Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

       Dnešní povídka je jednou z těch, které byly zaslány do soutěže o mikropovídku vyhlášené redakcí Ikarie někdy před rokem. Možná Vám připomene obrázek Teodora Rotrekla, který měl posloužit jako inspirace.

       Déšť plamenů je zaplavil hodinu na to, co vlétli do pásu asteroidů.

       „Jdou po nás,“ křikl pilot Salmon a dal plný tah.

       „Kosmolet za námi je pozemského typu se znaky Jupitera,“ hlásil do obrazovky Vendico.

       Palba kolem neustávala.

       „Spojení!“ přikázal kapitán.

       Na monitoru se objevil Jupiteřan.

       „Bez povolení jste pronikli do posvátného Pásma. Pošpinili jste památku našich Otců. Za to zaplatíte,“ přeložil počítač.

       „Nejsme nepřátelé,“ řekl kapitán. „Máme za úkol vysadit na asteroidech sondy. Podle nás je pásmo pozůstatek gigantického dopravního systému, který vybudovala Stará civilizace Jupitera. Před miliardou let měly asteroidy přesně sladěné dráhy a umožňovaly levnou a rychlou dopravu, hlavně mezi Jupiterem a Marsem...“

       „Rouháte se. Pásmo je velká svatyně Otců. Ztrestáme vás!“ řekl chladně Jupiteřan a zmizel.

       „Barbaři,“ procedil mezi zuby kapitán. „Po „Otcích“ jim zbyly jen ty rozhašené asteriody! Potomci vyspělé astroinženýrské civilizace, kteří kupují kosmickou techniku od Země!“

       Loď se otřásla.

       „Dostali jsme to do motorů!“ hlásil Vendico. „Výkon klesá!“

       Trhl s nimi další zásah.

       „Ztrácíme orientaci!“

       „Kapitáne, křížíme dráhu rychlému asteroidu,“ řekl Salmon.

       „Hoď kotvu! Je to naše jediná šance.“

       Asteroid se blížil rychleji než pronásledovatelé. Salmon vystřelil kotvu. Ramena se zachytila prolétajícího tělesa. Lano se napnulo.

       „Vleče nás!“ zvolal radostně Salmon. „Vezeme se jako staří Jupiteřané.“

       „Zůstali vzadu,“ oznámil Vendico. „Jsme z dostřelu!“

       Kapitán si oddechl. „Ve vhodném postavení se pokusíme dostat na marsovskou základnu. Zatím nás 'Otcové' svezou.“

       Ulehčeně se rozesmáli, ale smích jim zmrzl na rtech.

       Uprostřed kabiny se zhmotnil Jupiteřan. Ne však takový, jaké znali.

       „Podívejte se na tu postavu,“ zašeptal Vandico. „Takhle nějak museli vypadat... ti staří!“

       Jupiteřan promluvil.

       „Vaše jízdenky, prosím.“