Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

       Velká číslice 120 na první straně IK má upozornit na nenápadný fakt, že váš nejoblíbenější měsíčník (vždyť pro který jiný byste přinášeli oběti v podobě nadepsaných a ofrankovaných obálek) vychází již desátým rokem. Něco málo o historii IK jsme (připadá nám, že před nedávnem) přinesli v čísle 100 a proto se v tomto čísle vyhneme vzpomínání.

       Dalším slavným výročím je 15 let od založení prvního Československého SF klubu. Protože nám od té doby vyrostla celá jedna nová scifistická generace, připomenu jen, že šlo o SF klub Villoidus při MFF UK Praha.

       Toto číslo IK je pozoruhodné i tím, že je takřka celé sestavené z příspěvků zaslaných na disketách, naše z čirého altruismu pro IK zadarmo pracující přepisovačka Michaela byla během prázdnin tak zaneprázdněna, že např. reportáž z Tatraconu, některé recenze a pokračování seriálu Pavla Vachtla ještě leží na redakčním stole ve zcela surovém stavu. Udělejme tedy z nouze ctnost a berme články tohoto IK, představující povětšinou naše slavnější spolufanoušky, jako první reklamu na

       které je (jak doufáme) ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, v tisku. Zde se vedle zhruba 420 jmených hesel dovíte ledacos o historii IK, Villoida a celého fandomu vůbec.

       

       fanouškům, jejichž inzeráty, zvláště týkající se Bohemiaconu, jsme nedokázali včas zveřejnit a čtenářům letošního KOČASu za chybu v obsahu. Opravte si prosím jméno autora povídky „O muži, který šíleně miloval“. Je to Hedvika Kejvalová, které se tímto také omlouváme.

       Vlado Ríša se v posledním Rozletu žertovnou formou pozastavuje nad možností konat Parcony v zahraničí. Vzpomíná na nápad konat Parcon v Německu a srovnává jej s letošním Československým národním conem na Slovensku. Vedlo jej k tomu zřejmě utrpení (bez úvozovek), kterému byl vystaven cestou na Parcon do Banské. Pravdou však je, že jen jeho část zapříčilo rozbití Československa, o zbytek se postarala nebývalá vedra.

       Parcon je pořádán Československým, nikoli Českým a Slovenským, ani Česko—Slovenským, ba ani (pro fany od počítačů) snad takřka snesitelným ČeskoSlovenským fandomem. Tedy přinejmenším pro jeho (letos) slovenskou část o žádné zahraničí nešlo. Ale ani pro fanoušky na tomto břehu Moravy neznamená nic než administrativní rozdělení (byť by se, kdyby představovalo další překážku pro pašeráky drog, teroristy a podobné, dalo považovat dokonce za užitečné).

       Milan Markovič, když nechtěl nahlas jmenovat Václava Klause, řekl Mečiárův kamarád a spolupachatel. Pragmatický český lid jej zatím potřebuje pro vymotání z bolševického bahna. Není vyloučeno (v SF ani politice), že ve slibovaných lepších časech na něho naloží jako na obětního beránka společný hřích spáchaný na Československu, a vyžene ho do zapomenutí a bídy někde ve Světové bance za bídný dvacetinásobek dnešní mzdy.

       

       za všechny zaslané fanziny, i za ty, které jste nám věnovali přímo na Parconu či Bohemiaconu. Až se vzpamatujeme z práce na Kdo je kdo (nebo jak se ujalo v Brně, Kde Kdo) v čs. SF, přineseme souhrnou recenzi.