Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

Toto je osobní útok na konvence, který mi nekonvenují, nikoli na adresáta, kterýho si dost vážím

       Vážený Mistře,

děkuju za dopis i za otevřenost. Přestože jsi to v úmyslu neměl, poskytls mně víc potřebnejch informací, nežli jsem doufala.

       Podezírat mě z malichernejch pohnutek je zbytečný, já hledám odpovědi a ne krevní mstu. Větička v Hormadě, která tě mohla splést, nehovoří o tvý vraždě, ale o tvým nápadu připravit si na Workshop zabijáckou etudu cvičnou vražedlnou. Považovala jsem ho za dobrej. Na oplátku nechápu, co má s hledáním odpovědí společnýho film Anděl s ďáblem v těle. Já ho neviděla. Nechce se mi ve spojitosti s mou představou o tobě věřit, žes mi tu ochrannou náruč nabídl v nějaký háklivý souvislosti.

       Couvat z diskuse za těchto okolností bych považovala za sráčství.

       Je však možný, že ti - z hlediska tvýho vlastního vnímání světa - něco takový útěk připomínat bude. V tom případě mi prosím označ místo a specifikuj důvod, proč to za útěk považuješ. Když lidi nemohou najít společnou lajnu vzájemný komunikace, nemusí to nutně znamenat, e jeden z nich je vůl. Daleko častějc za to můžou odlišný představy o důležitosti jednotlivejch věcí, a hlavně odlišný klanový rituály. Víbůh, že bych svůj článek napsala jinak, kdyby ten tvůj byl uvozen například vysvětlivkou: Mapuju problém. Návrhy řešení mne neinteresují.

       Vtip byl v tom, že u nás V cimmerii sice taky mapujeme problémy, ale děláme to proto, abychom je řešili. Když po zmapování problému nenastane návrh řešení, bojovníci se domnívají, že napující běduje o pomoc, a seběhou se mu jí poskytnout, protože u nás v Cimmerii je ztráta akceschopnosti horší tragédie než přijít o některej z nejdůležitějších tělesnejch orgánů.

       Oslavme fakt, že základní lidský instinkty nám fungujou stejně, a nehovořme o vkusu.

       Co se tvý přednášky týče, nebylo by poctivý ti lhát.

       Opustila jsem ji ve chvíli, kdy jsi pro podepření svých myšlenek znásilnil asi pátý fakt. Nepochopila jsem, že jde pouze o myšlenkovou konstrukci. Měla jsem za to, že si to přeje být srovnávací hypotéhou a měla jsem dojem, že se v příští vteřině udusím. Nejhorší to bylo, kdyžš dovozoval, že námožní kapitán a stavitel lodí Oddysseus postrádal schopnost rozhodování. Od tý doby ve mně tvý slova nezadržitelně hnisaj a nedá se to vyléčit jinak nežli přímou otázkou a přímou odpovědí. Prohlaš si mě za cokoli a zašlápni mi krk, ale já tomu fakt nerozumím a žádám tě, abys vysvětlil Hurvínkovi, proč jsi radši zradil stovky generací dávnejch mořeplavců, svejch vlastních mladších bratrů, jenom abys vyhověl tomu Rollovýmu kurióznímu argumentu, že děj, kterej nepojmenovávám tím přesným stanoveným termínem, objektivně neexistuje. Já tvou námožní zkušenost znám. Právě proto, že ji znám.

       A když dovolíš a nevezmeš to jako osobní útok, tak to bylo i s těma ostatníma faktama. Předjala se idea a aby to jaksi klaplo před veřejností, tak se k tomu doložily znásilněný fakta. Mě napadají dvě mírně šílený řešení, v čem mohly být ty kameny odlišný a co moh ten mág vnímat. Tys to neprohlásil za téměř nepoznatelný. Tys to výslovně prohlásil za nepoznatelný, a to je agnosticismus jako vyšitej. Smutný je, že takovej postup už neslouží k objektivnímu poznání, ale k intelektuálnímu šarlatánství, který před explozí těch strašlivejch kvant novodobýho poznání radši zdrhne do magie slov, kterýma pak dovozuje škodlivost poznání vůbec. TO, když dovolíš, je výraz archaickýho strachu z nejistoty, hledícího přeřvat sám sebe zase nějakou absolutní HODNOTOU, a nikoliv moderní filosofie, která si ještě pořád klade za smysl být korunou člověčího poznání. Budiž řečeno, že to, co Rollo tak pracně odvodil manipulací s fakty, může být míněno sebelíp, nicméně ve chvíli, kdy si míto poznávacích metod analýzy a syntézy zadá se scholastikou nenapadnutelnýho dogmatu, tak to pro mě ztrácí jakejkoli pozitivní smysl. Že z toho odvodil, že svět je na svým konci, mě vůbec nepřekvapuje. Polemizovat? Jak, u Croma. Když Rollovi nabízím konkrétní fakta, ohrožuje to Hodnoty jeho myšlenkový teze. A když mě o ní bude přesvědčovat, není to směrodatný pro to, abych zahodila fakta, protože pro takovej skutek u mně myšlenková teze nejni argument.

       Znásilnit pro myšlenku fakta je metodou New Feminists, proto jsme na Folla flákla, že je jejich politruk. Pro proces poznání tu knihu považuje za nevhodnou. Číst ji nemám chuť a hájit se nehodlám. Jestli tady někdo tu obhajobu fakt potřebuje, pak jsou to ti předvěcí lidi, protože to nepřestanou bejt lidi jako my, jenom proto, že ve fandomu o nich tři roky poslouchám téměř neskutečný fráze. Domluvila jsem.

       Archaický strach je podle mne jenom jiný výraz pro pradávnou, pudovou hrůzu z věcí nejistých a neznámých. Vznikla jako komplex složitých sebezáchovných instinktů a její zárodek vlastní většina vyšších obratlovců, dinosaury počínaje. Souhlasím, že s vyšším stupněm organizace mozkový hmoty jsme ji dovedli k dokonalosti a naučili se ji zacpávat ideologiemi. Smysl to podle mne nemá taky, o to nic. Na objektivní hrůze nejistoty bytí totiž nic nezmění a navíc se obratem stanou nástrojem pro morální ospravedlnění hromadný likvidace nepohodlnejch spoluobčanů a celejch národů. Přiznám se, že pro mě je to samozřejmej fakt od chvíle, kdy mě vozili v kočárku. Tehdy žil jeden chlap, co řek, že nejlepší smysl života je život, a aby v něm člověk poznal, co je dobrý a co špatný, stačí mu heslo nebát se a nekrást. Beztoho ho přežije jenom to, co malýho dobrýho udělal pro malý dobrý lidi.

       Nevím, proč bys v mejch očích měl být šaškem, když věříš něčemu jinýmu. A jestli je ve fandomu zvykem takto soudit lidi, co s náma momentálně nesouhlasí, pak prohlašuju, že je něco shnilýho v království dánským a je nejvyšší čas s tím něco udělat. Druhá možnost je, že časem v tý shnilotině utopíme obličeje. Zeptala jsem se tě tak agresivně proto, že jsem měla pocit, že to vůbec nejsou tvoje vlastní myšlenky. Že tě prostě znám jinak. Myslela jsem se, že ses strašně a osudně zmýlil v jedný knížce, protože tě oslovila myšlenkama, který tě právě trápily.

       Co se týká paradoxu: trpíš slabůstkou dobrých vypravěčů. Tvůj výklad je vždycky tak přesvědčivý, ba téměř zápalný, že to před lidma vypadá, jakobys alternativy a paradoxy nechtěl uznat ty sám.

       Tvůj bonmot o paradoxech a selským rozumu je natolik škodolibej, že si neodpustím drobnej aplikovanej Heissenberg s piruetkou.

       Přírůstek zdravýho rozumu, násobenej přírůstkem abstraktních zobecnění, je furt ten samej součin.

       Když abstrahujeme příliš, pak vždycky na úkor zdravýho rozumu, a když příliš používáme zdravej rozum, ztrácíme schopnost zobecnit fakta do abstrakce.

       Ta piruetka: Čím víc zobecňujeme fakta, tím míň ještě dokážeme používat zdravej rozum. Čím méně dokážeme používat zdravej rozum, tím míň faktů jsme ještě schopni vnímat. Čím míň faktů vnímáme, tím míň jich můžeme shromáždit. Čím míň jich shromáždíme, žím míň jich můžem zobecnit. Až nakonec shledáme, že nemáme co zobecňovat a jsme přesně tamtéž jako ten vůl, co to neumí.

       Godelovy věty neznám. V tý naší cimmerský pakárně jsme měli atomovou fyziku jenom dva semestry.

       Bonmot o rozvalování se na trůně samozřejmých pravd obsahuje logický protimluv. Ty samozřejmý pravdy mi daly dost práce, vědomosti ze řady nesouvisejících oborů a přirozenou cimmerskou inteligenci. A kdyby byly skutečně tak samozřejmý, byl by ses o nich už někde dočetl a tato diskuse by nevznikla, protože samozřejmý pravdy nemůžou nikoho vytočit.

       Otázka: proč trpíš archaickým strachem z toho, že jsi posílán do devatenáctýho století? Přísahám při všech bozích severu, že jsem tě vždycky považovala za velmi bystrýho prognostika s ohromným smyslem pro historický souvislosti. Ale to neznamená, že mi semtam něco taky nerozzlobí. Podle všeho není neomylnej ani katolickej papež.

       Proč, kruci, vyčítám tvýmu článku to, čím argumentuju sama.

       Jestliže něcím připomínal Evin, pak svou nesmiřitelností, dogmatičností a intolerancí. Oba však obsahovaly myšlenky zcela rozumný a já jsem si nepřála napadat ty chytrý myšlenky, ale ty nechytrý fráze. Pro tebe je zřejmě mezi tvými a Evinými myšlenkami rozpor tak zásadní, že člověk může souhlasit jedině s ní, nebo jedině s tebou. Proč? Přiznám se, že ho při svý hurvínkovský mysli, nakloněhý spíš logický syntéze, nevidím, a chtěla jsem taktně naznačit, kde by z toho zbytečnýho sporu muhlo víst východisko.

       Co se týče ztráty mužský identity, byla ve fandomu zaznamenaná pozdě, an se táhe od dob stěhování národů. Už tenkrát přestal být lov a boj hlavní životní náplní průměrnýho mužskýho. A už tehdy si to uvědomil. Našlo se jakýsi přechodný opatření, ponechat chlapovi tu iluzi, za cenu, že úměrně zmenšení jeho přirozenejch činností se smrskne životní prostor ženy. Ponechme stranou morálku toho opatření, kdyby někdy skutečně fungovalo. Nefungovalo. Historie vykládá naopak příběhy o figurkách „jako“ silných mužů, posunovaných figurami „jako“ slabých žen. To není vina feministek, u Croma. Krize společnosti je komplexní vektorovej prostor, a uřvaný i rozumný větve toho hnutí jenom pár mrňavejch vektůrků. Bylo demagogický vinit ženy ze ztráty mužský identity, a to mě rozzlobilo. Já opravdu nemám pocit, že bysme si mohli dovolit na sebe hulákat fráze namísto se pokoušet o hledání společnejch cest ze srabu. A krom toho za to ti muži i ty ženy nenesou VŮBEC žádnou vinu, že stojí na historickým předělu. V čem spatřuju mužovu sílu, jsem jasně řekla.

       Vkládat mně úmysly, že považuju matky samoživitelky za samice, je i pod mez cimmerskýho vkusu. Za samce a samice naopak označils předvěký muže a ženy ty. Chtěla jsem se ti přizpůsobit, my ženy už máme takovou přirozenou vlastnost.

       Příběhy o statečných bojovnících existovaly už ve starším paleolitu, a dost pravděpodobně nás přežijou. Právo označit je za stupidní má každý, ovšem já osobně to považuju za škarohlídství. Krom toho vztah mezi silným mozkem a svaly klade do protikladu pouze ve fandomu oblíbený intelektuální mýtus. Usuzovat podle síly svalů na něčí inteligenci je stejně racionální jako tvrzení, že brilantní mozek je chráněn před debilitami tím, že se svalový síly vzdal. Že obliba akčních filmů je bod pro tvou teorii o ztrátě mužský identity, souhlasím. Ale vždycky to byl taky únik. Náhradní prožitek, co umožňoval na chvilku zapomenout na příliš předurčenou svázanost vlastního života.

       

       Protožes mý osobě věnoval tolik místa, nemám jinou volbu. Osobně si myslím, že je na tom sporu zajímavá nejmíň, či spíš vůbec ne. Otázka byla míněná jako věcná, harmonicky navazující na vaše nesmiřitelný hesla. Měla ti naznačit, jestli je spor mezi technickým a netechnickým zrovna a přesně to, co odlišuje ženy a muže. Očekávala se na ni věcná odpověď, a nestalo se tak. Z toho vyvozoju:

       a) otázka byla položena špatně, protože ji adresát nepochopil a cítil se právem uražen

       b) otázka byla položena dobře, protože adresát nelenil podniknout složitý detektivní pátrání, rozbor řádků, konfrontaci svých domněnek s mou soukromou korespondencí Evě Hauserové, hloubkové studium psychoanalýzy, heroickou dedukci a dokonce synopsi původního ženskýho románu s romantickou zápletkou, jen aby mi nemusel veřejně do IK zopakovat své teorie o zhoubným vlivu mužských her na ženský vaječníky, který pro vybraný posluchače šíří docela rád již řadu let.

       

       Na otázku jsi vlastně kompletně odpověděl.

       V zájmu spravedlnosti je nutný říct, že skutečně dost často fňukám, proč party okolo Egona Čierného a Egona č. 2 musí žít zrovna v tak dalekých prdelích. S dojetím vzpomínám na pracovní kontakt s nimi, dal mi za pár hodin víc odpovědí než za pár měsíců mý vlastní přemýšlení u psacího stroje. Neviděli v mých otázkách osobní útoky a nebyli hákliví na důstojnost.

       Vím, žes byl kdykoliv připravenej se mnou mluvit, ale to byla tvá iluze. Ostatně, já nejsem připravená mluvit s tebou. Museli bysme si zvyknout na kompromis mezi tvýma a mýma klanovejma rituálama. A zavést si slovních českých slov.

       Neřekla jsem, že jsem izolovaná z jiný vůle než svý.

       Popravdě řečeno, vyjádřila jsem se dost sdělně. Řekla jsem, že se mezi váma cítím jako Zed, když přišel do Víru.

       Neumíme ani stejně vnímat stejnej symbol.

       Eva si představí zvířeckýho samce, pročež mne ujistí, že mne považuje za inteligentní ženu, a bezděky na sebe prozrazuje, že vyvržení ze společnosti je pro ni trestem natolik šíleným, že před tím zbledne i můj člének v IK.

       Ty si představíš hysterickou krávu, která ztratila svou ženskou identitu, což je pro tebe trestem natolik šíleným, že před tím zbledne i můj článek v IK.

       Já si představím hledače faktů, kterej se octl ve hře, ve který byly všechny pravidla určený dávno předtím, než se narodil, neměl se je kde naučit a když tu hru včas nerozkryje, tak bez milosti pojde; v nejlepším případě mu vyřežou všechno, čím se od nich odlišuje. Nenalézt klíč je pro mne trestem natolik šíleným, že před tím zbledne všechno, co si ohrožené ženy i neohrožení kapitáni umějí představit.

       Neumíme ani stejně vnímat stejný věty. Přednedávnem byl v IK článek: Proč nemám rád ženské autorky. Nevidím jedinej důvod, proč by si ho někdo měl brát jako nenávistný výlev. Pro mě jsou to po třech letech marnýho pátrání první věcný informace, který mi měl někdo dost kuráže říct. Pídím se po nich tři roky a každý mi zdrhne, až zakopne o vlastní koleno. Protože se bojí, aby nebyl uznán kacířem Hodnot. Kdybych se nebála, že autora urazím, nazvala bych ho svým přítelem a pokrevním bratrem.

       V představě o racionálním technikovi si nelibuju. Já jím jsem. Krom toho jsem taky bordelář a milující manželka, tajemnej introvert i slepičí prdelka. Čínskej filosof kosočtverců a matka vod dětí. Jinak to nebude, rozpor v tom nevidím. V čem ten rozpor vidíš ty, nevím. O pravdách jsi, u Croma, přesvědčený ty. Já radši žiju. Žádná pravda pro mě není natolik důležitá, abych pro ni nakašlala na život.

       

       Redakci děkuju za přezdívku. Myslím, že je větší než já, ale přísahám při všech bozích severu, že ji budu nosit se ctí.

       

       Můj nejmilejší presidente,

přečetla jsem si tvou pýthickou poznámku Jak číst psát KVARK, a snad i pochopila, ačkoliv zrovna tohle v kruzích tobě blízkých nikdy nemůžu tvrdit s jistotou, neboť jejich vytříbený takt je pro mne strašákem, který promění běžný každodenní problém v tajemný chrám v Ophiru, ve kterém se vznáší voňavý dým a není vidět na věci. Až člověka napadne, že je to tak schválně. Ten dým je tam proto, aby nebyly vidět příšery v obětišti, a ta vůně proto, aby nebyly cítit ohlodané kosti předchozích řešitelů téhož. Což se u nás v Cimmerii považuje za velice a zákeřně a nízce nečestné.

       Pokud chápu správně, moje Otevřená odpověď F.N. ti vzala chuť do života. No tak ji netiskni. Zahoď ji do koše, poppřípadě z ni vymyť, co uznáš za vhodné/nutné. Je to tvé svaté právo. Šéfredaktor jsi ty. ...

       Je fakt, že mě z podivných předsudků tvých přátel leccos dosti srdečně nebaví, ale nepřeju si to řešit na tvůj úkor. Takže není o čem mluvit.

       Podobenství o Zedovi, co přišel do Víru, bylo objektivně hloupé, diktované čtyřicetitisícokoelvínovým vztekem a nikoli rozumem, který by tušil, co plácá. Ostatně, chce se mi nakopat do několika málo předsudků, které mi překážejí v práci (na svou osobu kašlu, ale kdo mi překáží v práci, je nebožtík). Ne do lidí, které mám ráda, i když na ně momentálně mám velký vztek. A už vůbec, vůbec, vůbec si NEPŘEJU, ba naopak mě ta představa děsí stejně srdečně jako tebe, nepřeju si pro nalezení svejch mrňavejch klíčů rozkopat tu společnou VÍRU.

       Četla jsem tu knížku EH, totiž že na koštěti se dá i LÍTAT. Jestliže už ví, v čem je ten klíč, přečtu si o Feminismu se zájmem kdykoli cokoli, ať už na stránkách IK či jinde. Bytostně mu uráželo, když mi ty „pravdy“ vnucovaly to koště do ruky jako zbraň na kolektivního nepřítele. I humor na toto téma se mi jevil stejně nelidský jako humor doktora Sládka (neboť jsem se na něj velmi pozorně zblízka dívala na jedné z jeho oblibených monstrakcí, a přisámbohu, že se královsky bavil. Svou mocí. Nad zpitomělým davem. A taky se bavil neschopností odpůrců pochopit tu královskou legraci.) Carola jako odborník, právník a přesvědčený pracovitý dříč, který bystrým okem loví díry v zákonech a usiluje v „malých“ konkrétních činech zlepšit postavení žen, je mi naopak tvor hluboce sympatický, spřízněný a blízký. Děsí mě, že tohoto člověka neznám. Že takhle promluvil až teď. Velmi by mi vadilo, kdyby s tím teď v téhle chvíli přestala.

       A ta knížka, Evina o koštěti, je skvělá. Je skvělá právě tím, že nehlásá žádné zjevené pravdy, ale že prostě, lidsky, vtipně a s osobním prožitkem v kouzelným nadhledu vykládá, o co vlastně jde na Západě, co může být konstruktivní, od čeho radši pryč a jak se s tím srovnat v zemi, kde jsou odlišné podmínky a odlišná zkušenost. Je sympatická už tím, že si nehraje na žádný systematický rozbor. Že volně vypráví o člověčím hledání.

       (Já teď s tou zrádlivou slepičí prdelí nemluvím, tak jí to prosímtě někdy řekni za mě.)

       Jinak tě velmi prosím, aby ses nenechával otrávit poznámkami příležitostných čtenářů IK o revolučních plátcích. Nevím, o koho šlo, a nepřeju si snižovat jeho autoritu (jistě byla dost značná, když vzpomíná plátků, kterých si nikdo z nás nepamatuje, a když tě to tak pronásleduje). Chci jenom říct, že fanzin, ve kterém by se lidi nehádali o principy, včetně těch, které s fandomem téměž nesouvisejí, by byl odumírající fanzin. Principy, o kterých lidi mají chuť se osobně a tvrdě pohádat, to je naděje, že je to dost živé a dost společné, aby z toho vedla nějaká cesta. O věcech, které nikoho nezajímají, se nikdo nehádá. Přešumí a zaniknou. Konec, finito.

       Naprosto souhlasím s tím, že se to nikdy nesmí zvrhnout v potírání menšin.

       Všiml sis někdy, že agresivita menšin je přímo úměrná početní převaze většiny? Jestliže většina chce naslouchat, menšina nemá proč hulákat a řinčet mečem (či přeslicí).

       Problém Davida Horáka není v tom, že je sebestředný, ale že (zdánlivě, na stránkách IK) je na svůj smysl pro syrový život sám, a tudíž má pocit, že mu všichni račte stát okovanýma botama na krku. Prostě se brání. Dokud má ten klamavý pocit, těžko může přijmout, že ochranu opravdu spíš potřebuje Vilma Kadlečková. Protože její světy jsou bezbranný. Jeho světy se o sebe postarají. A on o ně. Jenomže on to ještě neví. On opravdu bojuje o život. Protože je to i můj problém, věř mi, že rozumím spíš jeho vzteku nežli vaší touze ho shodit. No, to bylo nespravedlivé. Ale někdy to tak téměř vypadá.