Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Kdyby nebylo ručně psané výzvy ZR na výtisku IK 1-2/92, abych pokračoval v polemice započaté mým článkem Reakce v IK 11/91, následující řádky pod poněkud rébusovitým titulkem by nevznikly. Ne proto, že bych diskusi odmítal, ale prostě proto, že co jsem chtěl říci, již řečeno bylo. Je tedy na čtenáři, aby si vybral a posoudil, zda EH polemizuje pouze s mými názory, nebo i se slovy, které mi svým otevřeným dopisem v IK 1-2/92 sama vložila do textu. Např., cituji EH - už je ten slovník! Dobývání, opanování, kolonizace... z toho mi běhá mráz po zádech! Toto nejsou moje slova, ta jsem ve svém článku vůbec nepoužil. Také jsem v tomtéž článku nenapsal, opět cituji EH - navíc není pravda, že energie Slunce by nemohla stačit k cestám vesmírem - já napsal: veškeré alternativní zdroje, které Zelení nabízejí, je pouze transformovaná sluneční energie, a přistoupit na jejich řešení znamená vzdát se ovládání kosmických sil! Ne tedy kosmu.

       To hlavní jsme si řekli s EH na Draconu 91. Jde vlastně o to, co koho baví. Jestli EH nebaví číst o kosmických lodích, mě by zase nebavilo psát o ekologických problémech. To ale naznamená, že jimi opovrhuji. Chápu nutnost obnovit harmonickou rovnováhu mezi člověkem a jeho prostředím, avšak vidím za tím jen obtížnou piplavou práci, ne tedy něco romantického a vzrušivého jako EH.

       Bohužel se budu muset smířit s faktem, že jsem byl obdařen nálepkou „sicentisty“ a „techničana“. Uznávám, že si za to můžu sám, svým zřejmě málo obratným psaním, takže asi jen Vlasta Talaš pochopil (soudím tak dle jeho poznámky na Draconu 91 při literární diskusi), že mí literární hrdinové o sobě pochybují, tedy pochybují i o tom, co konají.

       Tím chci říci, že na rozdíl od EH a hlavně od -frk-, který mi (a nevím proč!) přisoudil kladnou odpověň na modelovou otázku mé stati, já odpověň nemám. Zodpovědně prohlašuji, že když jsem to psal, nevěděl jsem, jak bych se rozhodl a navím to dodnes!

       A jestli mi -frk- vytýká, že otázka je příliš „holá“, že postrádá doplňující informace, tak v tom byl úmysl z mé strany, neboť jsem v hloubi duše přesvědčen, že takový informační „luxus“, jaký si -frk- představuje (a materiální, jak si představuje EH), lidstvo nikdy mít nebude. Jsem přesvědčen, že rozhodovat se v informačním „vakuu“ je základní lidská situace, vždyť přece v tom, hrome, je úděl člověka, paradox naší existence, a to se nezmění ani objevem jiných technologií či alternativních metod, na něž EH spoléhá a jejichž opomíjení mi vyčítá jako nízkou tvůrčí invenci. Jsem tedy přesvědčen, že nikdy nebude možno čekat, ať už informačně či materiálně, až budou k řešení toho či onoho komfortní podmínky.

       Takže vizi EH, která píše - očekávám totiž, že lidstvo se nejprve naučí zacházet a hospodařit se svou planetou i samo se sebou tak, aby nepoškozovalo nevratně své základní zdroje. Morálka úcty k přírodě i k lidským bytostem by se podle mě měla stát tak samozřejmou, jako je třeba zrušení otroctví nebo zákaz zavraždit svého bližního, nebo v dalším citátu - pro mě je samozřejmé, že další „vyplouvání lodí“ by se mělo dít až po dosažení takové harmonie a řádu... že by na vyplouvání... existoval dostatečný potenciál, který by nešel na úkor základního hodnot, podle etiky, jak si ji představuji - tedy tuhle vizi pokládám sice za krásně znějící, avšak nikdy neuskutečnitelnou utopii, jež mi velice připomíná důvěrně známé „komunistické světlé zítřky“. U obou totiž nacházím stejné myšlenkové klišé a vizionářství: až bude vybudován komunismus (dostatečný potenciál podle mé - rozuměj EH - etiky), budeme mít všechno a všichni budou šťastni (může se dít vyplouvání lodí). O vizionářství mluvím proto, neboť z těchže důvodů, z charakteru materiálního světa, jenž komunistům neposkytl „čas“ najejich vize, neposkytne svět „čas“ ani vizím EH. Tedy jinak řečeno, netvrdím, že s kosmickým hrdinstvím je třeba začít i za cenu sebezničení, jak mi EH podsouvá, já jen zastávám názor, že pokud šance vstupu do vesmíru vznikne, vždy se najdou lidé, kteří se jí chopí bez ohledu na stav Země. A budou v tomto směru podnikat, i kdyby to bylo nezákonné.

       Myslím si, že v předchozí větě je shrnut rozměr světa, který právě utopickému vizionářství EH uniká. Píše - opanování přírody a vesmíru. To něco naprosto zastaralého, haraburdí, asi jako otroctví, mučící nástroje. Nebo se podle tebe historie bude vždy vracet i k těmto jevům?... Morálka úcty k přírodě i k lidským bytostem by se podle mě měla stát tak samozřejmým jako třeba zrušení otroctví nebo zákaz vraždit...

       Na podporu svého tvrzení chci uvést (nehledě na základní fakt, že my právě teď taháme ze smetiště dějin podobné haraburdí, o jakém EH mluví, totiž navěky odepsaný jev jménem kapitalismus): každý, kdo jen trochu sleduje dění kolem sebe, se zděšením pozoruje, jak se po pádu komunismu otevírají trhliny a příkopy, o nichž se soudilo, že je dějiny jednou provždy zasypal. Znovu, jako před tisíci lety, se svět začíná dělit na sionisty a antisemity (přičemž tato trhlina vede i Československem), znovu se objevuje po tisíci letech nebezpečí invaze islámu, a pokud se historie nebude opakovat, pak jen v tom, že nová bitva u Poitiers se nepovede meči a luky, ale určitě tanky a tryskovými letadly, a možná (jestli se nezabrání úniku postsovětských atomových techniků do arabských zemí), nedejbůh!, i atomovými zbraněmi.

       EH se odvolává i na přikázání nezabiješ. Ač tento morální imperativ byl verbálně ustaven již před třemi tisíci lety, dodnes se vraždí (doufám, že mě EH podle své optiky neprohlásí hned za propagátora vraždění).

       Proto tedy usuzuji na utopičnost argumentů EH, proto si myslím, že její představy o budoucnosti jsou ještě naivnější než mé nedokonalé snahy v novele Ramax.

       Na začátku jsem uvedl, že by mě nebavilo psát o ekologických problémech. Nyní to upřesním. O ekologii bych snad psát dokázal, ale vůbec by mě nebavilo psát o hodných fridolínech, poslušných desater všech možných barev. I té zelené. A že to, co jsem zde napsal, není jen konjunkturální myšlenka, nýbrž úvahy, jimž se věnuji už dost let, mně dosvědčují mé povídky s tématikou Vrakoviště. I tam je už kosmonautika v klatbě.

       Ještě než skončím, drobnou poznámku. EH uvádí, že kdybych se narodil o pár let později, měl bych pravděpodobně stejnou optika jako ona. Nesoudím tak a to z tohoto důvodu: myslím si totiž, že kdyby se EH narodila ještě o něco dříve než já, měla by dnes tytéž problémy jako generace Pavla Kohouta. Já jsem se jim dokázal vyhnout právě proto, že tyto druhy vizionářství mi byly a jsou cizí. Ať už se jednalo o barvu rudou či, jako dnes, o zelenou.

       Tímto pokládám polemiku ze své strany za skončenou, přičemž EH, respektive -frk-, samozřejmě neupírám právo na odpověď. EH se totiž mohu revanšovat elegantněji. Až budu psát další povídku z Vrakoviště, budu mít k dispozici jednu hotovou postavu. Postavu militantní feministické agitátorky Řádu ekonomistů.

       Milá Evo, snad mi -frk- promine, že oslovuji jen Tebe, ale polemizoval jsem hlavně s Tebou, úplně na závěr Ti děkuji za to, jak jsi mi nastavila zrcadlo. Jak už jsem uvedl, nehodlám se dále přít, zda jsem skutečně tak křivý, či zda Ty jsi to zrcadlo vybrousila příliš křivě. Doufám ale, že Ty tento článek přijmeš jako obdobnou protislužbu.