Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Odpověď na tuto otázku se někomu může jevit jako jednoznačná (kladná), někdo může být na pochybách, málokdo však bude zásadně proti. Jaká je moje odpověď? Ano, ale...

       Věc má svůj háček. Americké (většinou) krváky, ve kterých teče ona vzácná tekutina proudem, popřípadě tryská do všech světa stran, ve kterých umírají lidé po tuctech a kde násilí je alfou i omegou, jsou vlastně naturalisticky pojatými pohádkami. Každý příběh má svého kladného hrdinu, který bojuje proti přesile špinavců jejich prostředky. Stejně jako ve většině pohádek, i ve většině thrillerů dobro zvítězí nad zlem. Je nasnadě, že se normální člověk odkojený klasickými pohádkami ztotožní s hlavním h rdinou. Tím pádem se jaksi mimoděk postaví proti zlu a násilí, i když místy jásá nad useknutou hlavou či rozpáraným břichem některého z hrdinových protivníků. Takže na něj vlastně shlédnutí jednoho krváku zapůsobí kladně mnohem více, než kdyby sledoval zdánlivě (viz dále) neškodnou, ale blbou pohádku.

       Někdo může namítnout, že malé dítě nezná míru věcí a že proto nědokáže správně posoudit pohnutky, které vedou kladného hrdinu k zabíjení. Já si myslím, že děti, které ještě nechápou měřítka hodnot uznávaná dospělými, akční filmy nesledují. Důvodem je právě přemíra naturalistických scén a násilí páchané na lidech, kteréžto atributy vyvolávají v dětech pocit strachu, a tím i odporu k podobným snímkům. Děti a mládež, které akční filmy sledují, již dokáží posoudit všechna předkládaná fakta, a tím dojít ke správným závěrům.

       Z předchozích odstavců vyplývá, že se řadím do druhé skupiny (viz úvod). Tedy - akční filmy možná podněcují mladé lidi k násilí. Osoby, které se nechají záporně ovlivnit shlédnutím několika filmů, nejsou podle mého názoru zcela psychicky v pořádku. Zpravidla mají nějaký problém, se kterým si nevědí rady. Ze studu se bojí zeptat rodičů nebo kamarádů, a tak svůj problém dusí pod pokličkou tak dlouho, až se ztotožní s některým z filmových hrdinů a začnou jednat podle jeho vzoru. Jelikož jsou zpravidla egoističtí, chápou svůj problém jako křivdu a začnou se mstít těm normálním, kteří jsou vlastně jejich nepřáteli. Takže thriller v tomto případě působí jako roznětka, která uvolní výbušný mechanizmus rychleji než by tomu bylo přirozeným vývojem.

       Jak jsem naznačil výše, více než akčních filmů se bojím něčeho jiného - bojím se vlivu některých takzvaných rodinných komedií a kreslených seriálů na malé děti. Pro tyto filmy je charakteristická nadsázka, kterou chápou dospělí, nikoli však děti. Filmy, ve kterých neteče krev a padouch dostane 'jen' cihlou do hlavy, mohou sledovat i děti ještě školou nepovinné. Shlédnutí podobného dílka v dítěti totiž nevyvolává děs, ale veselí. Malému človíčkovi se líbí, když chytrý chlapeček nebo chytrá holčička n astraží past na 'zlého dospěláka' a padouch dostane co proto. Vidí, že člověku po zásahu elektrickým proudem pouze vstanou všechny vlasy na hlavě a jinak se mu nic nestane. Vidí, že člověk spadne ze třetího patra, udělá v zemi důlek, vstane, oklepe se a jde znovu na věc. Šestiletý jedinec nechápe, že se jedná o nadsázku. Pro něj je to skutečnost.

       Jaký je tedy můj závěr? Mnohem nebezpečnější, než thrillery plné krve a ostrých hochů a dívek, jsou pro malé děti komedie plné nadsázky. V nich je totiž násilí dovedně ukryto za humornými scénkami. Proto doporučuji, aby byly filmy typu Sám doma nebo Tom a Jerry přístupné dětem jen po předchozím pohovoru s psychologem. U akčních snímků bych naopak zrušil dolní hranici přístupnosti, protože - jak známo - zakázané ovoce nejvíc chutná, neboli odříkaného chleba největší krajíc. Ztratí-li thrillery chuť z akázanáho ovoce, klesne úměrně k tomu i stupeň touhy podobný film shlédnout.