Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

       Nehodlám prozrazovat, kdože se skrývá pod pseudonymem Richarda D. Evanse, uvedeného jako autora tohoto svazku nakladatelství Golem, mohu však s dobrým svědomím sdělit, že na Parconu jsem byla z autorství podezírána i já, a to jen proto, že říše Cymiků je líčena jako kraj, kde ženy pracují a muži se převážně válí, jen občas jdou na lov a pak stejně nic neuloví. Nechápu, co na tomto prostém konstatování všeobecně známého faktu mužům vadí. Vždyť toto uspořádání věcí, hlavně v Československu, jim zaručuje snadný a pohodlný život bez většiny problémů, které sebou život přináší! Tak proč to nepřiznat a neprohlásit se za vítěze? Snad proto, že mužům je vlastní neustálé naříkání a stěžování si, že prostě mají geneticky zakotvenou kverulantskou úchylku kombinovanou s nutkavou neurózou? A to prosím jde jen o krátký odstaveček!

       Jinak se ovšem spíš než o fantasy jedná o alegorii, třeba nutkavý kolektivismus Marin-Daninů silně připomíná mentalitu našeho lidu a možná všeobecně populací vyrostlých v komunistickém režimu, kteroužto duševní úchylku nazývám „syndrom všichni“.

       Tohle všechno je v pořádku a pro průměrně inteligentního čtenáře celkem snadno k rozšifrování (zajímalo by mě ovšem, kolik průměrně inteligentních čtenářů se uchovalo v naší těžce zkoušené vlasti, a kolik jich ještě čte, místo coby své vyjímečné vlastnosti, čímž míním tu inteligenci, používalo k jiným, převážně osobně ekonomickým účelům). Horší je, byť jednorázový, výskyt odpovědí, na které nebyla položena otázka - str. 15 přibližně uprostřed, určitá rozplizlost fabule a přemíra nakousnutých věcí, které nejsou dotaženy. Samozřejmě, vím, že jde o základ seriálu, ale ve všech úspěšných seriálech, ať už je to Duna, Nadace či třeba Conan, může každá část existovat sama o sobě, bez předchozího dílu i bez pokračování. Popudem k pokračování v seriálu je otázka: A jak to bylo dál?, případně: Co bylo předtím, a ne menší či větší dávka pročů. Ostatně, hned na začátku nám vstoupí do děje sadistická kráska ve sklepení, a pak z děje vypadne. Z děje vypadne i kat, ale to je v pořádku, takový kat buď usekne hlavu, nebo ji z nějakého důvodu neusekne, a dál nemá v ději co dělat, zatímco sadistická krasavice, kterou podle všeho vzrušeje mučeníčko a krev, v tom sklepení na něco asi je? Na co, když si ani nekýchne - což mě jako feministku na sadistickou krásku mrzí. To je totiž klasický příklad nakouslotiny, a já si myslím, že literární seriály by neměly sestávat z nakouslotin. Nevím, jak moc to komu dochází, ale seriál je něco jiného než četba na pokračování. Takoví Profesionálové nebo Randall a Hopkirk mají úspěch ne proto, že je cosi nedořečeno a člověk se to dozví příště, ale pro zaměření a přitažlivé hrdiny.

       Tady máme hrdinu jen jednoho, a parťáci se střídají, což samo o sobě je možná chyba, seriál potřebuje víc nosných postav, ale druhý parťák se možná objeví v dalším díle, neboť celkem nelítostná likvidace parťáků jaksi nepůsobí dobrým dojmem. Nebo že by se jednalo o historii prostředí, kde se postavy střídají? Ale v tom případě musí být v každém díle historie toho kterého hrdiny ukončena, a v dalším pak nastupují následovníci, mstitelé či potomci.

       Nicméně, jazyk dílka je vcelku kultivovaný, jakož i grafická úprava a celá věc v českém kulturním kontextu natolik nezvyklá, že jí lze prorokovat delší životnost. Tak či tak, třeba bráno tak trochu recesně, nepostrádá to půvab a eleganci.