Logo rubriky
10/1991
  Recenze (další) (95)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
  Interkom 13/1991  
Všechna práva © Interkom 1984 - 1991

Promiňte, umírám

       Když se knížka jmenuje tak, jak řečeno v nadpise, a navíc ji napsal muž jménem Schaeffer, neodolám, vzdám se oběda ve prospěch knihy (na vysvětlenou, jiný muž stejného jména napsal knížku, kterou miluji, Muž se srdcem Kovboje). Tak jsem se poprvé setkala se sbírkou neuvěřitelně cynických existenciálních skečů, velmi korespondujících se současným životním pocitem. Muž, který pronáší slova,která se stala titulkem knihy, má evidentně, aniž by to bylo čtenáři vtloukáno do hlavy jako hlupákovi, pocit, že jeho život byl jaksi na obtíž a podobná je i jeho smrt.
       Pokusy, dotelefonovat se dívce, která mě už nechce a lehká neuroza z toho pocházející je něčím - s tím,že se nejednalo o dívku - co jsem se nikdy neodvážila sama hodit na papír, jsem ráda, že v tom nelítám sama, aspoň občas. Povídky, výrazně scifidní, o civilizacích, které komunikují čichem, nebo u kterých se jednání v parlamentu rovná Beethovenově symfonii, by jistě uvedly v nadšení Švachoučka, zatímco spekulace nad světem ovládaným roboty, ve kterém lidé už vlastně nemají místo, leckterého roduvěrného scifistu, Lemem počínaje. K povídce Fortranský koncil, což je vize jakési zhuštěné robotické bible, kde Člověk zaujme místo Boha a roboti si pletou spoje stejně jako kdysi lidé hlavu, by se jistě přihlásil Novotný.
       Při tom všechny tyhle cynické hříčky, i když jsou a zůstanou hříčkami, nejsou samoúčelné. Stávají se nejen prostředkem, ale i nástrojem velmi intimní, osobní sebereflexe. Vyniká v tom zejména povídka O pohlavním životě kamionů, lidská civilizace viděná z výše planety Uran.
       Knížka se objevila na trhu tiše a nenápadně, bez předchozího šepotu a šumu. Není určena pro ctitele akce, Conana nebo Asimova. Jako je Muž se srdcem kovboje kovbojka spíš filozofická, je Promiňte, umírám, sci-fi dokonce hluboce filozofická. Doporučuji ji té sortě čtenářů, kterým se říká zvrhlí intelektuálové, a grafomanům. Těm druhým za účelem vykrádání nápadů.
       Schaeffer totiž, podobně jako Vonnegut, nápady přímo rozmařile plýtvá, aniž by je vytěžil. Prvotní je u něho účel, to, co chce říci. Nápad? Ten přijde. A jestli ho použil už někdo jiný, pak co má být? Není třeba být za každou cenu originelní, jestliže člověk má co říci a ví, jak to říci.
Carola'B
       PF 1992
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK