Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

Hned na úvod bych rád vyjádřil své potěšení nad existencí Reakcí, při jejich čtení jsem si znovu uvědomil, že zrovna tohle dělá z Interkomu tiskovinu kvalit tak vysokých, že jí u nás rovné není (Musím ještě platit předplatné, Zdeňku?). Můj názor na problém je nestranný: ani jeden z protagonistů nemá pravdu . Ta je někde mezi, při pohledu na fotky Apolla XI bych vypouštěl rakety na všechny strany a při nádechu v Praze bych zavřel všechny kuřáky, onu Poslední loď bych pak vypustil v závislosti na okolnostech, o nichž se rozhovořila R-III. Dokonce si myslím, že tohle stanovisko zaujímají snad všichni, liší se jen hranicemi vypouštění neboli cenou, kterou jsou ochotni zaplatit za pokrok. Řekl bych, že to ví také autoři R-I a R-II, pak se ale naskýtá otázka, proč jsou tak jednostranní a proč vůbec mluví, když je zřejmo, že pře k ničemu nevede (nebo se snad k tomu dá ještě něco dodat?). Spor mezi ex a ex je jen jedním z řady dalších sporů (namátkou potraty-nepotraty, náboženství-nenáboženství, lustrace-nelustrace, drogy-nedrogy), kdy se zástupci každé ze stran zaklínají lidstvím. Problém je v tom, že si pod ním každý představuje něco jiného, tudíž ani není schopen účinně argumentovat, ani nebere argumenty soupeřovy. Diskutéři se tak podobají dvěma přetlačujícím se mužům (pardon, muži a ženě), mezi kterými stojí pevná průhledná zeď. Každý z nich tlačí, jak umí, soupeř ale nic necítí.

       Má tedy cenu se o takových věcech bavit? Necháme-li stranou fanatiky přesvědčené o svém misionářském poslání, hlavním podněcovatelem diskusí je snaha alespoň trošku vychýlit ostatní směrem k „pravdě“, což už naději na úspěch má. A pak jsou tady také takoví zvrhlíci (a to už jsem přímo u R-I a R-II), kteří se bijí pro samotnou rozkoš z boje, pro radost z odrážení úderů, hledání slabých míst v soupeřově krytu i z komplikovaných period, které normální řeč těžko snese. A protože se to nejlépe přetahuje, když každý stojí na opačném konci lana, je záhodno zaujmout krajní pozice, duelanti pak na sebe lépe vidí a snadněji se střílí. Věřím, že oběma gladiátorům je jasné, že lepší cesta vede blíže ku středu, mohl by pak ale FN roztomile nadávat na infocenzuru a vypouštět lodě? Mohla by se EH navážet do dojemně archetypálních představ primitivních mužů? (To snad ne, paní H.!) O kolik rozkošné zábavy bychom přišli, nehledě na to, že si při tom jeden pročistí hlavu a přinutí se zase jednou myslet. A právě pro radost z polemiky se do toho zapojím i já. To jsem se zase zakecal, raději už rovnou k věci:

       V Reakcích byl nadnesen mrakodrapový model vývoje lidstva, se kterým rozhodně nesouhlasím. Již letmý pohled zpět napoví, že příklon k vědeckému optimismu na přelomu století rozhodně nenastal díky shromáždění dostatečné informace JAK žít, ale spíše díky naprostému zklamání, že po tisíci letech snahy se zabydlet je to čím dál tím stejné. Vývoj společnosti se dá dle mého názoru nejlépe vyjádřit cyklem nová iluze, zklamání, nová iluze, zklamání, atd., atd. Vrátím-li se k mrakodrapu, tak to vypadá následovně: Příchod lidstva do nového patra. Tam je lepší zařízení (výkonnější lednička, barevná televize), je však špatně uspořádané (kuchař se musí hrbit u mikrovlnné trouby, pračka je v jiné místnosti než ždímačka) a tak se všichni snaží to nějak vylepšit. Jenže se to nedaří, rozvod vody i elektřiny není zrovna takový, jaký ho chceme, navíc každý chce vybavení uspořádat jinak, a tak tu se rozbije okno, tu upadne kazeťák, nakonec všichni koukají na napolo zdemolovaný byt a někoho napadne: Což takhle to zkusit o patro výše?

       Co z cyklu „stěhování, pokus o zabydlení, neúspěch, nové stěhování“ vyplývá pro ex-istenc/panz-ionalisty? Vyplouvací metoda má velkou tradici a proto je přitažlivá, její další velký klad je v tom, že i kdyby o patro výš nebyly ty správné rozvody, je tam alespoň lepší zařízení. Zároveň je vidět, že se EH-postoj rozhodně nedá srovnávat s předchozími pokusy o zabydlení, tisíc let křesťanství nevyjímaje. Tyto pokusy totiž řešily zabydlování v tom patře, kde společnost žila, zatímco Reakce II se snažila (viz elektřina na luxus) vrátit o patro níže s tím, že tam byl rozvod vody příznivější. Jenže právě v návratu dolů spočívá podstata obtížného a pomalého šíření ekologických názorů ve společnosti, málokomu se chce vrátit k černobílé televizi. Lidstvo je totiž strašně líné, já taky a tak už končím. Přeji oběma diskutérům ještě mnoho neplodných bojů, nejlépe na stránkách Interkomu.