Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Před mnoha a mnoha lety, ještě v dobách totální totality, jsem si vždycky stýskal po tom, jaké by to bylo krásné, kdybychom se my všichni mohli zabývat jen tím, co nás bavilo - tedy sci-fi - a co bychom tehdy bývali dali za to, kdybychom za tu „obětavou“ práci pro dobrou věc dostávali alespoň občas trochu peněz. S radostí bych tehdy vzal třeba práci expedientky (jaká je například zaměstnaná v AFSF), jen kdyby to bylo se sci-fi a měl bych pocit, že tím věci prospívám... O tom, že bychom se mohli stát profesionály, jsem jen snil.

       Uběhlo pár let - a my všichni, nebo snad skoro všichni, jsme si na ty profesionály začali hrát... Dříve jsme naše chyby omlouvali přepracovaností, tím, že to není naše hlavní zaměstnání, nemožností kdečeho... ale co dnes? Stále více a více dospívám k názoru, že si na tu profesionalitu prostě opravdu jen hrajeme... Ano, najdou se i výjimky, ale ty spíše potvrzují pravidlo...

       K napsání dalších slov mne totiž přivedlo několik podle mne symptomatických jevů, které v poslední době začaly převládat v naší malé sci-fi kuchyni. Už dva roky se všichni z nás snažíme - ale kde jsou výsledky... Stále kolem sebe vidím stejné šlendryánství - a zatím nám pomalu ujíždí sci-fi vlak.

       Všichni nadáváme na to, že by měly vycházet dobré knížky, měly by pěkně vypadat... ale kdo kromě nás k tomu měl lepší předpoklady - nikdo. Přesto na „náš“ trh nastoupili tací, jako je například Najáda, která začíná čtenáře krmit třetiřadou blábolivou SF, která se ovšem (na rozdíl od řady našich vydavatelských pokusů) výtečně a všude prodává a začíná ovlivňovat trh v tom širokém slova smyslu. A právě ten, chceme-li být opravdu profesionály, nás bude živit. Naše nakladatelské podnikání zatím pronásleduje buď malé množství byť kvalitně vydaných titulů (AF 167), vetší množství polygrafických a nakladatelských nedochůdčat (knihy edice Ikarie - ať už je vydal kdokoliv, knihy Nové vlny, částečně nakl. Winston Smith), popř. kombinace obého navíc doplněná nebezpečnou megalomanií bez viditelných výsledků (Laser - nepovažujeme-li cenu za nejošklivější knihu za pozitivum - v momentu psaní těchto řádek totiž nevydal nic už tři měsíce, byť by jeho produkce měla zahltit trh). A ať už bychom si přáli cokoliv, vlak nám pomalu ujíždí - pokud se rychle nic nestane, ovládnou trh Najáda a AG Kult, ať už máme k jejich produkci jakékoli výhrady.

       Vždy jsem si myslel, že to, co má napomoci prosazení toho opravdu kvalitního, je časopis - Ikarie, nebo jakýkoliv jiný... Hlavně to musí být on, kdo bude mít vysoký náklad a tím bude ovlivňovat právě většinu kupujících aktivních i konzumních scifistů. K tomu ale potřebuje právě to, co jí chybí - serióznost, důvěryhodnost a přesnost... Právě jejímu třetímu číslu se toto nedostávalo.

       Právě před oněmi v titulku uvedenými dávnými lety pro mne Ivan Adamovič byl stělesněním důkladnosti, přesnosti a důvěryhodnosti, především co se týkalo takových věcí, jako byly bibliografie, historické údaje apod. Jím zpracovné vyhlášení ceny Ikaros právě toto všechno postrádá a tím i cena jako taková, která by mohla mít svůj význam, ale k tomu jí nestačí jen být existující.

       Vzpomínám si na několik dopisů, které jsme v Ikarii dostávali a vím, že se nic nemění, protože je dnes dostáváme občas i v AFSF - stížnosti našich slovenských kolegů na „českou šovinistickou předpojatost“. My - v tom určitě i Ivan - vždycky křičíme, že ve sci-fi žádný národní princip neplatí a tváříme se jako velcí federalisté, tvrdíme, jak čteme nejen české, ale i slovenské knihy, tváříme se, jak nás zajímá, co se děje Slovensku... a pak - bác. Ne už Stalin v nás, ale jsou to Milovy, kterých se nemůžeme zbavit. Cena Ikaros je totiž pouze česká!

       Nemyslím si, že by za současného stavu mohl slovenský autor zvítězit v kategorii původních prací, ale proč jsou diskriminování slovenští nakladatelé? Navíc bez jediného slova vysvětlení - jsme prostě Češi a na Slováky budeme kašlat? Nebo se snad autorovi nechtělo zjišťovat hůře dostupné informace o slovenské produkci?

       Navíc je celá soutěž vyhlášena nepříliš srozumitelně - knihy jsou rozlišeny do kategorií SF - fantastika, ale přitom se bude vybírat z obou kandidátek současně - proč tedy toto? Navíc není jasně řečeno, zda má každý napsat jen jedno jméno a titul, nebo může třeba i víc. Zda může třeba sám hlasovat dvakrát i víckrát... Navíc u kategorie třetí není uvedeno, že se má jednat o knihy vydané v Československu (pardon, v češtině)... Čtvrtá kategorie je pak vyhlášena úplně nesmyslně - spojením soutěžče o nejlepší obálku v kategorii kniha i časopis se pak otvírá jasné vítězství M. Zhoufovi - málokdo si totiž bude pamatovat, kdo nakreslil obálku kterého paperbacku - a tak šáhne pro Ikarii a napíše některou její obálku. Takhle se opravdu nikde ceny nevyhlašují...

       Ze všeho nejhorší a nedůvěryhodný je celý seznam. Trochu mi připomíná kandidátní listinu na cenu O zlatou kanálovou mříž, kde organitázoři pletli dohromady knihy fanouškovské (jejich vlastní Shawovy sešity) s profesionálními (knihy Laseru), zatímco na jiných „profesionálních“ kandidátkách (Ludvík) chyběly zase oficiálně vydané knihy... Na seznamu ceny Ikaros je totiž ze 118 uvedených titulů celkem 19 vydaných jindy než v roce 1991 (namátkou uvedu některé tituly vydané tak hluboko v roce 1990, že se o nich ani náhodou nedá uvažovat jako o skluzech - Vesmírní diplomaté, Hosté z planety lidí, Howard: Svatyně odpornosti). Navíc je v seznamech uvedeno několikrát chybné nakladatelství (např. uvádění nakladatelství Ikarie namísto Golem je pro zaměstnance časopisu Ikarie a současně podřízeného šéfa firmy Golem více než podivné), ba dokonce i neexistující tituly (pomineme-li fakt, že a/ Exalticon je časopis a za takový se považuje, b/ na rozdíl od Poutníku se na něj bere jiný metr a nemá rozepsána jednotlivě všechna čísla, lehce zjistíme, že žádný Exalticon č. 5 nikdy nevyšel). Za sporné lze pak považovat zařazení horrorů, o kterých se vyhlášení nezmiňuje už vůbec.

       Chvályhodný pokus a tragický výsledek. Snad jen se zeptat, zda někdy překročíme vlastní malofandomový stín? Možná bychom měli založit naši malou českou (že Ivane?) Amateur Press Association a nechat profíky, ať to dělají pořádně.

       

Souhlasím snad se vším, co jr. napsal, jen snad ty Milovy v nás, to je trochu silná káva. Připomíná mi to Jirku Karbusického svého času. Místo toho, aby kritizoval bordel, chlívárnu a mou neschopnost při vedení KK, konstruoval obrazy složitých spiknutí a dalekosáhlých promyšlených machinací, kterých jsem se měl dopustit.