Interkom: TAJEMNÝ SVĚT LESBIČEK

V některém z nejbližších čísel IK přineseme reportáž z Miniconu, který má zvláště potom, co se k jeho pořádání spojily sfk Spectra a KJV, velmi dobrou a stále stoupající úroveň. Dnes otiskujeme z technických důvodů nepřednesenou část přednášky SF a sex či Sex ve sci-fi. Přesný název není redakci znám, zmeškali jsme zahájení.

Na západě jsou lesbičky svým způsobem „v módě“, zatímco my jsme nejvýš ochotni je tolerovat, ale ne už se o ně aktivně zajímat. Přitom nahlédnutí do jejich světa je rozhodně fascinující.

Nebudu tady mluvit o detailech lesbického sexu, protože to by asi bylo pro naše obecenstvo moc silné kafe. Uvedu jen úryvky z knížky Nancy Friday „Women on Top“, které snad objasní, co může být na ženské homosexualitě přitažlivé a zajímavé, a budu citovat jednu umírněnější lesbickou fantazii, která by snad mohla inspirovat příznivce fantasy.

Nancy Friday říká: „Ženské tělo má něco jedinečně uspokojivého, co mužské tělo postrádá. Mužské tělo sice může být sexuálně vzrušující a elegantní, ale naprosto mu chybí fyzické vlastnosti našeho prvotního zdroje lásky - matky. Nejde jen o ňadra: jde o strukturu kůže, vůni, celou tajemnou auru tohoto prvního těla, na kterém spočíváme, které nás krmí, zahřívá a přemáhá nás svou silou. Milovali jsme matčinu sílu, záviděli jsme jí ji, ať jsme byli chlapcem či dívkou.

Na tyto první vzpomínky jsme nezapomněli a podvědomě pořád toužíme zakusit tuto zkušenost znovu. Dychtíme po tom, abychom byli milováni, opečováváni a obdivováni. Pro muže je mnohem snazší znovu v sobě vyvolat toto nejranější uspokojení ze vztahu matky a dítěte, kdykoli mají v náruči ženu. Nemusí si ani uvědomit, že ještě stále touží po matčině prsu. Tato jejich potřeba je uspokojena se samozřejmostí, bez pocitu viny nebo hanby.

Mužský psychosexuální vývoj je přímější než vývoj žen. Chlapci zkrátka přenesou lásku ke své matce na jiné ženy. Dívky jsou nuceny „přešaltovat“. Musí se rozloučit s minulostí, zpřetrhají se jejich vazby s tím raným, vřelým, životodárným uspokojením, které pociťovaly u své matky. Tuto základní fyzickou důvěrnost nemohou ženy nalézt u žádného muže, i kdyby jim jinak poskytl sebevětší sexuální radosti. Není to způsobeno tím, že muži by nedokázali být dost něžní: ale jejich tělo je prostě jiné.

Lidská společnost přijímá velmi vstřícně, když se ženy vzájemně dotýkají, objímají, líbají. Snad je to způsobeno tím, že podvědomě se ví, že ženy jsou poněkud deprivovány tím, že se mají párovat s muži.“

V 70. letech s rozvojem feministického hnutí se začaly otevřeněji projevovat i ženy, které potřebují víc než příležitostné objetí jiné ženy. Tyto ženy často přišly na to, že jedině žena je dokáže sexuálně uspokojit, protože přesně ví, co potřebují - od něžných dotyků a pocitu důvěrné blízkosti až po znalost toho, co je eroticky vzrušuje, kterých míst a jakým způsobem se dotýkat.

„Ve většině mých fantazií hraje roli síla. Třeba jsem absolutní vládkyně malého království na Středním Východě, kde ženy o všem rozhodují a muži dělají sluhy. Některé ženy nejsou lesbičky, a ty mohou svobodně uzavírat manželství s muži. Miluji velké svátky, kde se pije víno a jí se spousty jehněčího masa. Po jednom báječném jídle jsem se hluboce zamilovala do jedné dvorní umělkyně. Právě mi ukázala můj oficiální portrét. Vášnivě a dlouze ji líbám a ona odpovídá stejně. Pijeme další víno a nařizuji otrokovi, aby nám hrál na harfu, když se milujeme.

V jiné mé fantazii je středověk. Tentokrát jsem kardinál katolické církve - v mé fantazii mohou jedině ženy být knězi. Manželství je zakázáno, ale ženám jsou dovoleny vášnivé milenecké vztahy - hřích by to byl jedině, kdyby nešlo o opravdovou vášnivou lásku. Po ceremonii, kde řídím popravu stětím muže, který chtěl uchvátit moc v církvi, se dávám odnést zpátky do zámku na přenosném trůnu, který nese několik přitažlivých žen - všechny mají krátké blond vlasy a výrazné rysy. Vezmou mě do místnosti vyložené hedvábnými polštáři a jemně mě na ně položí. V dálce hraje hudba. Nejkrásnější z žen mě pomalu svlékne a celou dobu se při tom mazlí s mými stehny a prsy. Pak přinesou jídlo - velkého krocana, hrozny a jehněčí maso. Jíme, přitom se vzájemně dotýkáme a šeptáme si něžnosti. Po jídle se milujeme - lehnu si na ni a dráždím ji, až dosáhne orgasmu, a pak mi ona dělá totéž.

Marla žije v současné době v Japonsku, ale říká, že japonské ženy ji nevzrušují - v očích nemají žádnou vášeň. Dál říká: „Myslím, že muži si vůbec nedovedou představit, jak může být nádherná láska mezi ženami! Myslí si, že sníme o tom, jak nám budou dominovat! Ve skutečnosti s mými lesbickými přítelkyněmi sníme o tom, že my budeme vládnout světu, ale přitom naše vztahy k ženám zůstanou jemné a milující. Nemám moc ráda sexuální výstřelky a zvláštnosti a ani tak moc ne orální sex, ale miluji teplou, vřelou blízkost jiné ženy, ke které mám důvěrný vztah - vzruší mě třeba i báječně dlouhá intelektuální debata s jinou ženou. Muži jenom chtějí, aby je ženy poslouchaly a obdivovaly je. Dokonce mé přítelkyně, které nejsou lesbičky, mi závidí, protože si nemohou nikdy být tak blízké s jinými ženami.

Když uvážíte, jakého násilí se muži dopouštějí na ženách - když se na ně svalí a strkají svůj penis do jejich malého otvoru - možná pochopíte, že lesbický sex je jemnější a humánnější. Kdyby se ženy naučily žít bez mužů, žily by svobodně a s pocitem jistoty. Když spíme s muži, dáváme jim podporu a pohodlí. Myslím, že kdyby se ženy zamyslely nad politickými důsledky sexu s muži, radši by si to dvakrát rozmyslely, než by s nimi skočily do postele!“