Interkom: EVROPSKÝ SETKÁŇUL SCIFISŤUL V RUMUNSKU

Někdy přibližně v době, kdy se u nás odehrával Parcon, bylo možno se zúčastnit Euroconu v rumunském Temešváru. Zdá se, že od nás tam asi nikdo nebyl (kdo Rumuny nezná, bojí se potíží a nepohodlí, kdo je zná, bojí se, že by musel celé dny poslouchat strašlivě nudné řečnění na téma, jak je rumunská SF úžasná a jak Rumuni zbožňují SF, a nemohl by dělat vůbec nic jiného, protože Rumuni by ho přivázali k židli).

Mimochodem, doslechli jsme se, že organizátoři Euroconu 94 - zvaného euROcon - chtěli několikrát víc peněz od západních fanů než od východních, čímž roztrpčili známého panevropského fana Roelofa Goudriaana, takže do Temešváru nejel. Bridget Wilkinson měla pro jejich finanční praktiky pochopení. Bridget má Rumuny ráda.

Komunikace, říká Bridget, představovala problém. Jednak verbální porozumění, ale jednak - a častěji - pošta, telefony a faxování (pořád mi vrtá hlavou, kdo mi snědl mé faxy, poznamenává Bridget). Nejvíc toho ale „snědla“ balíková pošta - zřejmě se rumunští pošťáci domnívají, že balíky není třeba doručovat, neboť nejde o nic naléhavého.

Con sám probíhal dobře, fanové si mohli poklábosit s ostatními fany v kavárnách kolem hlavního náměstí. Ranní program byl vystřídán dlouhou přestávkou na oběd a siestu (tohle znám z Francie, z Euroconu v roce 1990, tam byla pauza asi od jedenácti do čtyř). Večer byly divadelná hry, maškaráda, laserová show s ohňostrojem a předávání cen. Ohňostroj byl přímo na náměstí a Bridget odhadla, že při něm bylo porušeno asi 1001 britských bezpečnostních předpisů. Přihlíželo mu půl města.

Skvělá a veliká byla výtvarná výstava. Zato místo s knižními stánky bylo „malé a přecpané“ - rozumí se lidmi, ne knihami. Nebyla tam ani jedna antikvární knížka a nové rumunské knihy se rozprodaly do dvou hodin poté, co byly přineseny ze skladu (takže se mi zdá, že pulty asi připomínaly naše řeznictví za totalitních dob). Jediné, co měli pořád, byl bůček... pardon, stará čísla časopisů Jurnalul SF a podobných.

Hosté byli: John Brunner, Jack Cohen, Herbert Franke, Joe Haldeman, Norman Spinrad aj. Někteří se prý cítili málo využití, ale zato přeinterviewovaní. Všude se hemžili televizáci, filmaři, novináři... a v rumunských médiích bylo Euroconu plno.

Pokud byste měli zájem, k dispozici je sbírka rumunské SF, přeložené do angličtiny (Bridget říká, že je přeložená dobře, zatímco Cyril se nějak nemá k tomu, aby to četl).

Nejlepší magazín: Jurnalul SF (Rumunsko - zde si musím vzpomenout se slzou v oku na rok 1990, kde ve Francii získávali taky všechny ceny Rumuni a Richard Podaný to shrnul prohlášením, že ceny dostali „Dědulescu a Babulescu“)

Zvláštní cena: Alexandru Mironov (Rumunsko) - za to, že se tento con vůbec uskutečnil. Mironov, který dovede spolehlivě otrávit jakoukoli SF sešlost nekonečnými, nudnými a rumunocentrickými proslovy, to dotáhl na ministra kultury a zřejmě opravdu vydatně pomohl úspěchu celé akce.