Interkom: Od Dicka ke Schwarzeneggerovi

Existuje taková povídka od Philipa K. Dicka: jmenuje se We Can Remember It for You Wholesale a česky vyšla jako Paměťový ústav Nejkrásnější vzpomínka ve Světové literatuře 2/1984. Obyčejný úředník Douglas Quail si nechává implantovat umělou vzpomínku na téma „cesta na Mars jako agent tajné služby“. Během operace se ale ukazuje, že právě takovou vzpomínku už Quail v podvědomí má - a pravou! Po honičce s agenty tajné služby, kteří si nepřejí, aby Quail o svém činu věděl, nakonec Quail souhlasí s tím, že si nechá implantovat umělé vzpomínky, které uspokojí jeho touhu po dobrodružstrví natolik, že nebude mít důvod vyhledávat Nejkrásnější vzpomínku a znovu se tak vystavovat nebezpečí prozrazení. Vybere si vzpomínku na to, jak v devíti letech zachránil Zemi před mimozemšťany, když je telepaticky obrátil na filozofii míru a přátelství. Při zavádění vzpomínky se ale zjišťuje, že jednu takovou - a skutečnou - už v mozku má... Celkově je to vtipná a nápaditá povídka dokazující, že P.K. Dick měl i smysl pro humor.

Vzpomněl jsem si na ni, když jsem se poprvé dozvěděl obsah filmu Total Recall. Jeho knižní zpracování, které u nás pod názvem Záblesk paměti vyšlo ještě přd uvedením filmu do kin, má na zadní straně obálky drobnými písmenky napsáno „Inspired by the short story We Can Remember...(atd.) by Philip K. Dick“.

Kdyby P.K.Dick věděl, jak se z jeho povídky stal román - s mezičlánkem v podobě úspěšného filmu s A. Schwarzeneggerem, asi by se divil. Nebo obracel v hrobě. I když... Neznám sice jméno Pierse Anthonyho, který je podepsán pod románovou verzí, ale autory filmového scénáře jsou R. Shusett a D. O’Bannon, scénáristé Vetřelce, a to naznačuje, že by nemuselo jít jen tak o nějakou bezduchou slátaninu. A ono nejde.

Návaznost na Dickovu povídku je v knize, hlavně na začátku, skutečně zřetelná. Hlavní hrdina se jmenuje Quaid, některé detaily z návštěvy Nejkrásnější vzpomínky (v romámu se jmenuje Rekall) jsou ponechány beze změny. Samozřejmě, jak se děj rozvíjí, začíná se od původního vzoru značně odchylovat. Zatímco ten se odehrává celý na Zemi, v Záblesku paměti cestuje Quaid na Mars, aby tam našel svou pravou totožnost, šťastně se zamiloval, rozluštil poselství mimozemšťanů, zachránil celou Sluneční soustavu před zánikem, zbavil místní osadníky despotického tyrana a spustil terraforming Marsu (většinu z toho najednou ve filmařsky velkolepé závěrečné sekvenci). Paměťový ústav Nejkrásnější vzpomínka je příběh v podstatě lyrický, a použití násilí v něm představuje pouze jediný neškodný úder malíkovou hranou; naproti tomu na 204 stránkách Záblesku paměti je cca 53 mrtvol potvrzených a blíže neurčitelný počet dalších zneškodněných nepřátel, o jejichž osudu se kniha výslovně nezmiňuje. Na druhé straně se autorům do značné míry podařilo zachovat onu dickovskou atmosféru hledání pravé identity a obtížného rozlišování subjektivní a objektivní reality.

Ke čtivosti knihy přispívá dobrý překlad Martina Jandy, rozhodně lepší než u dalšího scifistického počinu nakladatelství AG kult, neblaze proslulé Nadace. Podstatně horší je grafické řešení obálky, která je poseta drobnými hvězdičkami; spíš to ovšem působí, jako by knížka byla poškrábaná.

Cyniky mezi námi jistě pobaví, že postavu ztvárněnou A. Schwarzeneggerem může jiná postava popisovat slovy „inteligentní, okouzlující a velice přitažlivý“. Styl knihy je ale opravdu vtipný, dialogy živé a jednání hlavního hrdiny nápadité (všimněme si třeba, jak na str. 201 likviduje hlavního protivníka). Přes to všechno není román úplně bez chyb. Naprosto zbytečná je zmínka o válce, která do ostatního textu vůbec nezapadá a přitom nemá žádný význam. Ačkoliv na Marsu se údajně těží surovina pro výrobu paprskometů, celou dobu se střílí jen z obyčejných pistolí (nebo se taky láme vaz holýma rukama a probodává se sbíječkou, ale to je výjimka). Nepříliš povedené jsou pasáže s mimozemšťany. A jako výsledek nepozornosti odpovědných redaktorů v knize figuruje strašlivý, snad ani v angličtině se nevyskytující pojem acydovodík, nepodobný ničemu, co kdy existovalo na této zemi, ani čpavku, o nějž snad mělo jít.

I s těmito výhradami je Záblesk paměti po dlouhé době první kniha, která se líbila všem mým známým, kteří ji četli. Je to solidní thriller, profesionálně zpracovaná komerce, chcete-li, která se nesnaží stát se „velkou sci-fi“. A to, na co stačí, se jí bezesporu daří.