Interkom: Pět stupňů k pohonu

Pokud se nepletu, v šachách existuje dvacet možných způsobů otevření partie. I ve sci-fi by se určitě dal vystopovat uzavřený (dost možná nevelký) okruh zahájení, avšak na rozdíl od královské hry počet možných dalších tahů roste rychleji. Nicméně jako v šachách, i v literatuře existují expozice osvědčené i nanicovaté. Záleží na nich tím více, čím bohatší (a dražší) nabídka a čím méně času (a peněz), což vše je teď. Přiznám se, že i já postupně ztrácím ochotu plýtvat časem na objevování kryptických tajemství všehomírů, ať makro- či mikro, ať exter- či interních. Cítím, že je to trochu chyba, ale tak to prostě je. (Vida, jak funguje ona bájná svoboda: ti schopnější svobodně emanují svou vůli, ti ostatní jí stejně svobodně absorbují, a to je nová, tzv. společenská fáze přírodního výběru. Nejsem si jist, zda ta pravá. Neb je zřejmé, že většina živých absorbérů časem přestane emanovat i to málo, co ještě jsou schopni vyplodit, stane se duchovními feťáky a posléze odumře.) Leč zpět k počátkům. Pokud mě kniha (neznámého autora) nezaujme v prvních minutách, odhodím ji a nahradím další, popřípadě žádnou, a věnuji se jiným užitečným aktivitám (třeba počítačovým hrám). Takže: Lupič-sympaťák přistižený při pokusu o krádež jakéhosi blíže nespecifikovaného kosmického pohonu, je nanejvýš nesympatickými emzáky jat a odsouzen k smrti. Jakožto interstelární polyglot před exekucí poslouží za tlumočníka při přísně tajném summitu pěti planetárních monarchů, kteří jediní, ale pouze per partes znají tajemství onoho zázračného pohonu, čímž drží u úst všechny ostatní světy včetně naší matičky. Potom ... ne, dost! Po skvostné, byť osvědčené expozici můžeme být dalším dějem mírně zklamáni, však asi právě proto tahle kniha nepatří mezi megahity nadčasově konstantní... Nicméně na rovinu nenabízí víc, než obsahuje, a to, co obsahuje je vzhledem k tomu, co nabízí, „nanejvýš uspokojivé“. Takže s úsměvem a spíš se zvědavostí než s opravdovým napětím sledujeme, kterak svérázný Irčan Paddy (toť onen loupič) uchvacuje všech pět střípků zcelující tajemství pohonu k použitelnosti. Činí tak na cizích světech, které pro své přírodní podmínky nepatří mezi pozemšťany vyhledávané, (a)nebo kde pozemšťané jsou tvory zavrhovanými... Kdož ví, jak by dopadl, kdyby mu - víc řízením profese než vlastní vůle - po boku nestála (nikoli neležela) pozemská špiónka Fay. Čtenářsky místy až rušivě frivolní hovory je oba nejspíše chrání před zešílením z napětí, rozkošně staromódní verbálně-sexuální jiskření přerůstající v postupné duchovní sblížení (kniha je třicet roků stará, Paddy stejně starý proutník, Fay o něco mladší panna typu „až po svatbě“) vzbuzuje (nostalgický?) povzdech, a autorovi občasní králíci z klobouku naprosto nevadí. A hádejte, jak to nakonec dopadne?