Všechna práva © Interkom 1984 - 1993

Před časem jsem kdesi vychválil sbírku povídek Johna Varleye Press Enter. Nyní držím v ruce jeho druhou u nás vydanou věc - knihu Titan. Dobře mi tak.

       Na této knize (podobně jako třeba na Gibsonovu Neuromancrovi) je vidět, jak těžké je i pro solidního povídkáře či novelistu napsat „román“. Když se nad tím hlouběji zamyslíme, zjistíme proč. Tihle autoři se totiž chytili do jámy, kterou si sami vyhrabali - stali se obětí tempa, které si sami zvolili, tempa, které se možná hodí pro kratší sci-fi útvary, ale zabíjí delší. Druhá možnost je, že si to tempo nezvolili, ale bylo jim vnuceno touhou uspět (za každou cenu?). Což potom znamená, že svět myšlenkově „jepičí“ (stává se jepičím), mělkne (stává se m...), zkrátka blbne. A my s ním. Nihil novi.

       V intencích výše řečeného se tedy Varley - navzdory relativnímu mládí už jeden z prominentních „otroků tempa“ mezi autory žánru - s níčím moc nebabře. A pokud přece, babrá se nejen i v těch, ale pouze v těch (tím pádem přísně vybraných) věcech, u kterých předpokládá nejsnazší úspěch. Tak se (mimochodem na planetě s nízkou gravitací, leč současně vysokým tlakem vzduchu) sice pranic nedozvíme o tom, odkud, s čím a proč hrdinové přicházejí. To představuje pro autora jistou (iluzorní) výhodu, neboť znemožňuje předvídat, jak se postavy v určitých situacích zachovají. Věrohodnost chování postav tím pádem nelze ani hodnotit. Výsledkem může být jakési exotické terárium s tvory navenek nikoli nepodobnými lidem, avšak uvnitř prázdnými. Ne jednou pak mám nutkání ptát se ústy klasika: „Kdepak že ty drátky jsou?“ Vyplel-li autor podhoubí jejich duševních stavů do posledního kořínku, některé pochody tělesné jsou pojednávány až patologicky podrobně. Výsledkem pro mne je jakýsi nepravidelný, přetržitý, jakoby peristaltický pohyb děje, arci se zastávkami mimoběžnými se zastávkami mými.

       Po tradičně velmi solidní expozici tedy napětí (pravda, na relativně vysoké úrovni) stagnuje a nezachrání to ani podezřele častá (snad) pudová transformace existenciální úzkosti v (homo-, hetero-, náznakově i interdruhovou) sexualitu. Detailně se rovněž dočteme o kyretáži kosmonautek („Děloha je roztažená,“ oznámil Calvin) nebo o napravování otevřených zlomenin (konec kosti vyhřezl s vlhkým mlasknutím z kůže ven). Nakonec pro mě v kontextu všeho děje paradoxně nejlíp vyhází kratičká a pro děj bezvýznamná epizodka plavby po řece... Což už tu ale bylo. Zlatý, zlatý Verne!

       Tento Varley se bude nepochybně dobře prodávat. Jako hodnotné čtivo však ho doporučit nemůžu.  

       

       MiniZik

       Dostali jsme k recenzi:

       P. Barbet - Říše Bafometova, Poutník

       Světy science fiction, AFSF

       

       Koupili jsme si:

       C.J. Cherryh - Stanice Pell, WS

       Star Trek I, II, Baronet

       V.N. McIntyrová - Strážce snů, Laser

       B. Aldiss - Člověk svého času, Laser

       Cizí světy, WS

       I. Asimov - Mluvící kámen, AF 167

       R. Sheckley - Desátá obět, Ivo Železný

       R. Sheckley - Vyměním tělo, Ivo Železný

       Sci-fi +1, AFSF

       V. Kadlečková - Meče Lorgan, Návrat

       D. Brin - Praktický efekt, Laser

       F. Pohl - Za horizontem modrého jevu

       M. Moorcock - Černý drahokam, Laser

       J. Brosnan - Vládci nebes, Laser

       F. K. Dick - Blade Runner, WS

       R. Heinlein - Job, Laser

       R. Heinlein - Sirotci oblohy, Návrat

       J. Kahn - Star Wars III, Baronet

       P. J. Farmer - Brány stvoření, Laser

       D. Egan - Branou z Ivory, Laser

       Magazin F&SF 2/93, Polaris

       Návrat do budoucnosti III, Cinema