| 1-2/1993 |
Feministické okénko
(další)
|
(106)
|
|
|
|
Všechna práva © Interkom 1984 - 1993
Plíživá emancipace aneb má Zmatenost
Obávám se, že titul Má Zmatenost mi začal náležet právem. Je to až katastrofická situace, ale já si už vůbec nepamatuji, co jsem kam napsala. Nedávno jsem dělala článek o plíživém feminismu, ale ne pro IK. Výsledek je, že naprosto netuším, na který z mých článků S.E.Jr. vlastně reaguje. Odvolávky na příslušná čísla IK nepomohou, neb mám ve svých papírech nepořádek a nalezení čehokoliv je asi stejně pravděpodobné jako výhra ve sportce.
Nicméně k P.S. 1. Pokud se dobře pamatuji, Ondřej se mne po celou dobu mé tehdejší přednášky, kterou jsem se vlastně zavedla jako feministka, pokoušel, nadzvednout, rozčílit a nadzvednout, a dopálit, a nadzvednout, a nakonec ho nadzvedlo, že se mu to nepovedlo. Ejhle, plíživé podkopávání feministických posic, ale u takového machisty, jako je Ondřej, to snad i beru, patří to k němu. U zbytku P.S. 1 netuším, co tím vlastně chtěl S.E.Jr. říci. Leda to, že skutečně existují až nesmyslné případy zvýhodnění žen. Jsem proti.
K P.S. 2. Ano, také mne překvapují nehumorné, překotné, příšerně vážně pojímané reakce mužů. Není to tím, že tváří v tvář křišťálově jasné a čisté pravdě feminismu ztrácejí jistotu a s ní i humor?
K P.S. 3. Že by? Ale snad nezáleží na tom, kdo se baví víc, a kdo méně, pokud se nějaká skupina lidí skutečně baví. Zábava není Velká liverpoolská.