Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

       R: Co si vlastně myslíte o české produkci, například v Ikarii, zejména co se týče povídek?

       Zklamu vás, ve čtení Ikarie mám dva roky dluh. Když dostanu do ruky Ikarii, tak přečtu všechny článečky, co by se hodily do fanzinu, Galaktickou kavárnu Hana Sola, Vivisektora...

       Tady říkám: „Hele, ten blbec dal čtyři hvězdičky, já to nemoh` přečíst.“ A naopak: „Bože, tam je jen jedna a mě se to tak líbilo.“ Teď jsem se zasmál, když tam Ríša kritizoval tu mojí kovbojku, no kovbojku, ona to není kovbojka, ona je to space opera. Tak jsem říkal: „On nepochopil o co jde,“ ale to je jedno. Z hlediska normálního sci-fi románu se mu to líbit nemohlo. Čili přečtu si to okolo a pak říkám: „Ejhle, povídky!“ No já nečtu ani zahraniční. Já mám vedle přihrádku v knihovně, tam mám nepřečtené knihy, ty tam leží takhle a je jich už... (požehnaně)

       R: Fantasy určitě čtete, protože jste dělal recenzi např. na Čaroděje Zeměmoří a co tedy říkáte na českou produkci? Protože toto má být fanzin zaměřený na začínající autory, hlavně pro českou fantasy.

       Existuje česká fantasy, ptám se?

       R: No je to minimum děl, ale přece jen něco...

       No já jsem zatím četl jistého „Američana“ Richarda D. Evanse, co se týče české fantasy.

       R: Co takhle Procházka - Ken Wood?

       Je to dobře napsané, ale nenadchlo mě to, takhle bych to řekl. Napsané s profesionální rutinou, ale zase se mi to nezdá být fantasy, já nevím. Vypadá to jako sci-fi střižená fantasy nebo fantasy střižená sci-fi. Totiž tady jde o to, čemu se říká fantasy. My o tom vedem v klubu ostré spory. Škoda, že tu není Rišánek, s tím jsem se pohádal. Ten tvrdí, že pokud se píše fantasy, tak nejpokročilejším technickým prostředkem musí být meč. Tudíž on odmítá Amber. Což považuji za nejlepší fantasy, tedy první díl Amberu. Zelazny zjistil, že to má úspěch, tak psal dál.

       Adam Andres - Watemaa, mimochodem, to by mohli povídat vedle moji dva synové, ti to mají očtené, až je bolí oči. Přečetl jsem si to s chutí, přečetl jsem si to s radostí, ale autor spáchal strašný zločin. Zabil si zlaté prase, zabil si hlavního hrdinu. To se nedělá. Ale považoval bych to za nejlepší českou fantasy! Přestože to mnozí odmítají. I když takhle - po literární stránce je spousta námitek, ale tak, jak je to postavené, je to sága, krásně se to čte.

       R: Jak se stavíte k přejmenování práce autora jeho nakladatelem?

       Přejmenovávání těchto děl je strašlivá věc a dělá se to i u filmů. Kolik my tady máme knih, které autor nějak nazval a ony se jmenují jinak.

       R: Například Vládci stínů ...

       Ano, nebo Windhaven, přeloženo česky Křídla snů. Windhaven, když už, tak Vzdušný přístav. Ale já bych nechal v původní název.

       R: Takže spíše anglický originál, u těchto slov ?

       No, takhle - když je to špatně přeložitelné, ale tady u toho to nevadí, vždyť Windhaven bylo jméno planety, takže proč ho nenechat. To byl ale přece strašný problém s tím filmem Total Recall - Záblesk paměti. To by docela sedlo a ve filmu to zůstalo, ovšem naopak ta strašlivá věc 'Sní androidi o elektrických ovečkách?'. Panebože, někdo podle toho natočil film, pojmenoval ho Blade Runner, ale oni podle toho pojmenují knihu! Totiž, já mám takový pocit, že když jsem ten film viděl, tak jsem si ho naprosto nespojil dohromady s touhle knihou.

       R: Tady šlo spíše o komerci...

       Ano, samozřejmě. Já vím, já jim to nemám za zlé, protože ono se to všechno špatně prodává. Všechno sci-fi se strašně špatně prodává. Je to absurdní oproti minulé době, kdy se prodala každá kravina.

       R: Takže v té české tvorbě toho teď moc nevychází ...

       Ono toho moc nevychází, on totiž nikdo nepíše! František Novotný si plachtí, Ondřej Neff si vesele píše sloupky do novin a tu a tam napíše Milénium, kdo ještě ? Ivan Kmínek dělá vědu...

       R: Kadlečková ...

       Kadlečková píše, viděl jsem ji v televizi, slíbila dlouhý román a říkala, že je to v tisku...

       R: Stavitelé věží ...

       Ano, Stavitelé věží. Potom ještě někdo. Jaroslav Veis dělá novináře, Hlavička dělá redaktora. No a kdo nám zbývá ?

       R: No vy, jedině ...

       No, já to nezachráním!

       R: Chtěli jsme se zeptat, čemu dáváte při čtení přednost? Třeba humorně laděným sci-fi nebo spíše kyberpunku...

       Čemu dávám přednost? Jednoznačně technické sci-fi, což znamená Clarke a Pohl, který napsal Heechee, Setkání s Heechee, Gateway. Právě tak i původní Lemovy romány, jako Astronauti, na těch jsem vlastně vyrostl. Ale i Simak.

       R: Co říkáte na polskou produkci, na Andrzeje Sapkowského a Zaklínače?

       Je to něco jiného, ne, že by se mi to nelíbilo, mám to přečtené, dobře se to čte, ale není to přesně to, po čem bych šel. I když Zaklínač má velký úspěch.

       R: Jaký je způsob vaší tvorby, jak vlastně začínáte? Mělo by to motivovat čtenáře fanzinu, aby věděli, jak postupovat při psaní.

       No tak to je hezký. To musí každý podle svého.

       R: Zajímalo by nás, jestli to v hlavě nosíte déle, nebo jestli si sednete ke stroji, vy vlastně píšete na počítači a prostě...

       No... jak co. Dost často se mi stává, že mám nápad a nevím, jak to dopadne. Typický příklad byla třeba povídka Nos to závaží. Tam jsem prostě měl ten nápad, že je odsouzený tím, že je těžký. Ale že to bude antiutopie, to mě napadlo až tehdy, když mi to odmítli vydat. Jo, za minulého režimu. Mě vůbec nenapadlo, že by to mohli vztáhnout na sebe. Ale naproti tomu Házím ti laso, kamaráde jsem věděl hned od začátku do konce, jak to bude. Ale to je jedna z mála vyjímek.

       R: A čemu tedy spíše dáváte přednost: mít nápad a postupně ho rozvíjet nebo od začátku vědět, jak to skončí?

       Jak kdy. Já prostě musím mít chuť do toho nápadu. Já mám Nápadník, to je sešit s nápady. Teď je zoufale vybrakovanej, pochopitelně. A těch nápadů je někdy škoda, někdy dopadnou špatně, někdy dobře, někdy jsou úplně blbý. Taky je spousta věcí, které nikdy nikdo nedostane do ruky. Ty tam leží ve skříni a zůstanou tam. Ale přednost dávám více tomu mít nápad a spoléhat na to, že mě při psaní něco napadne, s tím rizikem, že mě nic nenapadne a pak to zůstane tak, jak to je. A nebo, že to dopadne špatně.

       R: Bavili jsme se o fantasy, mohl byste třeba nějakou napsat? Uvažoval jste o tom?

       To je totéž! Mám to tam, na sto čtyřicáté straně to skončilo, nejde to dál. Není to ono a já to cítím. Prostě jsem zjistil, že je to snůška blbin. Takže to byl štos bláznivých nápadů a za sebou řazených dobrodružství, kterým se mi nepodařilo dát pro román jednotící téma.

       R: A vydat jej jako povídky?

       To nejde, protože to všechno souviselo se vším. Já vám to mohu zhruba nastínit, co mě napadlo: deset kilometrů vysoký vodopád. Nikdo tam v životě nevylezl, čili hlavní hrdina leze nahoru a v tom vodopádu žijí příšery apd. Leze nahoru a leze, ale proč a co a kam, to ještě nemám dodělané. Přičemž ignoruji všechny přírodní zákony, proto se mu i dobře dýchá. Potřebuji, aby tam nahoře byl nějaký cíl: vysvobození princezny, vejce Kostěje Nesmrtelného nebo něco takového. Prostě nejde, aby to byly jednotlivá dobrodružství řazená za sebou. Musí to být něčím provázané. Například to, jak psal Verne - Cesta kolem světa za 80 dní - tam byla sázka. A to chce neopakovat se.

       R: Proč ve Vaší tvorbě, dalo by se říci, převažují postkatastrofické SF nebo antiutopie, třeba Plástev jedu?

       Plástev jevu je vysloveně antiutopie, ale tu myšlenku jsem v sobě nosil dlouho. Na to mne dovedl jeden kolega: „Hele, přelidnění, to tu u nás ještě nebylo.“ Já říkám: když přelidnění, tak přelidnění, poslal jsem mu Její Veličenstvo zpět a on: „Bože, co je to z blbost? Co jsi to napsal?“ Já tvrdil, že chtěl, abych napsal něco o přelidnění. Ale on nepochopil, že je to o přelidnění. To byla touha dotáhnout přelidnění ad absurdum. Když bude svět tak přelidněný, že na každého člověka zbude jen prostor 60 x 60, tak jak to vlastně dopadne? Ale že se z toho vysype antiutopie, to jsem se také sám dost divil. Já jsem potom pochopil, že Abbey Road jsou z poloviny antiutopie a tu jsem narazil na Egona Čierného a ten mi říká: „Josef, nepiš antiutopie.“ Já jsem se divil, že píšu antiutopie. On mne do toho navedl, že jsou to antiutopie. Ale jestli si myslíte, že postkatastrofická je ta tetralogie Vejce s ozvěnou, tak to ne! To já potřebuji odrazový můstek, abych nebyl zatížen dějinami. Je to takový autorský únik, že nemusím více méně studovat, že na tomto místě bylo toto, prostě: dějiny jsou zapomenuty.

       R: Co nového plánujete? Mohou čtenáři očekávat nějakou Vaší novou knihu?

       Řeknu vám přímo: mám čtyři rukopisy v nakladatelstvích. Jeden román. Ale ono je to všechno na vodě. Jedna je povídková sbírka, tou začnu. Povídková sbírka, hotová od roku 83, toulající se po všech nakladatelstvích v republice a odmítaná pro malou ideovou náplň. Jedna povídka vyšla v antologii Návrat na planetu Zemi, druhá povídka vyšla v Ikarii - O intimním životě Zádruhy zpěvné. Dalších jedenáct nikdy tiskem nevyšlo. To vše je ve sborníčku a na to všechno mě uhnal Laser. Ovšem ono to tam leží už rok a půl a Laser se teď dostal do takové finanční situace, že TĚŽKO bude něco tak riskantního podnikat.

       Další věc, do té mě uhnal Richard Podaný, to byl bývalý redaktor Svobody, který mi vydával Abbey Road. Tenkrát přece měla ohromný úspěch, nevím proč, povídka Házím ti laso, kamaráde! a on chtěl, abych to přepracoval na román. Já už jsem to jednou udělal s Pláství jedu. Ale Svoboda se přestěhovala a Richard sedí jinde. Takže, co s knihou?

       Třetí věc je povídková sbírka Zvláštní světy, přejmenovaná Svobodou na Házím to laso, kamaráde! Titulní povídka byla v té době v kursu, smlouva na 17 tisíc výtisků je podepsaná, dostal jsem zálohu, ale knihkupci nechtějí české autory. Prodali by prý 3 tisíce, ale to se jim nevyplatí, takže raději oželí zálohu. A ta čtvrtá věc jsou rodokapsy. Co má nápis Rodokaps, to se prodává. Vyšly mi tam tři romány, ale jsou skutečně psané tím stylem - na konci každé kapitoly musí být zvrat, věta nesmí být delší, ve větě nesmí být více než jedna čárka, nesmí to být souvětí, protože by to čtenář nepochopil, stále se musí něco odehrávat, žádný klid, žádný klidový moment a na konci se musí ještě změnit postavy, ten co byl padouch už není ... Kdo se toho přidrží, může sekat romány na pokračování. Já jsem to zkusil, dokonce jsem to i podepsal vlastním jménem, ale nejde to. Není to ono.

       R: Když se ještě vrátíme k Vašemu románu Házím ti laso, kamaráde... Po stránce obsahové jsou nějaké změny?

       Není tam žádná nová myšlenka, naprosto. Je tam akorát nový motiv: ten člověk se vsadí, že vydrží pět dní a má za to dostat 20 milionů, je to zase reklama, ano? Celou dobu bude dělat reklamu na jedny sušenky. Samozřejmě někomu jinému se to nelíbí. Takže dělají všechno možné, aby to nevyšlo. No a pět dní a nocí - já nevím, jestli se to dá vydržet. Já pevně doufám, že mi za to nikdo laso nehodí. Nebo mě na něm nepověsí.