Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

... Na příkladu V. K. (43) je názorně vidět, co tato vlna způsobila mladé generaci, zde spisovatelské: „Nevím. Nevím, proč mi prostě neřekli, že se jim to nelíbí, proč rovnou prohlásili, že je to špatné ... Pak jsem si už méně věřila a nakonec jsem přestala psát.“...

       NÁŠ BORDEL JE JEN PRO PRAVÉ MUŽE!

       Jsem jenom hippiska

       zde na tomto místě

       zvyklá sedět,

       kde zavoněl trs

       jarní trávy.

       Ty to nemusíš vědět,

       ale nestřílej do mně,

       hlavně ne pro zábavu.

       Všechno se jí zdálo směšné. Musela se postavit proti svým koleginím, které jakoby zešílely. Když se pak žena dostala do manželského NECHTE NÁM NAŠE NÁDOBÍ! svazku s mužem, vládlo mezi nimi většinou takové napětí, že dlouho nevydrželi. Nezpůsobilo to ale rozpad rodiny a vznik muže a ženy jako samostatných svéprávných jedinců, o tom se sama přesvědčila. HADRY VÁM NEPOMŮŽOU! Ženy se cítily provinile a skončily ZAHOĎME HADRY! ještě v horším postavení, než měly kdy předtím, ležela na nich vina za rebelii. Schizofrenní děti masově končily sebevraždami, pokud v rodině nějaké byly. Jedinou možností, jak získat zaměstnání, se pro ni stalo lékařské potvrzení o sterilizaci.

       JEN PŘES VAŠE MRTVOLY!

       ... Dá se říci, že tehdejší feminismus cestou, kterou zvolil, zahubil sám sebe. Pohřbil i své dobré myšlenky v často přízemních útocích na mužskou hegemonii, protože místo, aby ji oslabil JÁ TI TU PRAČKU a rozbil, způsobil obrannou reakci... ROZFLÁKÁM NA KUSY!

       JO, JO, NA NĚ!

       Dítě, které se ve mně pohnulo

       pod namířeným samopalem,

       a potom, co se zdálo, že umírám,

       velmi se vyděsilo.

       Pamatovala si, že zženštilí intelektuálové se v té době vrhli MUŽI, NECHTE ŽENY NA POKOJI na sbírky lyrických básnířek. Zkusila utéct, ale nemohla žít jinak, než podle mužských ŽENY, NECHTE NA POKOJI MUŽE principů. Učila i ve škole, aby se mohla pokusit zapůsobit alespoň na to málo, na ty, kdo ji neodmítali poslouchat. Děti ale jakoby se chovaly podle nějakých jiných zákonů, než znala ona. Snad už ani nerozlišovaly mezi mužským a ženským principem, jenom mezi nadřazeností a podřazeností. Z malých náznaků v jednotlivých NE, ANI NÁHODOU! případech ale pochopila, že jestli budou děti vychovávat dál ženy, bude se ten proces dále rozmáhat. Z učitelek se na ně přenáší jejich společenské postoje.

       ... Nakonec se mužský princip zhroutil. V tomto stádiu se nacházíme od té doby dodnes. Mužský princip totiž vytváří ženy, ať chceme nebo nechceme. Je to žena, která nutí muže, aby KOUKNI SE NA SEBE, JAK VYPADÁŠ! ze sebe dělal chlapa. Muž jinak bývá v podstatě zemitě orientovaná bytost, pokud není hnán do kouta strachem, že klesne v očích ženy. To platí CO SI O SOBĚ MYSLÍŠ, ŽE JSEŠ? naopak i o „mužské“ psychice žen...