Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

Každý jistě zažil pár jedinečných okamžiků, možná je to zásluhou tohoto Parconu, možná jste ale na jiné, stejně intenzivní zážitky z minulosti pouze zapoměli. Proto pište ať nezapomenete.

       MK nám poslal reportáž z Influence, „conu“ poněkud jiných lidí, než s kterými se obvykle stýkám. Kdybych tam byl, asi by mi scházela možnost komunikace. Jsa pln předsudků (tj. vlastní zkušeností nepodložených úsudků) bych řekl, že I. duněla prázdnotou rezonující s duchovnem účastníků. Co ale můžeme vědět o duševním životě solipsistů.

       

Pokud přijmeme teorii, že slavný je ten, jehož dílo je zdrojem parodií, učinil P. V. slavným Vosáka a jeho autora M. Špačka.

       

       Ahoj Zdeňku,

Díky, díky, díky. Posílám úryvek předchozího dopisu a vyhlášení Trapsavce. E-mail nemáme, využívám starého způsobu - diskety. Kdysi coby studentka novinařiny jsem v strašidelném předmětu Vědecko-technická revoluce v žurnalistice (to není sranda, tak se to fakt jmenovalo!!!) platila za nebezpečného odborníka, neb jsem na dotaz, co že je to disketa, promptně odpověděla, že opak skety. Takže doufám, že opak skety dorazí v pořádku.

       ...Jinak dorazil Interkom 9/1995 a nedá mi to, nedá, abych nereagovala. Zejména mě uchvátil šílený Kalashnikow a jeho kfudpalánie - to vypadá na překlep na stroji, povýšený na název, ne? Už delší dobu vyhrožuju, že konečně taky něco pošlu do SF&F Workshopu a začínám mít dobrý pocit, že pokud se alespoň část konkurence pohybuje na takové úrovni jako Billy, mohla bych mít naději. Na celé té povídce mi výrazně vadí dvě věci:

       - výrazně postrádám mapu,

       - a, což je zajímavější, nemá konec.

       Nevýrazně mi těch věcí vadí víc, ale to je vedlejší. Konec jsem si dopsala sama a zařadila se tak do fan klubu nepřátel Billyho Kalashnikowa.

       Měj se fajn; přeju zlomené ruce šíleným grafomanům a SF nazdar!

       Takže tedy:

       ...Byl překvapen...

       Překvapilo to i zvětšo-zmenšovací krychli, která - lehce frustrovaná pobytem na planetě, jejíž jméno nedovedla nejen přečíst, natož vyslovit - neunesla pomyšlení, že její vlastník je trapný nekňuba, který naletí na každou legendu, vzteky narostla do obřích rozměrů a zaútočila všemi levými horními rohy současně - což ji na okamžik vyřadilo dokonce i z křivolaké kfudpalanské geometrie. Dezorientovaný Drahokam Krystal, přezdívaný též Kámen, zděšeně zapištěl, spadl z podstavce a pokusil se pláchnout do nejbližší chodby. Tam však cenil své zubaté ostří nůž (viz past), kterému se podařilo vyškrábat se pomocí jakéhosi knoflíku ze stěny a teď se evidentně chystal změnit Drahokama Krystala v něco, nad čím i podprůměrný klenotník - amatér ohrne nos. Kámen se vymrštil vzhůru ke stropu, chvíli balancoval mezi existenci a skleněnou drtí, až se nakonec lstivě a nečekaně změnil v obláček modrého dýmu. Krychliny dveře sklaply naprázdno; navíc nabourala do stěny, takže zavyla a začala si olizovat šrámy. Torara, svými mrzkými přáteli zván zkráceně Torar, Kfudpalan putující ode všad a od ni kud kam si (to je jak čínština!!!), jehož obličej už nepřipomínal jásavý evergreen, ale vypadal, že si na něm uspořádalo manévry ne jedna, ale pět spřátelených armád, velmi, ale opravdu velmi překvapeně koukal vzhůru, kterak se na jeho unavenou a zaprášenou lebku tiše a zavile snáší malý modrý obláček s nepatrným zbytkem trapného svitku. Po chvíli, aniž by musel uvažovat příliš logicky, zjistil, že jeho zářivě zelená srst nevkusně zmodrala a přes jeho opičí břicho se kromě změti poledníků a rovnoběžek táhne zářící nápis: „Jsem trapný. Naletěl jsem.“ Omylem si sedl na malý kámen (ámen...). Byl ještě překvapenější než předtím. Asi to byl účel.

       

       Pro Interneťáky: naše adresa (nový, běžnější způsob zápisu): ram@apro.cz