Interkom: JOB - zábava na miliardu let

Nakladatelství LASER vrhlo na trh další ze svých knižních produktů knihu Roberta Ansona Heinleina JOB s podtitulkem Komedie spravedlnosti a nám tím umožnilo přečíst si další dobrou knihu. Je to opět jeden z Heinleinových pozdních románů, na které se na západě snáší tolik kritiky. Po přečtení Friday a Joba nabývám dojmu, že kritiky jsou z větší části neoprávněné. Je ovšem také pravda, že oba výše zmíněné romány nedosahují kvalit jeho vrcholných děl z 50. a 60. let, jež snad u nás také někdy vyjdou. (Proslýchá se, že práva na většinu Mistrovy tvorba vlastní nakl. AG kult, ale poté, co zmutovalo do AND CLASSIC, se možnost jejího brzkého vydání zmenšila.) A tak nám nezbývá než vzít za vděk Jobem. A přesto si myslím, že většina čtenářů nebude zklamána. Je to opravdu zábava pro bohy.

Alexander Hergensheimer se postupně propadá do různých alternativních světů, jež se od toho našeho v lecčem liší. V jednom z nich potkává Margrethe a oba se do sebe zamilují. Ještě se ani nevzpamatují z prvního přesunu a už je tu další a další a další. Vždy, když to vypadá, že se jim daří, zasáhnou „měniči“ světů. Postupně vychází najevo, že všechna ta znamení značí, že se blíží konec světa, Armageddon a soumrak bohů. A taky že jo! Zazní trouby soudného dne a svět, tak jak jsme ho znali, skončil. To ale není důvod ke smutku, ba naopak. Alecova pouť nebem a peklem umožní autorovi rozpoutat záplavu humoru, komických situací a nejrůznějších vtipných postřehů a narážek, až oči přecházejí. „Nádherný palác postavený z drahých kamenů je na pohled krásný. Tucet paláců z drahokamů může znamenat tucet krásných pohledů, každý je jiný. Ale sto mil takových paláců vás uspí a šest set mil téhož je strašně nezajímavých. Začalo se mi stýskat po dvorku s ojetými vozy nebo po skládce nebo (to by bylo úplně nejlepší) po pruhu zelené a otevřené krajiny. Nový Jeruzalém je město dokonale krásné; jsem připraven to potvrdit. Ale dlouhá jízda mne poučila, jak užitečná je ošklivost... Tolik nebe očima našeho poutníka. Zato Heinleinovo peklo, to je jiné kafe. Být tam, to nemusí být až tak špatné.

V Jobovi se všechno točí kolem náboženství, ale není bráno vážně, je to jedna velká šaškárna. Nic není autorovi svaté, vše je jinak a všechno je sranda. Hospodin, ďábel, Odin, Loki, ti všichni z toho vycházejí nastejno. A potom ti, co jsou nad nimi. Ale víc nebudu prozrazovat. Jak praví Isaac Asimov: Job je zábavný, vzrušující a podnětný... Přečtěte si ho!