Interkom: Malá sci-fi esej z Bonnu

Je 15.května 1995 11.05 ráno. Pomalu stoupám po schodišti bonnského Bundestagu, a přede mnou se otvírá obrovské jeviště hlavního zasedacího sálu. Nižší stupně z přírodního dřeva mi diktují vznešeně elegantní krok, připadám si jako hrdinka nějakého sci-fi filmu v obrovské prosklené budově budoucích století. Poprvé jsem se setkala se stavbou, která tak silně vyjadřuje i filosofii svých uživatelů. Tak jako demokracie má být volná a svobodná, tak je i tento obrovský volný prostor nespoutaně beze zdí, volně průhledný každému obrovskými skleněnými stěnami. Je vidět všude a na každého, neslyšně klouzají výtahy, je vidět poslance debatující v obrovských lenoškách v klubovém sále či co to je. Vnímám slova, napsaná na skleněnou plochu: tvoří jakousi báseň v próze, mluvící o nutnosti střetů i snaze řešit rozpory. Na druhé straně otevírá skleněná stěna pohled na zdánlivě nelogicky navršenou hromadu štíhlých dřevěných kvádrů - na symbol nezbytných diskusí a nedorozumění. Dole v modrých křeslech barvy naděje poslanci, jejichž odění symbolizuje názory: ministryně spravedlnosti v klidné hnědi, diskutující žena za stranu zelených v zelené vestě a opodál rušící komunistická poslankyně v červeném saku. Sedám si na tribunu pro návštěvníky, kde řady barevně odstíněných křesel od fialové po šedivou symbolizují různé politické názory „těch venku“. Spolkový sněm však nekončí stěnami: svými betonovými hrubými podlahami přízemí pokračuje volně do prostoru ven k trávníkům. Vodní plochy vnikají zvenku do budovy. Jakého spisovatele kdy napadlo vytvořit v románu budovu, dům, příbytek, hlásajících bezezbytku filosofii svých obyvatel? Nejlepší sci-fi je život sám. Volně a nenuceně nás vždy pokoří.

PS: A pak v knihkupectvích - jako bych byla doma. Oddělení sci-fi literatury: Perry Rhodan patří pravěku, vítězí Star Trek a Terry Pratchett - a Conan. Také Bradbury, sem tam i Asimov. Spousty fantasy románů, většinou bojovnějších. A anglo-americká produkce. A samozřejmě mraky her na hrdiny - ty však jen v obchodě na Oxfordstrase, přecpaném spokojenými teenagery. Jako doma. Jak je ten svět malý! Nemesis tu má svou starší sestru - dvouměsíčník Fantasywelt. A romány bratří Strugackých a Čapkův R.U.R. hledí z černé police - opravdu jako doma.