Interkom: Nesouvislá úvaha o stranické srandě a jiné zvířeně

Ředitelství mé firmy zase miluje přívlastek: plodná. Plodná diskuse je ta, z níž každý zúčastněný vyjde oplodněn názorem ředitelství. A spíše by se hodil termín - obtěžkán. Závazkem. Porodit něco smysluplného. Totiž: smysluplného pro ředitelství. Ono samo se však tím závazkem vázáno necítí, a k oplodněným už vůbec ne. Plodná diskuse o mamutech a pulcích ve mně nejdřív ze všeho budí odůvodněnou nedůvěru, že coby grafoman budu nucena zabřednout s jedním nebo druhým, a na základě toho mi přiřadí židli, prémie a poukaz na letenku do toho jedině správného a jedině možného Vesmíru. Snad je Vesmír opravdu dost nekonečnej, aby si v něm každý našel ten svůj svět. Otázka je, kolik z toho světa uvidím, když si do něj přinesu předjatý cíl, ať už je to stopování mamutů nebo dřepění u pulčí louže. Ten svět se neoddělitelně skládá ze zápasu i z harmonie, z krve i z květin, ze vznešených ideálů i ze psích hoven. Jakou zprávu o něm podám, když z něho chci vynést jen to, co se hodí mému předjatému nosu. Ptám se naprosto vážně, protože to opravdu není sranda. Jestliže jsem zpravodaj, je nutnou podmínkou profese prožít vzrušení lovu i klidné spočinutí s batoletem u louže, abych mohla říci, že ten svět a jeho život znám alespoň trochu. Jestliže ten svět pozoruju s přáním nalézt SVÉ VLASTNÍ předjaté ideje, pak je zcela určitě najdu. Ale potom nemůžu říct, že jsem zpravodaj a že mě zajímá ten cizí svět. Jediný, co vynesu, je zpráva o mým vlastním přesvědčení. A navíc bude můj pohled vždycky zkreslený pohledem přes přípustný stranický brejle... Jak mám kupříkladu uvidět, že dejmetomu nějaký exotický lidojed pojídá svého poraženého nepřítele, aby (před svými vlastními bohy a v souladu se svou vlastní morálkou) uctil jeho statečnost. Stranický brejle znají jen jednu morálku, morálku stranických brejlí. A proto uvidím, například, zvrhlého krvežíznivého rouhače proti přikázáním Božím. Podřadnou, rasově méněcennou havěť. Falokratického násilníka v jeho pravé přirozenosti. Vykořisťovanou oběť zlořečených kapitalistů, která se jinak nemůže uživit. Stojí to za to? Stojí za to obětovat čtenářskou i tvůrčí svobodu stranické politice? A jejím zájmů? To není sranda ani ze srandy. Hrát si ze srandy na stranickou politiku, to mohou bez následku jen lidi, kteří na ní nemají žádný osobní zájem. Věřím, že bylo junáckou srandou hrát si na stranický boj, když jste na stranictví neměli opravdu žádný zájem, krom společné vůle dělat si srandu z té jedné. Ale ve chvíli, kdy sranda slouží stranickým zájmům, ztrácí tvář srandy a získává rozměr stranické politiky. Prosazovat pod záminkou junácké srandy své vážné stranické zájmy, tomu se u těch barbarů a blbců venku říká v lepším případě kamufláž. V horším podvod.