Interkom: Blízká setkání s divokým tyrannosaurem

Dinosauři ovládli Ameriku. To je jistá věc. Vinu na tom má nový velkofilm Stevena Spilberga Jurský park, který láme všechny rekordy v návštěvnosti a stane se asi nejúspěšnějším filmem století. Byl natočen podle stejnojmenného románu Michaela Crichtona, u nás známého z knih Kmen Andromeda nebo Člověk na konci. Jurský park, jenž se stal bestsellerem ještě před zfilmováním, u nás vychází v nakladatelství Baronet měsíc před premiérou filmu, která je určena na 14. říjen. A o čem Jurský park je? Samozřejmě o dinosaurech. Právě na nich je založen projekt velkého zábavního parku, který na jednom malém ostrůvku u pobřeží Kostariky postaví milionář Hammond. Hlavní atrakcí parku jsou geneticky vyklonovaní pravěcí ještěři. Podle teorie chaosu však ostrov nemůže fungovat, neboť nikdo nemůže napodobit přírodu a postihnout všechny děje, které v ní probíhají. A stačí malý náhodný (opravdu?) výpadek proudu a celý počítačem řízený systém parku se zhroutí. Hlavní hrdinové mají najednou co dělat, aby zachránili holý život, vždyť proti T-rexovi nemá neozbrojený člověk mnoho šancí.

Autor nás zahrnul množstvím poznatků a informací. Dozvíme se něco o počítačích, genetice, o výše zmíněné teorii chaosu, paleontologii a samozřejmě se důkladně seznámíme s dinosaury. Tyrannosaurus rex byl největší a nejstrašnější dravec, jakého kdy země zrodila, ale přesto není zdaleka tak nebezpečný jako Velociraptoři. Tito relativně malí, asi dva metry vysocí, inteligentní, ve smečce lovící masožraví dinosauři mají hlavní zásluhu na tom, že se tak drasticky snížil počet obyvatel ostrova. Brr! Jsou to vskutku nepříjemní patroni. Dále tu jsou ještě compové, jako kuře velicí mrchožrouti; stegosauři, párek triceratopsů a mnohá další více či méně nebezpečná havěť. Mně osobně je líto, že autor nevěnoval pozornost mému oblíbenci, velkému býložravému iguanodontovi, jenž by si zasloužil aspoň nepatrnou zmínku. V Jurském parku není žádná zlá postava. Několik lidí se sice nezachová příliš čestně, ale ani jeden z nich nechce vědomě ublížit ostatním. Někdy se také projeví zkratové jednání a to většinou v krizových situacích, kdy jde o život. Milionář Hammond navenek buduje Jurský park pro peníze, pro kupu peněz, ale ke konci se čtenář dozví, že jeho největším a nejtajnějším vnitřním přáním je vidět rozzářené oči dětí, jak si fascinovaně prohlíží dinosaury, jako vystřižené z obrázkových knížek.

Na konec vše skončí tak, jak to skončit musí. Přeživší jsou odtransportováni z ostrova a ten sám je zcela vypálen a vybombardován. Ale s přečtením poslední stránky zjistíme, že si autor nechal otevřená dvířka pro možné pokračování. A tak lze očekávat, že se s našimi milými dinosaury v budoucnosti na stránkách knih Michaela Crichtona ještě někdy setkáme. Proč ne.

Kniha se čte jedním dechem a to i díky kvalitnímu překladu Zdeňka Volného, takže doporučuji koupit i přes vysokou cenu a nepříliš povedenou obálku (o co lépe by se tam vyjímala některá z prací Mistra Buriana) jako kvalitní zákusek před hlavním chodem, tj. filmem. Doufám, že se se všemi příznivci Jurského parku setkám na slavnostní premiéře 14. 10. Pro úplnost musím ještě dodat, že nakl. Baronet vydalo součastně ještě knižní zpracování scénáře Spilbergova filmu s barevnými fotografiemi v podobném grafickém zpracování, tenčí a za nižší cenu. Můžete také zakoupit a porovnávat.

Módní vlna zájmu o pravěké veleještěry pomohla zlepšit finanční situaci mnoha amerických muzeí a jsem zvědav, zda tuto šanci využijí i muzea naše. Měla by, protože se už nemusí opakovat a ti, kteří nyní zaspí, mohou později litovat. Některá vydavatelství se však chytla už nyní a na knihkupeckých pultech se objevily první knížky a časopisy s dinosauří tématikou a to ještě před premiérou filmu. V době, kdy vyjde tento článek, bude už Jurský park dávno v kinech a tak uvidíme, na kolik jsou mé závěry reálné.