Interkom: KERRÉ - BOHYNĚ Z HVĚZD

Tak jako již několikrát v případě sci-fi cyklů jsem se i já opět nechal zlákat příslibem zajímavého seriálu z předem daného světa s vlastními reáliemi, zejména slovníkem, a zatoužil jsem poznat nové dílo „Hvězdná bohyně Kerré“ mně dosud neznámého spisovatele V. Semeráda. Ale ouha! Především se ukázalo, že Semerád je známý „grafoman“ a své věci nabízí, kudy chodí. Dílo však zdaleka neodpovídá tomu, co bych od něj čekal. Především: jde o dosti neorganickou směsku dvou příběhů: zprvu dosti zajímavě zpracovaný úvod popisující všežravou vesmírnou příšeru v podobě celé planety se záhy zvrhne v nám již známou (snad už tisíckrát) šablonu přistání kosmonautů na neznámé planetě, kde žije lid zotročený vykořisťovatelskými bídáky (zde kněžími - ani to není nic nového) a stačí mávnutí kouzelného technického proutku, aby se vše v dobré obrátilo a i ti nejzavilejší padouši musejí kapitulovat. Takových vývozů revoluce tu snad dříve ve sci-fi bylo víc než dost, ani tak zajímavá věc jako Larionovové Čakra Kentaura se mu nevyhnula.

Druhá rovina příběhu - souboj dvou telepatických kolektivních vědomí v podobě planety mikrobů a supercivilizace Gurroa - má sice některé ne nezajímavé momenty, přesto mi to všechno ale připadalo (díky příšerným dialogům) spíše jako zdvořilé fotbalové utkání. Navíc se díky povedenému edičnímu počinu, kterým měli čtenáři možnost poznat teprve třetí díl, můžeme jen uvažovat, jak se z mně dosud neznámého „Pavlíka“ stal všemocný kolektivní Gurroa, postrach všech příšer. A pak se už opět vracíme na zotročenou planetu, kde samozřejmě všechno dobře dopadlo... Zkrátka kdybych nevěděl o zaručeně českém původu pana Semeráda, začal bych se pídit, který (dříve) sovětský pisálek se za tímto pseudonymem skrývá.

Komicky na mě zapůsobila (aspoň jsem se zasmál) počítačová grafika; konečně máme možnost poznat, jak opravdu vypadá ostrov, rytíř, supernova, knihovna nebo (čtyřhlavý) dav. A o moc lépe nedopadl ani slovník, i když některé výrazy si pohrávají s hyperprostory jako s míčem, vypadají definice starých praktik vedle nich (válka, barbaři) jako slon v porcelánu. A některá slova - ta jsou snad ušitá jehlou rozžhavenou na teplotu Slunce. (Pro výraz fotomet je snad příhodnější výraz vymyšlený mým švagrem - dělo metající foťáky...).

Nezbývá než doufat, že snad některé další díly budou snesitelnější. Osobně o tom však pochybuji - podle zasvěcených má pan S. na svědomí už snad patnáct podobných nesmyslů. Takže ctitelé Najády, ruských SF a polopatických návodů se mají opravdu na co těšit.