Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

       Musím přiznat, že jsem byl velmi nemile překvapen reakcí Ikarie na svůj článek. Označil-li jak známo značně stydlivý ZR jejich reakci za paranoidní, já se nestydím nazvat ji téměř bolševickou. Má všechny ty pravé atributy: zdá se, že si článek ani nepřečetli, místo zamyslení se nad tím, že taky něco může býti pravdou, vidíme reakci uraženého dítěte, namísto rozebrání hlavních připomínek se redakce zbaběle uchyluje ke komentování nepodstatných věcí, a to mnohdy takových, které v mé kritice ani nebyly. Jak je mým zvykem, mohu tato tvrzení dokázat a také to udělám.

       Jak mi I. A. sdělil, ač operuji s řadou exaktních tabulek, stále jde o můj osobní názor. Kdyby si opravdu přečetl můj článek, zjistil by, že jsem si toho vědom. Bohužel nemám s sebou Interkomy, nemohu tedy citovat, ale s velkou pravděpodobností padlo slovo objektivní subjektivismus nebo subjektivní objektivismus, neboli mám pocit, že jsem v článku výslovně napsal, že jde o můj osobní názor a cílem oněch tabulek je formulovat jej co nejpřesněji. Jistě uznáte, že je jistý rozdíl mezi trvzením „Ta Ikárie je hrozná“ a přesným výčtem, jak hodně se mi co líbilo a nelíbilo. Tohoto rozdílu by si měla být Ikarie dobře vědoma, neboť o pár řádků dále sama vyčítá jinému potrefenému, že je nekonkrétní. Ba více, jestli si dobře pamatuji, výslovně jsem poukázal na subjektivní bázi svého výpracku a vyzval jsem ostatní čtenáře, aby provedli podobné hodnocení. Kdyby Ikarie nejednala jako uražené dítě, mohla přinejmenším ocenit mou snahu o získání obecnějšího pohledu, nemluvě už o tom, že mohla sama vyzvat čtenáře k účasti. Sice mi píší, že názory se různí, ale jejich výzkum (napište tři nejlepší, tři nejhorší) je zcela zjevně nedostačující. Co když se mi nejvíce líbí sedm povídek? Kolik se z toho dozvíte o „povídkách středu"? Má pomluvená tabulka (chudinka malinká) jim při větším množství respondentů mohla ukázat mnohem přesněji, kudy cestička kvete či nekvete.

       Klasickou ukázkou únikového manévru je vítězoslavné tvrzení, že pramének financí nevyschl, tudíž plácám a nevím co. Já jsem se na to ptal, já jsem o financích nic netvrdil. Trochu mě mrzí povídání o „tažení proti I.“, měl jsem pocit, že článek vedu v konstruktivním přátelském duchu, ruka nabídnutá k pomoci. Úplně absurdní jsou zmínky o temných piklech. Rozhodně jsem při psaní nemyslel na chudáka zhrzeného ZR. Dále bych rád redakci ujistil, že o odchodu EH jsem se dozvěděl 2. února v Kanadě, čili jestli je nějaká plíživá kontrarevoluce, tak ne z mé strany.

       Ale není všechno jen špatné. S radostí kvituji, že jsme se dozvěděli něco více o tom, kde naše fandomní dítě tlačí bota. Je to, jak alespoň doufám, krok k pozvednutí kvality Ikarie na její původní laťku. Jsem také potěšen zprávou, že jí rozhodně nehrozí zánik. Aby dobrých zpráv nebylo konec, mám také jednu pro redakci. Netřeba se již více vlka bát, jednak si myslím, že jsem v zásadě své stanovisko osvětlil (poté, co mi bylo řádně vytmaveno) a je tedy čas věnovat se tvořivé práci, jednak tady Ikarie nemám, čili není si nač stěžovat. Závěrem bych rád poděkoval za vyjasnění situace s čárkami, mea culpa. Alespoň jsem se zase něco naučil.