Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

       Sešity záhad a napětí - Sezam. Vydává knižní podnikatelský klub, dosud vydal Půlnoční stíny, jako druhý svazek Jiranův Válečný tanec Nairi. Jirana jsme doposud znali jako povídkáře a jako takového jsme ho měli rádi. Ale jak se zdá, rozsáhlejší útvar je prozatím nad jeho síly. Nakousnuté motivy se ztrácejí, aniž by byly využity, natož dotaženy, ale budiž. V podivném světě ne pomezí fantasy a kyberpunku je možné ledacos, byť mě i renomovaní znalci sf literatury pronásledují dotazy, jak to vlastně bylo a co šlo. Jak to vlastně bylo, to ještě dovedu zodpovědět. Počítač, když se nudí, si povídá pohádky, a hrdina se bariérou světa, který počítač ve svých fantaziích stvořil, má dostat tam, kde ho může ovládnout.

       O co šlo? Tak to bohužel nevím, snad o další z variací na téma člověka jako hříčky osudu, proti své sudbě bojujícího. Svérazná interpretace Oidipovského mýtu? Nevím. Mám pocit, že věc potřebovala ještě takzvaně „odležet“, a znovu přepsat v situaci, kdy už člověku jde na nervy a dělá to proto, že mu jdou na nervy nedokončené věci - je dokázáno, že nejlépe napsané jsou věci předělané z donucení, dělané s krajním odporem. Navíc by neškodilo ani trochu víc jazykové kultury. Měla to být napínavá četba. Proto se hemží šermířskými souboji, úklady a dalšími akčními prvky. Přesto je výsledek mírně bezcílný a depresivní.

       

       Každý fandomový recenzent si rád smlsne na Neffovi. Já také. Že by to Ondřej Neff věděl a „házel nám laso“? Možné to je. Proč by jinak ve svém dalším pokračování marsovské ságy páchal tolik věcí, o kterých je jasno, že nad nimi budeme vyskakovat?

       Mně osobně zřejmě dráždí opakovaným užíváním slova „přeci“. Tohle slůvko se ostatně dere do spisovné češtiny přímo drtivě. Zase někdo zapomněl, že správně je „přece“. (Ostatně, podobně mě dráždí i módní výraz „nevěřícný“, což je otrocký překlad a správně česky je „udivený“.)

       Pamětníky předchozích dílů dráždí Neff tím, že v předchozím díle Rad Haager kamsi odletěl, a kdy se tedy vlastně vrátil? To by mi vadilo nejméně. Že si Neff na začátku plete náčelníka Jo Vessyho a zlotřilého důstojníka Vagyho, bych za dvojku vína byla také ochotna přehlédnout. Co je to jméno? Jsou však lidé, kteří při tomto objevu přestávají huhlat potichu a začínají nadávat.

       Mně, krom slova „přeci“, mimořádně iritují androidi neznámého původu, kteří z počátku vyhrožují Radovi, že se ještě setkají a dělají všelijaké zmatky, aby ho chytili, a pak najednou vymizí a pes neštěkne ani po nich, ani po jejich pachateli, dokonce ani nejinteligentnější z postav celé ságy, daimon Terr, jim nevěnuje jedinou myšlenku.

       Je to prostě nedotažené až odfláknuté, odfláknuté při zneužití suverenního vyprávěčského řemesla. Trochu to chápu, věc byla jistě psána v horečce uplynulého půldruha roku, bez chvíle klidu, na přeskáčku, možná dodávána vydavateli na pokračování. Mrzí mě i na vydavatele, že se vykašlal na redakční vedení osvědčeného autora. Komukoliv z nás dalších by něco takového bylo vráceno se standartně zdvořilým dopisem (otrok vašeho otroka líbá vaše paty, avšak toto dílo je příliš zářivou perlou v balastu námi vydávané literatury, než abychom ho mohli otisknout, neboť všichni ostatní autoři, popatřivše jen zdáli na záři, která se z něho line... atd.,atd.) nebo možná i nezdvořilým, i to už se mi stalo.

       Víte, přátelé, co mě na tom všem štve nejvíc? Do jisté, větší či menší míry jsme všichni Neffovi žáci. Jestli nás někdo učil základy řemesla, byl to on. Některým z nás se věnoval více, jiným méně, ale každému nějak. A sehnal nás do houfu, kde vládla přátelská soutěž a mohli jsme se učit jeden od druhého. Když pan učitel selže, hází to špatné světlo na celou třídu. nebo, ještě jinak, ryba smrdí od hlavy.