Logo rubriky
6/1994
  Povídky (další) (120)
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK   
  Interkom 9/1994  
Všechna práva © Interkom 1984 - 1994

Hvězdná sračka

aneb

Jak se dělá SF film(někdy)

Michael Bronec
       Děkuji tvůrcům filmu Americký
       samuraj za inspiraci k této povídce
       
       Všechno zlé je k něčemu dobré
       
Ocitáme se ve ztemnělé místnosti. Na stěnách jsou zde fantaskní obrázky. Několik raket, povětšinou však různá hrůzná monstra se spoustou chřtánů a chapadel. Na malém stolečku u dveří stojí artefakt, v němž by každý odborník poznal Zlatý meteor, ocenění za nejhorší film roku. Kolem dlouhého stolu sedí pět lidí a radí se.
       
č. 1: Tak pánové, náš poslední film, Oběti zeleného slizu, sice u kritiky opět propadl, ale jakž takž si vydělal na sebe i na nás. Tím pádem máme u šéfa zelenou a můžeme natočit něco dalšího, co snad těm bastardům od pera a novin vezme vítr z plachet. Nějaké návrhy?
č. 2: Dneska to máme marný, šéfe. Všechny uznávaný filmový časopisy beze zbytku ovládli intelektuálové. Ty už na nás mají takovou pifku, že nás nepochválí, ani kdyby se jim ten náš film náhodou líbil.
č. 3: No já bych nápad měl. Nosím ho v hlavě už delší dobu.
č. 1: Tak spusť, Petře.
č. 3: Víte, já jsem hodně přemýšlel o naší tvůrčí metodě a došel jsem k závěru, že děláme určité chyby. Vemte si Oběti. Strašně jsme se soustředili na ty různé trikové scény, cenění zubů, ukapávání slizu, rvaní končetin a stříkání krve vůbec. Pak jsme k tomu narychlo dotočili ty zbylé dějové sekvence. Bez lásky, protože nás to moc nebavilo.
č. 1: A?
č. 3: Já myslím, že bychom měli točit hlavně to, co nás baví a divákům se líbí, takže vynechat všechny ty blbé dějové scény a soustředit se jenom na triky... cenění zubů atd, však už jsem to říkal.
č. 4: (Tiše.) Jezus Maria.
č. 3: Víte, už mě napadla i úvodní scéna. Bude to bomba. Chlap se v aréně utká s obrovskou hvězdicí. On bude mít sekeru a ona chapadla s takovými zubatými výrůstky a obrovský chřtán. Ta hvězdice bude mít zpočátku převahu, bude mu uhýbat, cenit ten slintající ústní otvor se spoustou zubů - na to bychom mohli použít některé triky, co se osvědčily v Obětech - taky ho trochu pokouše, ale on se nakonec naštve, zatočí tou obouruční sekerou - to se musí třpytit - a useká jí postupně všechna chapadla a nakonec jí usekne hlavu!
č. 4: Mořské hvězdice nemají hlavy.
č. 3: To je jedno, tak jí usekne něco jiného, co bude mít místo hlavy. Nebo jí třeba přesekne vejpůl. Co já vím, jak bude ta potvora vypadat. Na triky je tady John.
č. 2: To je v pohodě. Udělám ti hvězdici, že se slabší nátury podělají strachy. A to s tím přeseknutím napůl je dobrý nápad, to se zatím ještě moc nepraktikuje. Budeme originální. Mě už dlouho láká natočit něco takového, jenže to víte, já nemám hlavu na vymýšlení děje. Mohlo by se to jmenovat V hlavní roli aréna.
č. 3: Jasně, přesně to jsem měl na mysli. Udělat z toho sekvenci tvrdých soubojů a vykašlat se na nějaký staromódní děj!
č. 1: Víte, chlapci, zní to zajímavě, ale já bych se toho přeci jen trochu bál.
č. 5: (Vpadá mu do řeči.) Určitě by na nás hned skočila humanitární komise, co, šéfe?
č. 1: To jsem neměl na mysli. Pro komisi jako obvykle natočíme pár zvlášť tvrdých scén, které tam na oko vkomponujeme a pak je zase dobrovolně vystřiháme, v tom bych neviděl problém. Spíš se bojím, co diváci. Víte, takový film zcela bez děje není v naší branži ještě obvyklý, někteří by to nemuseli pochopit a ptali by se, oč tam vlastně jde. Nakonec by nás ještě nařkli z moderního umění! Mám zkrátka strach, abychom si nepopudili naše stálé publikum. Já bych tam nějaký děj přeci jen dal.
č. 3: (S bolestí v hlase.) Ale šéfe, to zas vyprodukujeme to samé, co minule. Víte dobře, jak se ty blbé dějové zápletky těžko rozbíhají. Než se dostaneme do arény, bude hodina fuč a potom, aby bylo místo pro konec, bude potřeba dalších dvacet minut. Nakonec nám z celé arény zbyde patnáctiminutový camfourek uprostřed.
č. 1: Já bych to neviděl tak černě, Petře. On je děj a děj. Mně se ten tvůj nápad v zásadě zamlouvá, ostatně, film může být o něco delší, teď jsou dlouhé filmy v módě. Já jsem neměl na mysli přímo nějaký děj, jen takovou skicu, jen takovou kostru, na níž by se nanesla ta aréna, aby to bylo tak nějak půl na půl.
č. 4: Zkrátka a dobře tam chybí kladný a záporný hrdina a nějaká ženská, co by se s ní oba postupně vyspali.
č. 1: Hlavička, Tome. Sice jsi to trochu zvulgarizoval, ale v podstatě jsi naprosto precizně vyjádřil mou myšlenku. A trocha sexu taky neuškodí, když bude ta hrdinka dost boubelatá. Ostatně, alespoň k tomu budeš moci složit nějakou romantickou hudbu. To ty přece rád, ne?
č. 4: Humph.
č. 3: Když mně se to, šéfe, nelíbí. To je ústup komerci!
č. 1: Máš sice pravdu, ale je to ústup pro dobro věci. Ty budeš mít svoji arénu a přitom nepřijdeme o diváky. Ale požadavky tady jasně padly a já za nimi stojím. Kladný hrdina, záporný hrdina a ženská, to se ti k té aréně musí nějak vejít. A ne, abys jim dal příliš málo prostoru pro nakrucování, jinak nám v tom zase nebude chtít nikdo hrát. Dávám teď hodinovou pauzu, panstvo, a pak očekávám vaše návrhy. Hlavně tvoje, Petře, scénář je tvoje parketa.
č. 3: Humph! Za hodinu. Místnost se již zaplnila, jen šéf ještě nepřišel. Č.5 si čte u okna, č.4 kouří a nervózně přechází místností, č.2 a 3 si spolu šeptají.
č. 3: Tyhle ústupky komerci mě vždycky hrozně štvou.
č. 2: Co naděláš, kdyby nám na to nepřišlo dost lidí, tak jsme v rejži a žádný další film už taky natočit nemusíme. Dej na šéfa, má nos. Ostatně, víš, kolik budou všechny ty triky stát? Když ne on, nikdo jiný nám peníze nevybrečí.
č. 3: Dobrá, dobrá, máš asi pravdu. Mimochodem, myslíš, že zvládneš laserový meč, aby nevypadal úplně stejně jako- Vchází šéf. Všichni usedají na svá místa a na okamžik se rozhostí ticho.
č. 1: Tak dobrá, hoši. Dáme se do díla. Petře, čekám na tvé návrhy.
č. 3: Takže klaďas. Bude to syn Imperátora Galaxie, ale to se o něm zpočátku samozřejmě nebude vědět. V dětství ho nějak unesou nebo co, na tom ještě popracuji...
č. 4: Což takhle zlá chůva?
č. 3: To ne, to zní moc pohádkově. Spíš nějaké spiknutí proti Impériu. Unesou ho a on se dostane k učiteli hvězdných bojových umění. Ten v něm objeví Sílu - ale nebude vědět, že ji má proto, že je císařským synem - a tak ho s ní naučí zacházet a bojovat.
č. 5: Nazažaluje nás pan Lucas? Trochu mi to něco připomíná.
č. 1: Bez obav, Hopkinsi. Císařské děti se nemohou narodit bez Síly a to, že si najdou učitele, je zcela přirozené. Pan Lucas si může gratulovat k prvenství, že tuto skutečnost odhalil světu, ale dnes už je to všeobecně známé. Mimochodem, viděl jste někdo Hvězdné války? Mám pocit, že ten bastard v hlavní roli ani nebyl císařský syn.
č. 2: Já, ale už je to hrozně dávno a vůbec si je nepamatuju.
č. 1: Tak nic, jeď dál, Petře.
č. 3: Hmm. Tak ho tedy naučí bojovat a pak záhadně umře.
č. 4: Jak to tak učitelé obvykle dělávají.
č. 3: Ano, ano. A ten hrdina dál žije na nějaké té zastrčené chudé planetě, něčím se tam živí a pak se zamiluje do hlavní hrdinky. Tady je otázka, kolik jim dáme času, než ji unesou. Víte dobře, jak to chodí. Někteří herci mají erotické scény rádi a někteří ne. Záleží, kdo bude volný. Taky bych tyhle úvodní pasáže nerad protahoval, aby netrpěla aréna. Klidně bysme z toho mohli udělat i film pro mládež, kde by se jen drželi za ruce a povídali si. To bych nechal na vás šéfe - od děcáku až po porno, račte si sám vybrat.
č. 1: Ještě si to nechám projít hlavou. Na pornofilmy prý teď uvalí nějakou zvláštní daň.
č. 3: Každopádně mu ji unesou zlí vojáci místního zlého správce.
č. 4: (Skočí mu do řeči.) Ale ve hvězdných válkách je to naopak, tam je zlý přece Imperátor.
č. 3: Dobrá, dobrá, nebudeme se otrocky držet klasiky. Ostatně, nehodlám ztrácet čas s nějakými vzbouřenci a partizánským bojem, to by zabralo hrozně místa. A navíc je blbost, aby nějakého vesnického křupana vyzval na souboj v aréně sám císař, to je přece logický. Zlý správce provincie musí stačit. Pak si s jeho doprovodem poradí anonymní císařští vojáci a nebudeme muset vymýšlet moc vedlejších postav, které by mu pomáhaly. Ale k věci. Takže zloduch mu ji dá unést, klaďas to zjistí a vypraví se do jeho sídla. Asi stopem, to by mohla být taková krátká humorná sekvence. No, je to blb, takže místo, aby nějak intrikoval, toho správce rovnou požádá, aby mu vydal jeho vyvolenou. Ten ho samozřejmě chce zavřít, ale když vidí, jak šikovně si počíná v boji s jeho strážemi, tak mu nabídne, že si svou milou může vybojovat - v aréně.
č. 4: (Tiše.) A je to tady.
č. 3: (Nevědomky si mne ruce.) Tím se konečně dostáváme k hlavnímu tématu. Bude to velký turnaj, který tam zloduch pořádá. Cena pro vítěze bude ta holka a asi taky ňáký prachy, protože tu holku konec konců nikdo kromě klaďase moc nepotřebuje...
č. 1: Tohle bych příliš nezdůrazňoval. Ještě by se nám mohla urazit hlavní ženská role. Řekněme, že povídání o její kráse se bude dostatečně dlouho proplétat dějem, až tomu divák uvěří. O penězích může taky padnout slovo, ale spíš jenom tak bokem.
č. 3: No dobře, mně je to fuk. To už se nějak domyslí. Detaily můžeme začišťovat při natáčení. Hlavního hrdinu pak každopádně do turnaje zavřou a tu hrdinku taky - každýho zvlášť, samozřejmě. Jestli to půjde do porna, tak ten správce může být klidně sadista, aby si diváci víc užili a víc ho pak nenáviděli. Je tu problém se jménem toho saďoura - zatím mě kromě Dark Vader nic nenapadlo.
č. 1: To dořešíme později. Takhle mu radši neříkej ani interně, ať se to mezi technikou nerozkřikne. Budeme ho prozatím nazývat zloduch.
č. 3: Dobrá. Takže klaďase zavřou a na scéně se objeví sympaťák. Ten bude zavřený v cele s ním, taky má jít do turnaje. Nejspíš bude sedět za nějaký drobný zločin, pašování nebo tak něco. Sympaťák ho doučí, jak používat Sílu a s ní laserový meč, protože ten buran se předtím uměl ohánět leda tak vidlema-
č. 1: Moment, říkal jsi něco o nějakém mistrovi, který záhadně skoná. Neplete se ti to?
č. 3: Ne, jen jsem zapomněl dodat, že ho nestačí doučit, než zemře. Rozhodně ne s laserovým mečem, ty se objeví až v té aréně.
č. 4: Použijeme Unifikovaného Stařičkého Číňana nebo se pokusíme být originální?
č. 3: Unifikovaný Stařičký Číňan by měl stačit. Lidé už si na ně zvykli. Nedávno si mi jeden z herců toho typu stěžoval, že ho na ulici neustále chytají za rukáv mladíci, co chtějí učit asijským tajným bojovým uměním. Nechce jim, chudák, způsobit zklamání, že sám celý život prodával párky, a vždycky se z toho strašně těžko vykrucuje. Říkal, že snad raději začne na stará kolena něco cvičit. Je to milý chlapík. Myslím, že bychom do té role mohli obsadit právě jeho.
č. 5: Ale, ale, co se těch laserových mečů týče, nebude se to tak už příliš podobat Hvězdným válkám? Tam se přece taky něčím podobným šermují.
č. 1: (Rozhodně.) Bez obav, Hopkinsi, dneska už se laserovými meči šermuje kdekdo. Brzy to prý bude i sportovní disciplína na Olympiádě. Pokračuj, Petře.
č. 5: Promiňte, to jsem nevěděl.
č. 3: (Na okamžik se mu nadmou líce, ale ovládne se.) To nic, kámo, všichni se učíme. -leda tak vidlemi. No, to už bude aréna v plném proudu. Plánuji to jako postupnou eliminaci, v níž se budou hlavní hrdinové vyskytovat spíše zřídka. Různí tvorové z různých planet se tam budou zabíjet a občas bude záběr do jejich kabin - všichni nebudou ve vězeňských kobkách - jak trénují, ohánějí se vidlemi, plivají oheň, provádějí karate nebo se trefují jedovatými slinami do očí tréningovým figurínám. Některým pak ještě vymyslím nějaký miniosud, na který by se dalo jednou větou narazit. Plánuji taky záběry na prázdné kabiny, jak bude turnaj pokračovat, jako, že je jich pořád míň a míň. Klaďas je nebude zabíjet, i když ho zaženou do úzkých, vždycky se z toho nějak vyvlíkne a pak je jenom omráčí. Vždycky bude záběr, jak ho sympaťák v kobce něco učí, on to pak v dalším souboji použije a pak, na jeho konci, bude mít v očích takový výraz hlubokého pochopení - jako, že ten hmat prožil a už ho naprosto zvládá. Doufám, Tome, že mi k tomu složíš nějakou extra hudbu vnitřního souznění.
č. 4: Humph.
č. 3: (Pokračuje.) Sympaťák je taky nebude zabíjet - vždycky je zlikviduje nějakým humorným způsobem, který jim udělá ostudu. Musí být znát, že je nad věcí. On to bude ve skutečnosti císařský agent.
č. 1: Ale? Tos nám neřekl.
č. 3: (Začervená se.) Chtěl jsem vás překvapit. Ostatně, jak jinak bychom tam dostali císařské vojáky? Když si vylosuje souboj s hlavním hrdinou, uteče, zpraví císaře o všech nectnostech jeho místodržícího a o tom, že v tamních kobkách zřejmě úpí jeho syn - to pozná podle intenzity Síly v něm.
č. 4: (Pro sebe.) To tedy bude síla.
č. 3: Tím se nám to celé nachýlí ke konci. Císařské vojsko napadne sídlo toho správce zrovna ve chvíli, kdy klaďas zvítězí v turnaji. Pak ho vyzve zloduch, který - to jsem vám vlastně zapomněl říct - občas taky vstupuje do turnaje a móc ošklivým způsobem likviduje své protivníky. Jednou či dvakrát by mohl třeba prohrávat a udělat nějakou levárnu, aby se divákům pořádně znechutil. Ještě na tom popracuji. Zloduch ještě klaďasovi prozradí, že měl podíl na záhadné smrti jeho učitele a tím ho definitivně dožere. Takže kolem běs, plameny, nějaké ty souboje v pozadí - na to můžeme vzít pár zápasníků, aby to zase nebylo úplně statické, jako že nám každý klečí za jedním sloupem a všichni po sobě střílejí, dokud záporáci nepadnou. Doufám, Johne, že vymyslíš císařské hvězdné pěchotě nějaké pěkné mundůry.
č. 2: Bez obav, budou jako ze škatulky. Takové pochodující krabice se spoustou raket. Oprásknu to z jedné počítačové hry, co zrovna hraju. Ne, že bych nemohl vymyslet vlastní, ale tamty jsou prostě rozkošné. A když se do někoho ostatní trefí raketou, zbydou po něm jen stojící nohy!
č. 3: No, jak myslíš. To je tvůj džob. Takže ty dva se spolu utkají, zloduch ho málem porazí, protože je to přece jenom borec, ale klaďas si nakonec vzpomene na sympaťákovy poslední rady, probudí v sobě Sílu a přemůže ho. Tedy, on ho samozřejmě nezabije rovnou, to se ještě bude muset prokoumat, jak toho záporáka zahubit, aniž by na tom měl náš jelimánek přímý podíl. No, pak už bude konec. Holka se mu vrhne do náruče, objeví se sympaťák a řekne něco vtipného - tím by to mohlo skončit. Jestli z toho uděláme děcák, tak se můžou na konci dlouze políbit, v opačném případě by mohl sympaťák něco oplzle poznamenat - ale ne moc oplzle, aby nepřestal být sympatický. Finito, šéfe, co vy na to?
č. 1: No vidíš, Petře, když chceš, tak ti to pálí. Bál jsem se, že po těch nesmyslech s arénou v hlavní roli vykoumáš něco horšího.
č. 3: Přece bych nesabotoval společnou práci. Šel jsem do sebe!
č. 1: Ale jednoho se bojím. Ten děj vypadá dost komplikovaně. Sice jsi - ehm - velké množství klasických typů postav vměstnal do několika, ale stejně by to dějově vydalo tak na jeden a půl dílu Hvězdných válek, kde žádná aréna není. Mohu se samozřejmě mýlit, ale mám s odhadem délky filmů své zkušenosti.
č. 3: Máte samozřejmě pravdu, šéfe. Já bych to taky pojal takzvanou uměleckou zkratkou. Diváci budou část motivů stejně znát, mohli bychom je tedy načrtnout velmi zběžně a věnovat se aréně. Už se nemůžu dočkat. Vymyslel jsem takové fantastické vidle, co mají ze strany vystřelovací-
č. 1: Dobrá, dobrá, detaily si probereme později. Vrať se k té umělecké zkratce.
č. 3: Prosím. Měl jsem na mysli, že většina toho děje by nebyla na plátně o moc delší, než kolik trvalo, než jsem vám to tu vyložil.
č. 1: Ale to opravdu netrvalo příliš dlouho. Mohl bys to konkretizovat?
č. 3: Jasně, šéfe. Záběr jedna. V překrásné komnatě - záběr bude rychlý, můžeme použít dost starších rekvizit - chová chůva malého kluka a říká něco jako - „Kuč, kuč, až dospěješ, budeš císař, ale teď už spinkej-
č. 4: Složím ti k tomu něco takového, že na premiéře zapláče i brigádní generál Schwartzkopf.
č. 3: Príma, budu ti zavázán. Další záběr bude na jeho první lekci šermu, bude ho učit nějaký klasický starší vojácký typ - mohl by to být otec sympaťáka, aby se mu ta scéna mohla ještě jednou vybavit, až se s ním potká. Něco jako - „Vaše Veličenstvo, ve střehu se stojí takto-“. Mohl by mít velký knír a být směšný, ale na to asi nebude čas. Možná by mohl být směšný, kdybychom se to rozhodli natočit pro mládež. To by se tam pak mohl třeba vyskytnout ještě na konci, jako kmet-
č. 1: Dobrá, a na kolik času bys viděl ty první dvě scény?
č. 3: Dohromady tak dvě minuty.
č. 1: Není to přece jen trochu málo?
č. 3: Ne! Je to ideální. Nastolíme téma bez zbytečných obezliček. Vždyť čeho bychom dosáhli, kdyby to bylo desetkrát delší? Jen by nám tam nalezlo víc postav, které bychom v dalším ději stejně k ničemu nepotřebovali, diváci by se nám ještě na některou fixovali - ne, ne, já bych to rozhodně neprodlužoval. Třídílné to stejně natočit nemůžeme, tak nač se zbytečně trápit s vycpávkami?
č. 1: No já nevím, možná stárnu a nejsem už dost v obraze. Co o tom soudí ostatní?
č. 4: Poté, co se zaplatily Oběti, je už myslím možné cokoli. Slyšel jsem, že někteří lidé si z akčních filmů natáčejí jen ty opravdu akční pasáže, které si pak doma pouštějí na videu. Nevím. Třeba právě tohle veřejnost chce. Jen se bojím, aby byla ještě potřeba nějaká hudba. Zdá se, že ji v Aréně pro chřest chladných zbraní stejně nebude slyšet.
č. 1: Ale bude. Co bychom si počali bez trochy lyrismu. Ostatně, na tvůj hudební doprovod jsou většinou dobré ohlasy. Další názory? –- Hmm. Tak pokračuj, Petře.
č. 3: Pak přijde scéna únosu, tak tříminutová. Vzrušení, divoká hudba, někdo se někam žene s dítětem pod paží a přitom střílí. Možná by někdo v pozadí mohl volat: „Unesli císařova syna, unesli císařova syna,“ aby to všichni diváci pochopili, třeba ta stará chůva. V dalším záběru ti únosci ztroskotají ve vesmíru a několik jich s dítětem odletí v záchranném člunu, přistanou na planetě, všichni až na dítě zahynou, a toho se pak ujmou místní farmáři. V dalším záběru mu bude tak patnáct a zrovna si ho bude odvádět ten starý učitel a v dalším záběru to už bude náš herec a učitel ho bude chválit, jako že se toho naučil strašně moc a že má před sebou velkou budoucnost. Suma sumárum deset patnáct minut.
č. 4: Myslím, že po takovém začátku nám bude divák za tu arénu jen vděčen.
č. 1: Já vím, Tom reptá jako obvykle. Ale nemyslíš, Petře, že by měl být úvod přece jen trochu delší? Aby se nám v něm divák neztratil!
č. 3: Bez obav! Zakotví v aréně a odtud se už nehne. Ale nad dvanáct minut nejdu. Zapomínáte, že ještě musí poznat tu holku, zamilovat se do ní, pak mu ji musí unést. Tohle všechno už nepůjde tak fofrem. Představitel dětské role se nám bouřit nebude, ale herečka ano. Ta na nějaké minutové šoty nepřistoupí. V tom jsou všechny stejné. Starší jsou zvyklé se ukazovat a mladé se chtějí o to víc ukázat. Museli bysme sehnat úplnou naivku, aby nám tam vždycky jednou za čtvrthodinu na minutku jukla, pak zase zmizela a přitom nám hned po přečtění scénáře nevyškrábala oči. Tak nejvíc by ji asi bylo vidět při tom mučení - kdybychom to prskli do porna - ale v tom nám zase naivka nepomůže.
č. 1: Jak jsem o tom přemýšlel, já bych spíš zůstal ve středním proudu. Ono se to poslední dobou hodně diferencuje a jak by ten film jednou dostal přídomek „divný“, některá hlavní kina by ho třeba ani nechtěla uvést. Držme se středního proudu, rodinný film z toho sice neuděláme, ale pořád se to dá prezentovat jako pro rodiče a starší děti. Žádné temné pudy, to po nás nikdo nechce. Ve vězení ji maximálně navlečeme do černých bikinek a padouch tam párkrát práskne karabáčem do vzduchu, ale nesmíme zabřednout do ničeho neslušného. To se týká i toho jejich zamilovávání. Večer si ji někam odvede a k tomu bude hrát nyvá hudba. Ráno, až budou vstávat, bude vidět, že jsou nazí, ale tak, aby před kamerou nazí nebyli. Hrdinka může v rozespalosti vystrčit zpod peřiny jedno ňadro, ale ne víc než na tři vteřiny, to je taková optimální doba, na níž jsme se s kolegy dohodli. Nebo může ukázat zadek, až poběží do koupelny - to na celých pět vteřin. Podle průzkumů veřejného mínění je odhalený zadek na plátně skoro dvakrát méně neslušný než odhalené ňadro - takové jsou alespoň kvóty pro tohle pololetí. Na druhé to určitě o nějakou tu vteřinu vzroste - lidem se během prázdnin vždycky trochu uvolní morálka. Napsal sis ta směrná čísla, Petře?
č. 3: Hmm, mám to.
č. 1: Ale pozor, jednotlivá odhalení mohou probíhat zhruba půlhodinu po sobě, čili na tu milostnou scénu dostaneš jen jedno. Takže si dobře prohlídni, co bude na naší herečce hezčí.
č. 2: Bez starosti, šéfe, ten na to tak jako tak položí voči.
č. 1: Doufám, že jen oči. Jestli to bude naivka, nechci tu mít žádné maléry. Jasné?
č. 3: Takže hlavní ženskou roli jsme dost specifikovali. Nemusí být nemravná - alespoň to bude levnější, čím nestydatější herečka, tím nestydatější chce gáži. Nemůže být ale moc zkušená, nevzala by to. Poohlédnu se po něčem podobném. Kde jsme to přestali?
č. 1: U klasifikace. Bude to spíš děcák. Tím se nám trochu omezí i aréna-
č. 3: Šéfe!
č. 1: Nech mě domluvit! Mimozemšťanů si tam rozpárejte, kolik chcete, z kaktusu rozřízlého vejpůl se ještě nikomu šoufl neudělalo. Ale šetři kečupem. Nechci vidět žádné useknuté údy, co sebou ještě cukají. Žádné studie pro studenty anatomie! Padesát procent zápasů musí končit jinak než smrtí.
č. 3: Šéfe!!
č. 1: Dobrá, tak čtyřicet, ale zkontroluju si to. Můžeš tam častěji posílat své dva klaďase, případně si vymysli ještě nějakého charizmouše, co nebude zabíjet a kterého pak bestiálně zahubí zloduch. Až to bude natočeno, chci tam jasně vidět humanistické poselství o špatnosti zabíjení, a to i kdyby se něco mělo dotáčet a předělávat!
č. 2: Šéfe, doufám, že nás nebudete omezovat příliš. Některé triky dají hroznou makačku a je to k vzteku, když se pak musí vystřihávat. Víte, co mi to dalo práce, jak se v Obětech ta ženská padající z pátého patra zapíchla až po břicho do toho slizkého monstra a koukaly jí jen nohy. A to jak jima ještě mrskala, to byl skoro lukasovský fór! A pak to muselo jít ven...
č. 1: (Temně.) Jedné porotkyni se z toho na předváděčce udělalo tak nevolno, že jí museli odvézt do nemocnice! Navíc ta žena neměla kalhotky!!!
č. 2: (Omluvně.) Hezké ženské chodí v létě často bez kalhotek.
č. 1: Dobře, ale my točíme sci-fi, ne dokumentární filmy z předměstí! Byl jsem tehdy na předpromítání unavený a nevšiml jsem si toho. Vy jste pak ten malér nemuseli žehlit, zato já ano! Nechci se tvářit jako pruďas, ale rovnou počítejte s tím humanistickým vyzněním a nepřehánějte to. Těch pár drsných scén, co pak dobrovolně vynecháme, samozřejmě nemám na mysli, ale ani z těch mi nesmí nikdo z komise omdlít!
č. 3: Já se klidně vzdám toho ňadra po ránu, aby to bylo umravněnější a měli jsme větší trikový prostor jinde! Na té planetě se mohou nosit tógy a hlavní hrdinka tu svou po celý film vůbec nesundá!
č. 1: Petře, Petře, nesmlouvej. Sám dobře víš, že sex a násilí nejsou volně směnitelné. Jdou ruku v ruce. Když dáme víc jednoho, nusíme přidat i špetku toho druhého, jinak to bude působit divně. Nechci vám, chlapci, kazit radost, ale jako budu se stopkami hlídat nahotu - na což už jste zvyklí - tak budu na laboratorních vážkách vážit prolité tělesné tekutiny. Pokus se, Petře, alespoň o trochu romantiky, dej tam nějaké přátelství. Uvědom si, že na tom podkladě pak drsné scény lépe vyzní. Nesmíme diváka přesytit. Tak. Už jsem dneska vyřízený, mohli bychom pomalu skončit. Ještě název. Nějaké návrhy?
č. 3: Určitě by tam mělo být něco s hvězdami, je to konec konců sci-fi.
č. 4: Co takhle Hvězdné války, emh, boje - bude to v aréně...
č. 1: Nešaškuj, Tome. Název je důležitý. Mě napadlo Hvězdná přátelství, ale to není název k ději příliš adekvátní. Asi už mi z té humanity začíná harašit. No co, rozmyslete si to doma, další schůzka pozítří, čekám detailnější scénář, rozpočty, nároky na studia, nároky na hudbu, na triky, prozatím končíme. A nezapomeňte na ten název! Musí v tom být něco hvězdného, vesmírného nebo tak podobně. Podumejte o tom.
       
       Všichni se balí a odcházejí. Poslední opouští místnost Tom. „Název, název,“ brumlá si, „já bych věděl. Což takhle Hvězdná sračka?“
Předchozí článek Další článek Obsah čísla Obsah ročníku Index Archiv IK