Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

       

       Námět alternativních dějin Středozemě rozhodně není můj nápad, jak se ještě zmíním později. Také to tak nebylo míněno, proto vyložím stručnou historii vzniku tohoto arcidíla. Plně souhlasím s názorem našeho génia Járy Cimrmana, že obvyklé pohádky připravují děti pro život jiný než reálný. Zlo vždycky prohraje (cha!), dobro bývá odměňováno dobrem (sic!) a podobně. Nejvíce mě naštve, když zlo prohraje nějakým naprosto stupidním způsobem zcela neodpovídajícím stupni inteligence jeho představitele a vyslance, klasickým příkladem je profesor M. z pera páně A. C. Doyla (sira). Když jsem jednou v krátkém časovém okamžiku potkal více takových fool plotů za sebou, kvantita se přeměnila v kvalitu a já se rozhodl vytvořit příběh, který by byl v duchu Járových zásad „jako ze života“, to jest dobro by dostalo na chrám Páně. Tolkien pak byl volbou jednoznačnou. Je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů, jeho svět je skvěle propracován a dosti známý mezi lidem, což je přesně to pravé. Tolik ke Genezi. K tomuto námětu bych ještě rád poznamenal, že stane-li se z hobita nazgůl, může docela dobře začít nosit boty. Nicméně autority se v názoru na tento problém liší a proto uznávám, že jsem měl nechat A & A třeba vycídit Žihadlo. Nakonec jedna dobrá zpráva pro ty zvrhlíky, kterým se mé vyprávění líbilo. Za dlouhého letu přes oceán jsem vymyslel zcela úplně zbrusu novou epizodu Gumídků, jejíž realizaci zatím zabránil smutný fakt, že je nedovedu nakreslit zpaměti. Jakmile však seženu komiks, máte se na co těšit. Mládeži nepřístupno.

       Nyní k onomu prvenství. Jak se mohl český a slovenský čtenář dočíst v jakémsi pojednání o Mistrovi, Pán prstenů je jedna z mála knih, jejíž popularita dosáhla takového stupně, že na ni mohla být napsána parodie. Bohužel jsem na ni při svých cestách po Edmontonských antikvariátech narazil. Zpočátku jsem byl příjemně překvapen, když jsem pod „T“ našel knihu, kterou neznám. Úryvky z kritik na zadní straně obálky mi vysvětlily, že držím v ruce nesmrtelné dílo, což jsem si zcela správně vyložil tak, že vždycky se najdou kritici, kteří napíší recenzi, aniž by dílo samotné četli. Titul si již nepamatuji, ale kniha samotná začínala asi takto:

       „Čeho se bojíš?“ zeptala se elfí krasavice a předklonila se ještě více, takže jí bylo vidět výstřihem až k pasu. Drodo se zpotil a jazyk se mu přilepil na patro. „No tak, nestyď se,“ dodávala mu odvahu a rozepnula další knoflíček. „Kde máš to své Žihadlo?“

       (volně citováno)

       Přečetl jsem asi čtyři strany, pak namátkou další až do konce knihy a poté jsem z obchodu zbaběle uprchl. Jak jste asi uhádli, místo Froda je Drodo, z Gandalfa je ukecaný sklerotik Goodhalf nebo cos' podobného, cesta na jih vypadá přímo hrůzně a já všem milovníkům Mistrových knih radím: buďte rádi, že máte jenom mě, taky by mohl někdo vydat tu slátaninu u nás. To by tak bylo k Pánovi všechno.