Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Vilma Kadlečková je známá autorka sci-fi románů, laděných silně do stylu fantasy, Martin Klíma je zakladatel klubu hráčů her na hrdiny Hexaedr a jeden z hlavních majitelů a tahounů nakladatelství Altar.

       Čtvrtého června měli svatbu, na kterou přišlo několik desítek (možná stovek?) drakobijců v barvitých kostýmech, mezi svatebními dary byl Zlatý drak z papíru a špejlí a nevěsta byla podle očekávání unesena, ale až na sklonku večera a jen na chvíli. - Podle nejnovějších zpráv byl týden nato unesen ženich, tentokrát mnohem důkladněji: proslýchá se, že byl nucen jezdit na běžkách v pionýrském kroji. Nevěsta si to nechtěla nechat pasívně líbit, nýbrž chystala protiútok...

       Vilma bude i dále psát pod svým dívčím jménem, ale jinak se teď jmenuje Klímová. Podle Martinových slov skvěle vaří. Byt hodlají vyzdobit obrovskou malbou draka na překližce, přes celou stěnu jedné místnosti - a určitě si také chtějí pořídit nějakého jednorožce.

       

       Asi by stálo za to pro informaci čtenářů zopakovat, co všechno už nakladatelství Altar vydalo:

       Dračí doupě pro začátečníky

       Dračí doupě pro pokročilé

       Každá z těchto her má čtyři verze a budou další, stále lepší a dokonalejší. Je to s nimi prý přesně stejné, jako když se dolaďuje počítačový program.

       Bitva na polích Pelennoru

       Polská desková hra, kterou vydali v licenci, pochopitelně v překladu do češtiny.

       Ve službách krále Reginalda

       Hra pro jednoho hráče, kde Pána jeskyně zastupuje kniha.

       

       A co teď nakladatelství chystá nového?

       Pravidla D&D pro experty

       Pro všechny, kdo na ně dychtivě čekají: prý BUDOU, ale nepraví se přesně kdy.

       Talisman

       (Dobrodružství meče a magie)

       Desková hra pro 2 až 6 lidí, přeložená z angličtiny, vydávaná v licenci.

       

       Vilma už toho napsala a vydala tolik, že asi neuškodí si to taky zrekapitulovat:

       Na pomezí Eternaalu (román, vydalo nakladatelství Winston Smith)

       Jednou bude tma (sbírka povídek, nakladatelství Laser)

       Meče Lorgan (román, Nakladatelství Návrat)

       Teď má dopsaný další román Stavitelé věží. Je to přepracovaný loňský příspěvek do CKČ (prý dějově obohacený podle připomínek členů Klubu Jula Vernea). Vydá ho nakladatelství Altar a Martin je přesvědčený, že to bude úspěch. Říká, že proti Vilminým předchozím dílům jsou Stavitelé věží lepší umělecky, psychologicky, motivy a myšlenky jsou hlubší a originálnější. Spolu s Valhalou Františka Novotného, kterou by později také rád vydal, jsou to podle něj dva nejlepší české sci-fi romány (když pomineme autory jako Jana Weisse, jejichž díla jsou od tohoto typu románů příliš vzdálená, než aby se s nimi vůbec dala srovnávat).

       Na otázku, co píše teď, Vilma odpovídá, že diplomku (na téma využití výpočetní techniky v práci malých nakladatelství).

       Jinak pracuje jako redaktorka v Harlequinu (to je ta americká červená knihovna, od které před rokem zcela zničen utekl nás scifistický kolega Richard Podaný) a má na starosti řadu Temptation (to je ta zcela nejvášnivější).

       Martin vystudoval teoretickou fyziku, ale živí se jako profesionální vydavatel (pochopitelně v Altaru). Dalšími důležitými osobami v Altaru jsou Michal Bronec a Jiřina Vorlová. Vilma říká, že z Altaru vystoupila, protože každé rande se zvrhlo ve schůzi Altaru. Dnes už se jí daří oddělovat věci pracovní a nepracovní zcela rázně a nekompromisně.

       

       A co dělá klub Hexaedr?

       Jednou ročně se členové sejdou na kongresu, bývá to na konci prázdnin, obvykle na nějakém hradě, a je to spojeno s hrami v přírodě. Jinak se scházejí jednou za měsíc a baví se o tom, „kolik draků zabili a jak“ - například pomocí otrávené princezny, což je dnes už klasika ze začátků tohoto hnutí, autorem nápadu je Karel Papík.

       Část členů je úplně mladých, kterým jde o „skřeky skřetů“, zkrátka o tu romantiku, další část členstva tvoří matfyzáci, kteří si zde konstruují sofistikovaný svět (podobná chuť hrát si s myšlenkovými konstrukcemi asi přivádí matfyzáky ke sci-fi vůbec a vtiskuje českému fandomu charakteristický ráz).

       Mezi hráči Dračího doupěte jsou i „celoholčičí“ skupiny, které hrají něžněji - žádné souboje, spíš hádanky, labyrinty, s odpůrci raději vyjednávají. Dračí doupě se tomu dá dobře přizpůsobit, protože u postav lze zvolit pohlaví a lze hrát i beze zbraní.

       Dalších podobných klubů je víc (zdá se, že hlavně na Moravě) a dělí se na tolkienisty a doupěmilce, kteréžto dvě skupiny se pochopitelně prolínají, protože někoho přivedla k doupěmilství četba Tolkiena a někoho zase k Tolkienovi hraní Dračího doupěte.

       Co dělají tolkienisti na schůzkách? Přou se o správný výklad Mistrova díla (například o to, zda elfové nosili vousy). Vilma podotýká, že v tomto ohledu jsou typické již legendární Tolkienovy šle (byly vystavené ve výkladní skříni knihkupectví Mladé fronty ve Spálené ulici).

       Pokud jste Dračí doupě ještě nikdy nehráli a chtěli byste to zkusit, kupte si ho a začněte. Neexistuje možnost, že byste si to na chvíli vyzkoušeli s někým, kdo už to umí, abyste zjistili, oč jde - v podstatě hry totiž je, že do ní dáváte hodně ze sebe a vytváříte si svůj vlastní svět.

       S čímž souvisí i závěrečný vzkaz nakladatelství Altar čtenářům: Kupujte si víc Dračích doupat!