Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Jednoduše, neboť vaše podvědomí je schopno splnit vám každé přání. Samozřejmě, tak úplně jednoduché to zas není; své podvědomí totiž musíte ovládnout. Jak, tomu vás naučí Dr. Joseph Murphy v knize Moc podvědomí.

       Tuto knihu jsem koupila omylem, očekávajíc nějakou obdobu slavných Murphyho zákonů. Omyl stál téměř stovku, a tak když už jsem dílo měla, dala jsem se do čtení.

       V posledních letech se mi dostalo do rukou několik populárních knih, které napsali Američané pro své soukmenovce, a můj souhrnný dojem z nich je pro americké čtenáře velmi nelichotivý. Autoři jistě vědí, co dělají, když všechno vykládají velmi obšírně a polopatě a pak to ještě donekonečna rozvíjejí a opakují. (Učila jsem kdysi ve zvláštní třídě pro zaostalé žáky a právě tak se s nimi muselo...) Celkem vzato, kdyby kniha měla ne 237 stran, ale asi tak 50, snad by ji mohl číst i Evropan, aniž by přitom usínal.

       Ale k věci: Doktor Murphy nabízí čtenářům něco jako ráj na Zemi, podobný pohádce Stolečku, prostři se. Stačí uvěřit v nesmírnou moc vlastního podvědomí a naučit se jí využívat.

       Návod je zabalen do pseudonáboženské vaty. Své podvědomí ovládnete „modlitbou“. Ano, čtete dobře, musíte se ke svému podvědomí „modlit“. (Vedle slova podvědomí jsou nejfrekventovanější slova modlitba a modlit se.) Jde ovšem o zcela nový obsah pojmu modlitby. Není prosebná, jak bychom snad čekali, ale příkazová. Je to termínový zmatek, nebo spíš zneužití, protože termín modlitba je odedávna obsazen jiným významem.

       Máme se tedy „modlit“ ke svému podvědomí, a to z pozice „šéfa“: Já šéf, tj. mé vědomé já, přikazuji tobě, svému mocnému podvědomí, abys splnilo mé přání. A přát si lze cokoliv, zdraví, hodnou ženu, lepší byt, výhodné zaměstnání, velké bohatství a také odstranění nejrůznějších potíží a trápení, od rýmy po výčitky svědomí. „Podvědomí všechny okolnosti vždy obrátí ve váš prospěch a splní všechna přání vašeho srdce“, ujišťuje nás autor na str. 221. Není třeba promýšlet postupy, hledat pomoc... Nic nepotřebuje ten, který ovládl své podvědomí, jen jasně vyjádřit cílový stav, např. „Jsem zdráv.“ Nebo: „Mám spoustu peněz.“ Podvědomí už to zařídí. Vystupuje tu jako nesmírně mocné, dobré, leč nesvéprávné božstvo, otrocky podrobené vědomým já.

       Usmíváte se? Možná se spíš smějete. Ale pozor! Podmínkou správné „modlitby“ je nezlomná víra, přesvědčení, že podvědomí má moc vaše přání splnit a že to udělá. A jsme doma! Jde o autosugesci.

       Lidský mozek je dosud málo prozkoumán, nicméně je dokázáno, že autosugesce může velmi silně ovlivnit náš organismus. Lékaři by mohli uvést spoustu případů. Vědí například, že vzdá-li člověk „boj“ s nemocí, přesvědčen o nevyhnutelnosti své smrti, přes veškerou lékařskou péči skutečně zemře. A naopak, „bojuje-li“, nepřijme-li myšlenku, že by měl zemřít, dokáže překonat i beznadějný stav. Silně však pochybuji, že by se dal autosugescí získat byt. Snad ještě nová kabelka... (Autor uvádí doklad: Jistá dívka viděla za výlohou krásnou kabelku, ale neměla na ni peníze. Dala příkaz svému podvědomí, a hle, její chlapec jí přinesl dárek, přesně tu kabelku, kterou si přála. - Zde by mohlo jít o telepatii mezi spřízněnými lidmi; nebo chlapec znal dívčin vkus.)

       Kdyby autor zůstal při zemi a nesnažil se - víc než pochybně - spojovat svou metodu s hrou na náboženství (kniha je plná citátů z bible příhodně vysvětlených), možná by ta metoda byla užitečným přínosem do zdravotnictví. Nebo... Napadá mě, že pro americké čtenáře musel něco podobného udělat, protože je zná. Protože ví, že by jeho metoda u nich nefungovala, kdyby ji nezaštítil biblí? Není to vyloučeno a třeba touhle knížkou už mnoha lidem pomohl k vyléčení. I k lepšímu zaměstnání? Ke zbohatnutí? Sotva, naštěstí. Protože kdyby to bylo možné, nic dobrého by z toho nevzešlo. Co se stane z člověka, který se vždy může spolehnout, že někdo (něco) ho pokaždé vyvede z nesnází a všechno za něj zařídí? Který se nemusí sám o nic starat? Nic si zasloužit vlastním přičiněním? Nic si odříci ve prospěch vyšší hodnoty? I mladí rodiče vědí, že by tímhle způsobem vychovali leda rozmazleného slabocha. Člověk se přece stává osobností, teprve když sám něco dokáže, když musí přemýšlet a překonávat překážky, přijímat prohry a učit se z omylů.

       Murphyho hédonistické pojetí života je krátkozraké. Jakkoliv ušlechtilý se zdá - a jistě i je - jeho záměr, jakkoliv mluví o dobru, lásce a odpouštění a nabádá čtenáře, aby si přáli jen dobré věci a nikomu neškodili, v konečných důsledcích je jeho kniha nemorální. Už sám hédonismus zbavuje lidského ducha možnosti dosáhnout vyšších životních hodnot. A vstoupí-li člověku do života jakési soukromé božstvo, které mu zajistí blaženost na tomto světě i po smrti, je takové dobrodiní opravdu danajský dar. Doufám, že si to naši čtenáři uvědomí, to jest doufám, že Murphyho metoda nebude - kromě záležitostí zdravotních, a to bez „modliteb“ k božskému podvědomí - u našich čtenářů fungovat a že si uchovají svou nerozmazlenost a schopnost plně odpovídat za všechno, co a jak dělají, se vším rizikem, které k tomu patří.

       Jako Evropanka a tím méně jako křesťanka nemohu tento Murphyho dar přijmout.

       (Dr. Joseph Murphy: Moc podvědomí, vydal Knižní klub v roce 1993, cena 99,- Kč)