte nás na pokoji! Nebo to pojďte dělat za nás, jo? Víte, jak myšlení bolí? Když máme pracovat, musíme se na to napřed napít.“

       Zjevně vyčerpal veškerou svou energii, hlava mu klesá na desku stolu, usíná.

       „U inženýrů je běžné,“ poučuje velmi naléhavě diváky Kunhuta, „že nám tráví pracovní dobu opření o počítač, civějí do prázdna, zkrátka nepřemýšlejí! Apelujeme na vás mladé: k čemu nám budou tisíce kopáčů, které vůbec nepotřebujeme? Pochopte konečně, kde je vaše místo, a pojďte raději vymýšlet jemné vibrační odstraňovače zeminy, které šetří lidskou práci a odstraní kopáčskou profesi vůbec! Tím se problém vyřeší sám od sebe.“

Hovoří oblíbený hlasatel Simon Horáček. Má velmi vážný výraz ve tváři.

       „Nedávno byla naše veřejnost vzrušena nemilou příhodou. Parta výtržníků zdemolovala zařízení odpočivného parku, naučné obrazovky počmárala hanlivými nápisy, nezastavila se ani před lavicemi z ryzího dřeva, jejichž povrch barbarsky poškrábala. Všichni dobře víme, kdo provádí tuto škodlivou činnost. Jsou to občané pokročilého věku, kteří ve sto padesáti letech odejdou do důchodu a náhle nevědí, co si počít s volným časem. Výstředně se oblékají, nestačí jim výběr mezi šedou a béžovou kombinézou, navlékají na sebe komické dlouhé kabáty, klobouky, křiklavé kšandy. Kritizují naši umírněnou mládež, že prý je mdlá, bez jiskry, fantazie, radosti! Znehodnocují životní prostředí našich měst nápisy jako: Mladí, styďte se! Jste konzumní měšťáci! a podobně.

       My mladí máme samozřejmě spoustu práce, starostí a odpovědnosti, trpíme stále se zhoršující časovou tísní. Jen tak tak stačíme na to, abychom si ukládali do mozku všechny předepsané informace. Všechen náš čas je spotřebováván na vyhodnocování složení naší výživy, provádění všech nutných cviků, návštěvami poraden psychologické rovnováhy a snahou o získání všech věcí, které odpovídají nejnovějším trendům a proto je musíme mít doma.

       Avšak tohle všechno nás neosvobozuje od povinnosti věnovat se svým stařečkům a stařenkám. Snažte se je pochopit! Když si pro ně nenajdete denně aspoň chvilku, chytnou se nějaké party a stanou se z nich asociální živly. Jejich adaptabilita k dnešnímu způsobu života je silně snížená. Ale právě proto nestačí je napomínat, je třeba je vychovávat vlastním příkladem! Nechte staroušky chvíli proběhnout, zadovádět si, ale neztrácejte kontrolu nad tím, jak tráví své dny.

       Trpělivost a důslednost, to jsou hlavní zásady. z nichž nesmíme za žádných okolností slevovat.“

       *

       Pozor na dětské hry!

       Hovoří právník GALAKt JUDr Dorián Lébl

       „Dvacetiletý Kristián dostal k narozeninám dárek. Krabici obsahující sadu chemikálií a laboratorních pomůcek s návody, nazvanou Malý bioinženýr. Zdálo by se, že tak malé dítě stěží dokáže dodržet návody... jenže ouha. Kristián byl na svůj věk mimořádné šikovný. S návody z krabice byl hotový hned první den. A začal se ohlížet po něčem zajímavějším než jsou pouhé bakterie a kvasinky. Záhy se mu podařilo trochu přemontovat rybičky v akváriu. Když jednou rodiče přišli z práce, radostně je táhl k nádrži.

       „Podívejte se, co jsem dokázal! Není to bezva? No řekni, tati!“

       Rodiče třeštili oči na neuvěřitelné tvory, kteří měli místo ploutví Kristiánovy nožky a ručky. „No co, odebral jsem si svoje buňky, seškrábl jsem je ze sliznice, z jazyka!“ vyplázl jazyk, aby maminka viděla, že mu nic nechybí.

       „Okamžitě přestaneš trápit ty rybičky! Vrať je tak, jak byly! Víš, co dělali dřív dětem? Bili je! Tak!“ Otec byl rozzuřený na nejvyšší míru, matka zezelenala v obličeji.

       „Hm,“ řekl Kristián a nachystal pokus, že dá rybičky do pořádku. „Stejně, s našima není žádná legrace,“ bručel si přitom. „To náš Ušák,“ podíval se zálibně na chlupatého jezevčíka, „jo, to je kamarád.“

       Něco ho napadlo. Večer se ochomýtal v kuchyni a několikrát znenadání vybafl na matku, až dosáhl svého, že se malinko řízla. Z kapky krve odebral její buňky.

       „Tak, héé, a můžu si tě vypěstovat celou,“ šklebil se v duchu, ale dobře si uvědomoval, že na tak veliký projekt jeho krabice nestačí.

       A tak rodiče příští den po návratu z práce utrpěli ještě mnohem horší šok: přiběhl je uvítat jako obvykle Ušák, jenže... jenže měl matčinu hlavu!

       „Vítám vás, vůdce mojí smečky,“ řekl, když na ně vyskakoval a olizoval jim nosy.

       V rodičích by se krve nedořezal, bylo to příliš silné, zřejmě z toho měli šok, který je úplně ochromil, takže nedokázali okamžitě zakročit.

       „Náš Ušák má teď přesně tvoje duševní schopnosti, mami!“ jásal Kristián.

       „Že se nestydíš,“ řekl Ušák výchovným tónem, „takhle trápit své rodiče. A co teď bude se mnou? Přemýšlel jsi o tom, chlapče?“

       Rodiče nemohli Kristiánovi nakázat vrácení jezevčíka do původního stavu, neboť šlo o bytost s lidským mozkem a lidským intelektem a její zničení by se podle stávajícího právního řádu muselo kvalifikovat jako vražda.

       A tak jezevčík vychovával Kristiána velmi přísně podle zákonů smečky, kde platí bezvýhradná poslušnost, stále mu byl v patách, pokud se chvíli nezdržel na nákupech nebo nezapovídal na chodbě se sousedkou. Rodiče si na celou věc zvykli, neboť tak vlastně získali spolehlivou chůvu. Ale Kristiánovi se to ovšem nelíbilo.

       A tak jednoho dne měl jezevčík Ušák zase svoji starou psí hlavu a Kristián ožil a rozveselil se. Jenže sousedka začala postrádat příjemné popovídání s rozumnou vychovatelkou a informovala o celé záležitosti úřady.

       Vzhledem k velmi nízkému věku Kristiána museli být souzeni jeho rodiče. Byli uznáni vinnými vraždou a odsouzeni k tříleté převýchově v Ústavu optimalizace člověka.

       Kristiánovi byla určena spolehlivá a přísná vychovatelka.

       *

       Tři milióny volných míst sociologů na vás čekají.

       Všechny výhody, dvouhodinová pracovní doba.

       *

       Hledá se absolvent filozofie, nejlépe filolog, pro zvýšení lesku našeho ústavu.

       Zn.: Což budeme hledat věčně?

       *

       Hledají se uchazeči o studium těchto oborů:

       Futurolog

       Profesionální fantasta

       Básnik 1., 2. a 3. stupně

       Po absolvování postgraduálního kursu tvůrčího myšlení možnost specializace na další obory:

       Autor sloganů, projevů a hesel

       Autor invektiv a urážek

       Za Všechno Odpovědný Činitel.

       *****

       Dnešní povídku jsme objevili v nejtajnějších hlubinách archívu soutěže o Huňáče zeleného. Doba jejího vzniku není zcela jasná, nejpravděpodobnější je rok 1984. Jde tedy o jeden z prvních autorčiných pokusů na poli české SF, které v následujících letech tak ovlivnila.

       *****