Logo rubriky
4/1993
  Náš člověk v cizině (další) (108)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
 
Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

Kanadské Vánoce jak je viděl a prožil pH léta páně 1992

       Hned úvodem musím poznamenat, že kanadské Vánoce jsou něco úplně jiného. Že se v anglofonním světě jí na Štědrý den místo kapra krocan asi ví každý. Mám pocit, že to je snad ten nejmenší rozdíl. První věcí, které si nováček v zámoří všimne, je obrovské komerční využití - či spíše zneužití - vánoční poezie, až je to člověku líto. Když někteří Kanaďané říkali, že se na Vánoce moc netěší, nevěřil jsem. Teď trochu předbíhám, ale musím podotknout, že okolo patnáctého prosince jsem se na leden těšil i já. Všechno začalo už v půli listopadu a ve všech obchodech najednou, je to jako rána palicí. Okolo třináctého jsem byl nakupovat a všechno bylo úplně normální, já si užíval začátku zimy a na Vánoce ani nepomyslel. Dovedete si proto představit mé zděšení, když jsem o pár dní později vešel do obchoďáku a odevšad se na mne vyhrnuli Santa Clausové, vánoční stromky, světýlka, řetězy, „velké vánoční slevy“ na ceny běžné před půlrokem a hlavně koledy, milióny hlasitých koled. Nebudu zapírat, že se mi to první dny líbilo, zvláště když se vyzdobilo i město. Na všech stromech se objevily elektrické svíčičky a veřejné budovy od autobusových zastávek až po mrakodrapy v centru byly omotány kilometry žárovkových řetězů. Bylo to moc krásné. Méně krásnější už byl útok na potencionálního zákazníka, tedy i na mne. V televizních reklamách se slovo Vánoce vyskytovalo častěji než fuck v amerických filmech, všechny poutače ve městě se zbarvily do stromové zeleně a Klausovské rudé (to není politická narážka, jen se mi to líbí), komiksy v novinách se začaly hromadně zaobírat chováním dětí, uhlím v punčochách či zdobením stromků a dokonce i Coca-Coly se prodávaly ve flaškách a konzervách se Santou. Byl to úžasný nápor na nervy, než si člověk koupil něco k jídlu, byl téměř hluchý. Mám pocit, že to ještě potrvá nějakou dobu, než si zase zabroukám „rolničky``.
       Občané částečně podlehli začátkem prosince a vyzdobili si nejen stromečky doma (trochu jinak než u nás, nedávají na stromek žádná cukrátka, zato si to vynahrazují rafinovaými světýlky, řetízky žárovek, jejichž poblikávání řídí kompjůtr, a podobnými vymoženostmi), ale i domy samotné, opět přišly ke slovu žárovkové řetězy. Bylo to moc hezké; když jsem se vracíval ze školy, byla už tma a cesta mi opravdu pěkně ubíhala mezi domky svítícími jako pohádkové zámky. Kolem dvacátého reklamní útok vyvrcholil a vůbec bych se nedivil, kdyby byly americké vánoce zahrnuty mezi zbraně hromadného ničení. Nicméně obyvatelé se nedali. Nějaký ten dárek se sice koupit musel, ale zoceleni dlouholetým životem v zemi volného trhu se nikdo nenechal svést k bouřlivému nakupování. Jak uvidíte později, prodávající se pomstili po Vánocích. Na Štědrý den každý rychle kupuje poslední dárky, zaměstnavatelé se loučí se svými zaměstanci a na důkaz své dobré vůle jim rozdávají krocany, které nakoupili ve velkém a se slevou, spokojenost na obou stranách. Večer se situace zklidní. Všichni večeří, rádi, že už to mají za sebou, a těší se na dárky, které Santa Claus přináší až 25. prosince. Říká se tomu „boxing day“, což, podotýkám, je odvozeno od krabic, nikolivěk od sporů o nejlepší dárek. Tento day proběhne v relativním klidu. Všichni odpočívají, začínají odstrojovat stromeček (sic!) a střádají síly na 26. prosinec, což je takzvaný „boxing day sale“.
       Jde o již zmíněnou pomstu obchodníků, kteří před vánocemi nakoupili zboží a nedokázali všechno prodat, čili potřebují vyprázdnit sklady. Vědomi si faktu, že dárky už musely být koupeny, vesele slevňují většinou tak na polovinu, někdy i na čtvrtinu ceny. Obyvatelé už mají samozřejmě vyhlídnuty věci, které potřebují, a již časně ráno vyrážejí do boje. Vyrazil jsem i já, ke své škodě až v poledne, a musím říci, že jsem si tenkrát připadal úplně jako doma, snad poprvé od odjezdu. Všude stály fronty, tlačenice, vřava, poprvé jsem tady také slyšel vyprodáno, a to hned několikrát. Zimní bundy, holicí přístroje, kuchyňské vybavení, prostě hodně šikovných věcí se jeden den v roce prodává za polovinu normální ceny a tak si umíte představit, jak to vypadalo. K večeru bylo po všem. Prošel jsem pár obchodů i druhý den, vypadalo to jako bitevní pole po boji. Všude bylo ticho a prázdno. Slevy sice ještě platily, ale většinou už to byla jen formalita. Buď nešlo o zboží dost atraktivní, nebo bylo lze viděti cedule s nápisy „50% off“ a pod nimi zcela prázdné police. Celé město bylo ospalé, jak se dávalo po tom blázinci dohromady. Lidé se doma těšili z nakoupených věcí a obchodníci se těšili z tržeb, za těch pár vánočních dnů si většinou vydělají na pár měsíců dopředu.
       Tím v zásadě Vánoční svátky končí. Jde se na pár dní do práce a pak je Silvestr, který ovšem není tak veselý jako náš evropský. Na náměstí se sice střílí petardy, ale většina lidí je na relativně poklidných večírcích, žádné bouchání raket o půlnoci. Nový rok je už prakticky obyčejný den. Tak je další rok za námi, snad se v tom dalším podaří splnit alespoň jediné předsevzetí.
       Teď ještě napíši něco o svém trávení Vánoc. Jak již předešlá věta naznačuje, jídlo bylo dobré. 22. prosince jsem u známých pekl vánočky podle maminčina receptu, na Štědrý den jsem pak byl s českou rodinou, u které bydlím. Byla tedy ryba, i na rozdělování dárečků ještě tentýž večer došlo. Dostal jsem dva teplé svetry (oni ví, co je v Kanadě třeba), odměnil jsem se čím jiným než knihami. V průběhu boxing day sale se mi podařilo ulovit super holicí strojek za pěknou cenu - skvělý Phillips, tři rotační hlavy, s akumulátorky, čili se mohu holit ze sítě (libovolné volty) nebo to nechat asi půl hodiny nabíjet a pak se tři týdny holit, samozřejmě to má různá světýlka říkající jestli se to má dobít nebo jestli už to je a tak podobně, holí výborně a váží asi tak čtyřikrát méně než sovětské kombajny používané druhdy doma. Druhý den jsem si přikoupil notebook - kalkulačka, hodiny s budíkem a 20kB paměti, kam se vlezou tisíce telefonních čísel a adres a vzkazů, dají se tam taky narvat schůzky a ten parchant zapípá, když je třeba jít. Dávali to za třetinu původní ceny, necelých deset doláčů. Pak jsem vtipně onemocněl, měl jsem naši milou laskavou evropskou chřipku, kterou tady neznají, takže na mne doktorka koukala jak na papouška plynně nadávajícího ve dvaceti řečech. Doporučila mi hlavně odpočinek, což jsem měl stejně v úmyslu, a za pomocí acylpyrínů jsem s těmi malými potvůrkami rychle zatočil. Asi taky pomohlo, že jsem je nechal vymrznout, po vánocích trošku spadla teplota a těch čtyřicet pod nulou jim zjevně nedělalo dobře. Na Silvestra jsem byl pozván na párty svými českými přáteli a jejich přáteli, bylo nás asi deset Čechů, vesměs studentů, takže se to vyvíjelo docela dobře. Začali jsme ve čtyři odpoledne přípitkem naší právě narozené nové republice a pak už to jelo. Když jsme v pět ráno končili, cítil jsem se docela fajn. Víkend jsem strávil hraním Reginalda a děláním nějakých věcí do školy, život není sranda. V pondělí pak bohužel začal nový semestr, čímž také končí mé vánoční povídání.
       Poznámka pro Ferdu: bude-li chtít Zdeněk (kterého tímto pozdravuji, jakož i ostatní) něco do Interkomu, tak ať si to vykuchá, snažil jsem se to obecné povídání ukončit tak, aby se to tam dalo seknout.
       Yours Sincerely
pH.
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK