Všechna práva © Interkom 1984 - 1992

šokovala ma. Je to ako Všetko čo chceš vedieť o emancipácii, ale hambíš sa na to opýtať. Súhlasím s Carolou, aj u nás je to tak, ale napriek obrovským pokusom podlieham mužovi a nechcem! Cez víkendy mám na starosti dve deti a muža. Žiadna chalupa, žiadna milenka. Tiež som si před svadbou myslela, že domáce práce sa delia. Teraz sú to už len moje roboty a mužové pracovné povinnosti. Pracovnou povinnosťou rozumej aj spánok, lebo je to čas, kedy muž naberá energiu pre seba, nie pre mňa.

       Preboha Carola, kto vo fandome by mohol byť milencom? Sú to všetko tak asexuálne typy. Okrem môjho muža. Ten však chodí unavený z práce, po príchode domov si sadne za písací stroj. Kvôli línii ani nevečeriame, takže ho nemôžem na silu ani len do kuchyně odtiahnúť. Nemá brucho, nosí papuče, ale ponožky neštopkám.

       Čo je to roztomilosť? Veď v manželstve sme s mužom menej spolu, ako v čase chodenia. Nenávidím domáce práce. Mám pocit, že robím stále to isté. Tie isté košele, tie isté ponožky, tie isté deti, ten istý muž. Všetky ženské metódy zlyhaly, aj antikoncepčné, alzy nepomáhajú. Akonáhle sa začnem sťažovať, môj muž ma zavalí registrom svojich nesplnených povinností. Záver je taký, že si v duchu poviem, chudák má toho veľa. Musím mu pomáhať, nesmiem ho zaťažovať takými malichernosťami, veď on robí samé veľké veci. Aj môj muž si radšej vyberie spánok, veď sex by ho ešte viacej unavil. Skúsila som aj hystériu. Bolo mi povedané, že som nenormála, že sa mám liečiť, vraj to mám po rodičoch (po matke). Nepotrebovala som Plzáka, že nie som vhodná pre manželstvo. Vydedukovala som to logicky, nemám to geneticky.

       Môj muž nepovie: „Ja to robiť nebudem,“ on povie „Ja to robiť neviem“. Mňa nikto neučil deti prebalovať, musela som to zvládnuť 6 hodín po pôrode. A nielen to. I keď musím dodať, že ak druhé dieťa je dcéra, otec dieťaťa pri výchove značne pomáha. Syna ignoruje. Najlepšie je asi, keď sú dcéry hneď dve.

       Navrhujem, aby si muži založili Zvaz mužov, kde by im ženy donekonečna rozprávali o ich povinnostiach, možno aj právach. Úplne súhlasím s Carolou, keď navrhuje ústavné právo ženy na milencov, i keď som skutočných mužov ešte nestretla. Tomu, čo si ma zobral, priznám sa som naletela.

       Vo 4. téze nesúhlasím s E.H., pretože podľa mojich skúseností muži kamaráti sú najhorší. Celý čas sa tvária, že oni nič, oni sú vám len priateľsky naklonení, pritom im o nič iné neide, len ako vás čo najrýchlejšie dostať do polohy ležmo. Nebudem menovať. Najneškodnejší sú muži, ktorí vás od prvej chvíle oblbujú a sú ochotní, nie schopní, aktivizovať sa i na tých nejnemožnejších miestach. Zo zásady: „Pes, ktorý breše - nehryzie“. Oni vám na to povedia, že ale keď pohryzie... Sliby - chyby. Priznám sa, že týto muži sú mi odpornejší, ako tí, čo plujú po uliciach. U mužov nenávidím, a ako prejav ich maximálnej sebeckosti, netolerantnosti, ignoranstva považujem tú vlastnosť, ktorá je vačšině žien úplne cudzia, že takmer vždy po použití záchodu nedajú dosku dolu. Neviete si představiť, aké je to odporné. Som presvedčená, že to robia preto, aby nás ponižovali. „Keď my si ju musíme dať hore, tak vy si ju dajte dole.“

       Končím starým, ale dobrým: Ženy všetkých krajín spojte sa!

Lístky na ples Lea mi věnoval kamarád. Zajásala jsem, já totiž už v životě viděla živý striprýz, můj ale nikoliv. Tak ať si užije.

       Rozhodla jsem se, že půjdu ve fraku. Natočila jsem si vlasy, ale pak mě nějak nechtěly poslouchat, až můj syn pravil:

       „Mámo, co blbneš, svaž si je dozadu, jako to děláš vždycky,“ a bylo to to pravé.

       Rodina mě nedůvěřivě sledovala, když jsem se oblékala. Kdž jsem si ale k černým kalhotám a bílé vyšívané košili oblékla frak, syn vydechl:

       „Jé, tobě to sluší.“

       Jenže já se rozhodla, že si nalepím dlouhé nehty a na klopu si připíchnu orchidej. S nehty mi pomohl starší syn, ale já pak nebyla schopna si připnout orchidej, to musel zvládnout manžel.

       V tramvaji jakýsi muž viděl mé nalepené nehty a usoudil, že mne musí pustit sednout, protože s něčím takovým se dost dobře nemohu pohybovat.

       Ve vchodu do Lucerny jsme potkali partu ze Sexuologického ústavu v čele s Radimem Uzlem, a lva v kleci. Kolem lva byla spousta lidí, kolem Uzla také, zvlášť jeden mládenec v růzových džínách, proti jehož oblečení měli i pořadatelé námitky.

       Předtančení se konalo ve stylu break dance, pak ale nastoupily na podium modelky nahoře bez a dole skoro bez - symbolické kalhotky a lodičky. Ta děvčata měla prodávat lístky do tomboly.

       Vydali jsme se na obchůzku sálu, abychom děvčata zhodnotili. Já vychutnávala nedůvěřivé pohledy, které obecenstvo, včetně nahatých modelek, vrhalo po dámě ve fraku, manžel vychutnával modelky. Zvlášť se mu líbila jedna, která nebyla vidět, neboť byla obklopena davem mužů, z nichž jeden odložil ke sloupu svou partnerku, hezkou, ale fyzickými přednostmi neobdařenou. Trvalo mu dlouho, než se vrátil a já ponoukala manžela, ať jde s tou opuštěnou děvou tančit. Jenže manžela tlačily boty.

       Hudba dohrála, bylo oznámeno vystoupení pěvce Hložka. Chvíli jsme se dívali, potom jsme dali přednost postávání u baru a prohlížení návštěvníků. Byli zajímaví. Část tvořilo obvyklé plesové publikum, část zjevní návštěvníci z venkova, kteří přijeli i s manželkami v krimplenových šatech. Ti se ale opili jako první, a dělalo jim potíže vidět schod, natož modelky. Další, dobře dvacetiprocentní skupinu tvořili lovící vometáci, kteří bůhvíproč byli oblečeni ve světlých manšestrových sakách, a neustále se motali kolem prodavaček lístků do tomboly. Ti se opili v druhém sledu.

       Frak jsem měla jen já a jeden mladík.

       Zatímco jsme sledovali publikum, přišli jsme o první stryptejz. Byla to prý fakirka, která pojídala oheň a při tom z ní padaly části oděvu.

       Před půlnocí nastoupila Vondráčková. Byla moc hezky oblečená a moc hezky zpívala.

       O půlnoci byla tažena tombola. Samozřejmě jsme nic nevyhráli, ani soupravu erotického prádla z předtím proběhnuvší módní přehlídky - stejně mi to prádlo připadalo nějak moc oblečené. Mohli jsme vyhrát i video, ale ani to jsme nevyhráli.

       Manžel usoudil, že je v sále horko, a že se půjdeme podívat na lva. Lev byl ospalý, a nějaký mladík se ho pokoušel krmit langošem, což lev nesl nelibě. Manžel ho pozdravil slovy čičí, což vyvolalo všeobecné veselí, a potom ho začal drbat za uchem. Lev reagoval něčím, co připomínalo vzdálenou bouři, ale zřejmě to bylo lví předení.

       Pokud si někdo myslí, že mám manžela krotitele, musím podotknout, že lev byl v kleci.

       Připozdívalo se, ale já měla informace, že bude kolektivní stryptajz několika striptejzaček, i přemluvila jsem chotě, ať vydrží až do finiše. Díky tomu jsem viděla onoho mladíka ve fraku, jak mu je ošetřována noha. Domnívala jsem se, že si ji v opilosti podvrkl, teprve druhý den jsem se z Večerní Prahy dozvěděla, že byl do nohy bodnut.

       Ve dvě hodiny se skutečně na podiu objevilo asi sedm děvčat, která se svlékala na stejnou hudbu, ale každá jinak. Ještě před tím se po sále rozhazovaly krabičky zápalek Loe - katastrofa! Sotva jsem dala dohromady jednu serii krabiček s nahatými děvčaty, už abych sháněla další! Když je totiž něco v serii, mám to ráda kompletní!