Interkom: Válka je vůl vždy a všude

Svými předchozími pěti publikacemi nám nakladatelství Najáda nabídlo čtivo navýsost tuctové Proč ne; koneckonců i jiné ediční domky - pokud to s knihami myslí vážně a s perspektivou delší než pouhé měsíce - začínají nízko a zeširoka, aby se přežijí-li, popřípadě zaměřily výš a úže. Navíc skutečnost, že všechny dosavadní najádovské fantazie jsou francouzského původu, ústí v následující zásadní dilema: buď je výběr Najády značně nereprezentativní, nebo spisovatelští potomci Hugů a Moliérů totálně zdegenerovali... Nu což, „dneska už je všechno možný,“ říkávala moje babička. Nicméně druhá možnost se mi přece jen jeví možná poněkud míň... Což ostatně zdá se potvrzovat další svazek Najády - Válka v této zahradě. Zavádí nás na planetu, v níž se hlava nehlava mydlí dvě technicky vyspělé civilizace (jedna z nich pozemská), zatímco zaostalejším místním (žabohumanoidního typu) hrozí vyhubení. Nad tím vším bdí jacísi Pozorovatelé (velmi pozemská a velmi současná paralela!) jimž hlavní hrdina, voják - humanista a operní fanoušek Ransen Pollock (původem Vietnamec), dvakrát (podruhé za cenu života) dodá důkazy o místních jatkách i o kšeftech, jež jdou za všechna nepřátelství, aby nakonec zase vyhrála politika nad morálkou... Je to vskutku téma jednak věčné, jednak až příliš aktuální...

Kniha se mi celkem líbila. Je pojednána řemeslně zručně, místy výrazně emfaticky, s řadou působivých příměrů (ovšem též se zkraty typu „Generál mu podal ruku, studenou jako prosincový polibek v Paříži, Amsterdamu nebo Berlíně“ nebo „holý jak samičí pohlaví“) , nicméně zavánějí z ní i literární i filozofické ostatky Remarqua a Sartra (myslím, že pro francouzskou prózu určitého druhu typické), zde ovšem značně okleštěné, zjednodušené a bez hlubšího duchovního zázemí. Nad vším tím zmarem pak se vznáší Mozart (text je kupříkladu členěn po způsobu operním: předehra, čtyři dějství a finále). Kdyby autor místo holých citací z oper zkusil dobrat se paralel s jednáním a uvažováním postav operních a zdejších, kdyby překladatel pod čarou přeložil citované úryvky libret (doufám, že jsou funkční a ne toliko dekorativní) a kdyby si tentýž překládané hudební reálie ověřil v literatuře (známá operní postava Fiordiligi je žena, stejně tak její reálná a velmi slavná interpretka Elisabeth Schwarzkopfová, čaroděj z Kouzelné flétny není česky Zarastro, nýbrž Sarastro), pak by možná šlo o víc než jen o nízce účelové vykrádání hrobek mrtvých velikánů...