Interkom: O destilaci peněz

Obcovat s penězi lze samosebou všelijak. V zásadě však trojím způsobem. Odměnou za střádání je majetek. Odměnou za utrácení třeba zážitky. Momentálně nejaktuálnější formu peněžních transakcí však představuje investování. Odměnou za finanční investici je zisk, což jsou zpravidla zase peníze, respektive všechny jimi měřitelné veličiny. (Mimochodem, všimli jste si, že číslovky milión či miliarda ve spojení s něčím jiným než peněžní jednotkou se u nás pomalu stávají ohroženým slovním druhem?) Nicméně přesto dál přežívají druhy zisku úporně se bránící jakémukoli finančnímu vyčíslování.

Příklad prvý. Roku 1977 odstartovala z mysu Canaveral na Floridě kosmická sonda Voyager 2. Vždy gravitačně urychlena planetou, kterou právě míjela, kolem Jupitera proletěla v létě 1979, Saturna minula o tři roky později, počátkem r. 1986 dorazila jako vůbec první lidský výtvor k Uranu a v létě osmdesátého devátého i k momentálně nejvzdálenější planetě naší soustavy - ke 4.5 miliardy km vzdálenému Neptunu. V tomto bodě přesně podle očekávání. Nikdo však nemohl ani tušit, co všechno Voyager 2 cestou najde... Zmiňme se alespoň o těch nejhmatatelnějších objevech: Jupiter nemá třináct měsíců, ale šestnáct a prachový prstenec mezi nimi; Saturn osmnáct místo sedmnácti (plus čtyři zatím nejisté), přičemž atmosféra jednoho z nich, Titanu, je relativně bohatá na organické sloučeniny; Uran pro nás vlastní o dva prstence víc (celkem jedenáct) a o deset měsíců víc (celkem patnáct) a otáčí se jednou za 17h 14min kolem osy téměř ležící v rovině oběhu; Neptun se otočí jednou za 16h 3min, má pět prstenců a osm měsíců místo dvou. Pluto se nenacházel v příznivé konstelaci, ale i na něj nakonec došlo: Voyagerova pozorování snad už definitivně vyloučila existenci hypotetické desáté planety... Nyní míří V. 2 přibližně k Síriovi a přitom neustále registruje a vysílá údaje o prostředí. Podle odhadů by měl vystačit s energií asi do r. 2025, kdy také opustí sféru domimance Slunce. Vzápětí ztratí orientaci na Zemi (Slunce zeslábne tak, že relativně zanikne mezi ostatními hvězdami). - Celkové náklady na V. 2 činí asi 600 miliónů dolarů.

V příkladu druhém jde o projekt úplného chemického zmapování lidského genomu, kompletní genetické výbavy člověka uložené v jádře každičké jeho buňky. Genom je rozdělen do 46 molekul deoxyribonukleové kyseliny (chromozómů) ve 23 dvojicích prvků odpovídajících si velikostí i informační náplní. (Pouze v mužských je jedna z dvojic nesouměrná i informačně odlišná). V řečené DNA je genetická informace zakódována v sledu „do sebe zapadajících“ dvojic čtyř různých „výčnělků“ skeletu (tzv. bází). V lidském genomu je těchto párů asi tři miliardy (rozdělených ve zhruba 100 000 genech) na šroubovicích dlouhých dohromady asi jeden metr. Přitom odhadem nanejvýš 10% z oněch miliard je funkčních, zbytek může být redundantní až zcela „němý“. Počet zatím odhalených sekvencí čítá zhruba procenta z celku. (Chemicky zmapovat ovšem neznamená identifikovat i konkrétní genetický význam jednotlivých úseků.) - Plánované náklady činí 3 miliardy dolarů.

Přestože první proces míří do vzdáleného makrokosmu a v současnosti prakticky již dobíhá, zatímco druhý naopak do našeho nejbližšího mikrosvěta a teprve se rozjíždí, jedno mají společné: proti celkem přesně vyčíslitelným nákladům stojí zisk typu „Voyager 2 je zatím vědecky nejrentabilnější kosmická sonda“ či „mapování lidského genomu je biologický projekt století“. Přijde mi, jakoby obrovský objem dolarů (dost možná různé „čistoty“, jak se dnes módně říká) prošel pomyslnou rektifikační kolonou, z níž po dlouhém čase odkáplo pouhých pár kapiček (dost jistě velmi čisté) esence. Tato účinkovala v lidských dějinách dávno před penězi a dost možná bude působit i po nich... zkrátka je pro náš vývoj potřebou doslova a do písmene esenciální. Takovéto „čisté“ poznání má mnoho velmi sympatických rysů, například: v okamžiku objevu je prakticky nevyužitelné (tudíž nezneužitelné); přesto stojí spoustě talentovaných, ale i prakticky anonymních osobností za dlouholetou námahu; obsahuje v sobě krásu, naději i bohatství dostupné (avšak nevnucované) všem bez ohledu na rasu, víru či výši konta; jednou učiněno, již jen zcela nepatrně závisí na materiálních podmínkách. To se mi velmi zamlouvá; spatřuji zde záblesk naděje do budoucna... Ať totiž chceme nebo ne, naše materiální zdroje se tenčí a současně přibývá lidí toužících vlastnit „něco cenného“. Tenhle rozpor lze asi nejsnáze překonat pošinem hodnot v obou základních aspektech: co vlastnit a jak vlastnit. Prvý směřuje od hmoty k duchu, druhý od výlučného vlastnictví ke specifické formě sdílení. A tady nám právě ono „čisté poznání“ dává příklad...