Interkom: O sběratelích na růžích si steloucích

Kde jsou ty časy, kdy jsem se rád mačkával v tramvaji...? Ne vždycky, pochopitelně, pouze za určitých okolností, to je jisté. Už si vzpomínám: něžné pohlaví! No dobře tedy, nic se nemá přehánět. Jeda v přeplněné soupravě na brněnský DRACON '93, vyslechl jsem rozmluvu (vedenou těsně za mými zády) dvou - dle něžných hlásků mladičkých - dívenek, točící se kol mladých mužů současnosti: „Buďto mají svaly,“ pravily ty hlásky, „nebo IQ.“ Pak to chvíli rozebíraly, aby skončily povzdechem: „A když mají obojí, tak jsou malí.“ A protože jsem vystupoval právě, otočil jsem se šikovně, abych se popásl na dvojici čaramur, jak jsem ze zkušenosti očekával, musel jsem však hodně, hodně pozvednout oči, neboť má šošolka končila někde na úrovni něžných ňader hrotů oněch, přiznávám že půvabných, rhodských kolosů.

A tak všichni hodnotíme všechno z výše vlastního pohledu. Nejinak tomu bylo i se soutěžní draconskou výstavou, na níž se sešlo třiačtyřicet výtvarných děl, z nichž co autor nejlepšího návrhu na obálku příští Základny (4) vyšel vítězně a v dojemné shodě hlasujících návštěvníků i poroty

Na druhém místě se umístil David Spáčil z Olomouce-Chomoutova, na třetím prostějovský Viktor Završan. Pro formu „malých“ Základen (budou-li jaké) si pak vydavatelé vybrali avantgardní triptych „zřícenin“ t.č. valdického Vladimíra Tekverka.

Protože však pouhé čtveřice jmen není dosti, zkuste se za pár llet podívat na tato následující, která z nich se proslaví: Alena Bártová - Uhlířské Janovice, Patricie Dornová - Praha, Adam Dragon - Ostrava-Poruba, Dalibor Gacho (který do Brna přijel až z Příbora sice i s půvabnou manželkou, leč s týdenním zpožděním), Roman Janečka - Rychvald, Rastislav Kozelka - Košice, Martin Kratochvíl - Kralupy nad Vltavou, Stanislav Mlynář - Nymburk, Marta Nyklesová - Mariánské Lázně, Soňa Růžičková - Sudoměřice, Josef Sejbal - Seč, René Slezák - Lipov, Jan Štěpánek - Praha-Stodůlky, Robert Šuchta - Košice, Petr Willert - Ostrava-Výškovice, Viktor Završan - Prostějov.

Ze všech nejúspěšněji si však vedl Oldřich Šváb z Červeného Kostelce, jehož jeden obraz (růže se stopkou přecházející do ostnatého drátu na pozadí vesmíru) se natolik líbil, že zmizel již v průběhu Draconu - není to roztomilé? Dovoluji si proto touto cestou současnému šťastnému majiteli pogratulovat a požádat ho, aby prostřednictvím IK autorovi aspoň dodatečně poděkoval. Já pak za celý SF&F WORKSHOP a za všechny návštěvníky i pořadatele DRACONU strašně moc děkuji všem zúčastněným výtvarníkům, přeji jim pevnou ruku, měkké štětce, levné barvy, zvídavé oko, kopec fantazie a hlavně chuti do práce, protože příští soutěžní výstava na DRACONU '94 tu bude co by dup.