Interkom: INFLUENCE 95 střízlivě

Při vstupu každý dostal razítko, které nebylo vidět, ale v UV světle zářilo. Celá párty se odehrávala na půlce betonového hřiště, z jedné strany návěs, na němž operovali DJové - mixovali z vinylových desek na dvou gramofónech, kterým se občas připomůže k nějakému tomu efektu rukou. Po stranách dvě baterie reprobeden, zesilovače a podobně. Na tom všem se vcelku volně postávalo a posedávalo, ale žádný dozorčí patron nebyl potřeba. Tu hudbu si dělali mladí lidi pro sebe. Ovšem nějací policajti a černí šerifové se neudrželi, aby tam zachmuřeně neprocházeli s kelímky kafe.

Nad tímto pódiem visela řada reflektorů a stroboskop. Z druhé strany byla taneční plocha ohraničena konstrukcí s dvěma stožáry světel, dalšími stroboskopy a pohyblivými reflektory, a zvukotechnikou s monitory, jejíž pomocí se řídila kvalita hudby. Na zajímavou věcičku se dalo koukat taky napravo od návěsu, a to na plátno s projekcí všelikých amigáckých dem. Grafické procesory tohoto počítače asi pořád ještě dokážou víc než celý výkon Pentia. Pak už tam běžely videozáběry přímo z párty, potom zase dema.

Lidi postávají, tančí, pokuřují, popíjejí, mazlí se s medvídky, dělají bubliny z bublifuku, házejí si nafouklými balónky, sedí, leží, koukají, chodí, povídají si, líbají se, to vše jak na tanečním „parketu“, tak na tribunách okolo.

Vypadá to asi jako banda utečenců z blázince, kteří se divně kroutí se zrakem upřeným někam do nebe, parta fotbalových fanoušků s vlajkonoši, kteří zuřivě skáčou a pískají na píšťalky do rytmu a kdykoli se jim něco nelíbí, potápěči v kulichu, navigátoři a opraváři jaderných elektráren. Většinou každý tančí sám, jak umí, pro sebe a pro hudbu, podle svého tempa. Jelikož se nezřídka před takovouto akcí návštěvníci posilují perníkem a LSD (občas zavane i tráva), tančí a skáčou někteří značně zběsile, jiní se kroutí ve svých vlastních kreacích, jiní se lehce kymácí a mávají rukama.

Jelikož párty trvá přinejmenším deset hodin, záleží na tom, kdo to poskakování jak dlouho vydrží. Celá párty je trochu asexuální, k navazování vztahů jsou však určitě lepší místa, než taková tma a takový rachot, jako jsou zde.

Věkové poměry odhaduji na 15 až 25 let, i víc. Ti mladší jsou spíš místní. Počet asi dva tisíce, plus mínus tisíc. Odhaduji, že velké bylo zastoupení Slováků. Asi nejlepší nápad je dělat v téhle směsici sociologický průzkum, nehledě na to, že sociologie, jaká je, často sklouzává spíš k nechutné politologické pavědě.

Oblečení na RAVE párty je asi jako kdybyste šli na fotbal, na karneval a uklízet na kosmodrom zároveň. Dresy s čísly, píšťalky, bílé rukavice, pláštěnky, oranžové montérky, stříbrné sukénky nebo celé kombinézy, lyžařské boty, sluneční brýle, normální brýle, potápěčské brýle, teplákové bundy, kapuce, maskáče, oblečení zcela běžné i róba jako do divadla, hadry postříkané spreji a popsané fixy, respirátory, plynová maska, a všude znaky radioaktivity a tryskáče (rakety?) z MAYDAY. Úplné skafandry a zase mundůr jako na pole, svetry, pruhovaná trička, kalhoty, bermudy, sukýnky. A zase spousta píšťalek a navigačních blikajících světýlek, zelených a červených, stříkací pistole a vlajky. Rádiovky, kšiltovky, kulichy, baťůžky, plyšová zvířátka na mazlení, nápisy, nejraději zcela nesmyslné, emblémy, klasické, i takové, které vypadaly spíš jakoby si nějaký šílený matematik začal zaznamenávat svoje myšlenkové pochody.

Hudba na RAVE párty je techno-elektronická, tvrdá, rytmická, neustále se měnící a neustále se opakující. Základem je rytmus elektronického bubeníka, různých stylů a barev, přesný a pravidelný i se seriemi zaškobrtnutí a arytmií, povzbuzujících nadšení, nebo dva stejné rytmy, rozházené a sjednocující se a další variace. K tomu se přidává paleta syntetických svistů, šumů, bublání, zurčení, trhání, kovové zvuky a elektronické údery. Všechny působí, pokud jsou dobře namixovány, neuvěřitelně dynamicky a čistě.

Bicí jsou doslova jako údery blesků za bouře, a pokud se rachot hromů nahradí kosmickým svistotem nebo staccatem jiných zvuků téhle džungle, začíná se to podobat hlasitostí i stylem RAVE párty.

Dobrou prací DJe se z téhle nabídky dá vytáhnout opravdu hodně. Zhasnou se všechna světla, zní jenom tryskové syčení, obíhající dokola, po tančících začnou přejíždět rotující reflektory, vypadá to jako přibližovací manévr nějaké kosmické lodi, něco nepravidelně temně duní, zrovna jako z Blízkých setkání třetího druhu. Do toho občas zazní nesrozumitelný sampl nějakého hlášení, opakující se slovo...

Ale pak už přichází RYTMUS, rozjedou se stroboskopy a propuká šílenství. Lidi napřed jakoby opařeně stojí, začínají sebou trhat, rozsvítí se barevná světla, všichni začnou pískat. Občas hudba kolaboruje s nějakou známou melodií, patřičně elektronicky podanou, občas se zpomaluje, jakoby zhasíná, pak se zase stupňuje a zrychluje, směřuje k dalšímu vrcholu.

INFLUENCE začal v deset hodin, kdy pořadatelé vykřikli několik pozdravů, hudba zesílila a začala nabírat gradaci. Na párty bylo několik DJů, resp. jejich skupin, našich i zahraničních, kteří se během noci střídali. Nejslabší místo bylo mezi půl druhou a půl třetí, kdy to vyloženě usnulo. Jakási písňová vložka, na návěsu se začaly kroutit dvě dlouhovlasé slečny, ale výsledně to bylo horší než techno v televizi.