Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

       1.Každý lidský tvor má právo mít jakékoli vlastnosti bez ohledu na pohlaví.

       

       2.Tradiční role muže a ženy jsou vymezeny nemorálně. Není morální, aby jedno pohlaví mělo víc povinností než druhé.

       

       3.Muži, vzpamatujte se! My ženy už vás (pomalu) vůbec nepotřebujeme.

       

       4.Požadujeme ústavně zakotvené právo na milence (pouze pro ženy).

       

       5.Ženy se vzmužily, teď by se celá naše civilizace měla vz... vzženštit ??!

       ––––––––-

       

       K PRVNÍ TEZI

       K diskuzi na Miniconu se několik silných mužů, přinejmenším Vlado Srpoň a František Novotný, zmohlo na rozhodné a jednoznačné prohlášení, že v přírodě a v historii byl muž vždy lovcem, ochráncem a dobyvatelem a žena matkou, pečovatelkou, udržovatelkou ohně, krbu, domova. Takto radikální muži předem očekávají, že žena bude poddajná, citová a pečovatelsky založená. To je ten mužský způsob uvažování: přímočarý, černobílý, řekla bych mechanistický. Na tento způsob uvažování doplatila celá naše civilizace. Je třeba vidět věci komplexněji, spíše se vciťovat než škatulkovat či konstruovat a nelítostně aplikovat jednostranné teorie. Čili ženu by nikdo neměl a priori zahánět k plotně a k dětem: u každé lidské bytosti bychom měli hodnotit její vlastnosti bez ohledu na pohlaví. Samozřejmě že statisticky větší množství žen než mužů bude jevit zájem o vytváření domova, péči o kojence a podobně; ale ponechte možnost svobodné volby!

       

       K DRUHÉ TEZI

       Jak vlastně došlo k téhle situaci, že se od muže chce míň než od ženy? - Kdesi jsem četla, že v průběhu historie se ustálil jiný morální kodex pro muže a pro ženu. Mužův morální imperativ je - nečiň jinému, co nechceš, aby on činil tobě, čili tlumí mužovu agresivita. Morální imperativ pro ženu zní - pečuj, starej se, podporuj, když to někdo potřebuje. Čili využívá se ženiny pečovatelské role. A proti tomu se všechno ve mně bouří. Ženě totiž ten její morální kodex vyplňuje celý život, kdežto muži ponechává svobodu. To je přece bezpráví, útlak, represe v nejčistší podobě! Já odmítám pečování jako svoji životní náplň. A nechci za to být odsuzována.

       

       K TŘETÍ TEZI

       To tvrdí radikální feministky: že z muže se stal nepotřebný parazit, trubec, bez něhož se už klidně obejdeme. Ženy si osvojily i ty mužské charakteristiky, jsou aktivní, průrazné, samostatné, k tomu si podržely i ty ženské vlastnosti - rychlejší reakce, schopnost vidět věci v celku, nejenom v jednotlivostech, vnímat a rozvíjet vztahy, vytvářet svůj mikrokosmos, domov - no a mužům nezůstalo nic.

       Čím byly vlastně ženy dohnány k tomu, aby si osvojovaly všechny ty mužské vlastnosti? - Mužským charakterem celé naší civilizace. Oceňuje se výkon, úspěch, peníze, dosahování rekordů. Neoceňuje se tvůrčí úsilí v oblasti emocí, vztahů; o děti a staré a bezmocné se vlastně nikdo nechce starat... Proč se naši silní muži na Miniconu tolik bránili představě, že by se mohli starat o malé děti? Vždyť si těžko lze představit důležitější činnost!

       

       KE ČTVRTÉ TEZI

       To je typicky ženská logika a tím je to od Caroly /neboť tato teze je její a já ji podporuji jen ze solidarity, ne z přesvědčení/ vlastně roztomilé: když mě deptá jeden muž, tak si ještě přibrat dalšího. Mě osobně ženská role silně zatěžuje a vůbec nejradši mám muže - kamarády. Na mou duši.

       

       K PÁTÉ TEZI

       Shrnula bych to všechno takto: nejde nám o mechanisticky pojatou rovnoprávnost, ale o rovnováhu. Aby se od mužů požadovalo tolik mužnosti, kolik se od nás žen požaduje ženskosti. Aby náš specifický ženský vklad byl vyvážen specificky mužským vkladem. Což, pánové, není.

       Domnívám se, že mužská civilizace je skutečně na ústupu a že aspoň ve vyspělých západních zemích se pozornost lidí obrací k onomu zanedbávanému světu vztahů - péče o invalidy, přítomnost otců u porodu, muži pečující o miminka, práce se stěhuje z pracoviště domů k domácímu počítači, více se pečuje o regionální mikrostruktury, o mikrokosmos, ve kterém lidé žijí, svět se jakoby zlidšťuje... do toho patří i zelení a životní prostředí a úcta ke všemu živému, a tedy i to, aby každá lidská bytost se mohla rozvinout co nejharmoničtěji, bez předsudků, omezení, maloměšťáckých bariér. A ty jsou bohužel u nás ještě dost patrné a citelné.