Interkom: Recenze Bratří od přátel

Po všech těch zvěstech od různých lidí i kritiků jsem čekala, že se mi bude číst těžko. Omyl. Četlo se bezvadně. Místy jako chorobopis starého schizofrenika, místy jako detektivka. Člověk ví předem, že to špatně skončí, jen neví, kdo je vrah - to jsem nepochopila, ale předpokládám, že to ani nebyl účel. Taková lehkost stylu musí být vydřená a dřina zaretušovaná, stejně jako na gotické klenbě není poznat funění řemeslníků. Sice pořád nevím, co to jsou ty dělené vnitřní monology, ale nejspíš tam patří. Bez zádrhelů, bez zaváhání, bez zakoktání. Jen ty tabulky s čísly mi přišly samoúčelné. A pak ten citát z Vinetoua.

Úžasná věc, hodná mistra hororu, je to splývání předsmrtných vizí. A Ty to tam hodíš jen tak, jakoby nic. Perfektní. Je tam fůra špeků a zabalených bonbónků, některé jsem rozluštila, jiné asi ne, místy mi připadalo, že i jména postav mají nějakou symboliku a že se mi ztrácí, protože tahle knížka je vlastně druhý díl něčeho, co jsem nečetla. (Běžnej životní pocit, to jenom v ordinaci se musím pokoušet prokousat až do nultého dílu pacientovy anamnesy!) Co bylo fajn, že jsem neměla ten pocit autora schovaného za bukem, který na mě dělá potměšilé grimasy a nemravné posunky - což mě třeba děsně otravovalo u Henry Milera - tady je všecko v textu, zapadá to tam, a tudíž mi to nepřijde sprostý. Další bezva nápad: hlavní hrdina je ten, komu se podaří přežít ty ostatní. Ale čtenář se to dozví až na konci. Já bych nevydržela a něco naznačila - to je ta škola realismu!

Jo, do těch miloučkých potvor čelistí jsem se skoro zamilovala. Jsou sympatičtější než Vetřelci! Ta telepatie je myslím trochu ohraná, ale podáno přesvědčivě a s vervou... A zdá se mi, že to celé je o neuvědomovaném boji takových vojnou degenerovaných napůl zvířátek proti lidské osamělosti, marném jako házení hrachu na stěnu. ...a spojit nás může jenom smrt. Možná se pletu, možná jsi zrovna tohle neměl na mysli, ale někde to tam je. Na závěr: celou noc se mi o tom zdálo. Což nevypovídá nic o kvalitě, ale o síle jo.

Od Martina Klímu som obdržal signovaný výtlačok č. 22 (z dobre informovaných zdrojov som počul, že ich malo byť len dvadsať. Že by som mal dvojnásobnú raritku?), Tebou nepodpísaný. Tebe som to podpísať dať nemohol, lebo ako si už možno počul, na slávnostnom prezentovaní Tvojej knihy na verejnosti si nebol. Keď som na Worldcone v Glasgove videl, ako sa svetoznámi autori pre čitateľa šarpú a podpisujú do bezvedomia svoje knihy, přišlo mi čudné, že u nás tomu tak nie je.

Až po prečítaní knihy som pochopil prečo. Ty si knihu písal pre seba, o nejakých čitateľov si sa figu staral. Jebal si na klasické pochody, duševne si onanoval so slovíčkami, dral šaty zo súvetí, které posúvali dej dopredu, a vylizoval si intímne miesta prchavých okamžikov zorgazmovanej holej duše chudáka vojaka. Len sem tam si prstom pošteklil klitoris napätia a akčnosti, obvykle si si postavu priviazal o posteľ na mieste a pumpoval do nej čo sa vmestilo, len keď si už ďalej nevládal, dal si čitateľovi šancu, kým si si oddýchol a previazal postavu do inej polohy, aby si si ju opäť vychutnal hoc na spôsob sado-maso... Uragán vášne pohrávania sa s priviazanou postavou, jej obliekanie do erotického prádla slovíčok a dvojzmyslov nestíha čitateľ absorbovať a dostáva sa čoskoro do polohy Tvojej postavy, keď tam leží miesto nej, a hoci literatúru nadovšetko miluje, tento spôsob mu práve rozkoš nerobí, aj keď uznáva, že tomu, čo tu vyvíja túto bohu milú aktivitu, sa to asi páči. Tomu naspodku by sa to možno páčilo tiež, len keby to mohol spolu s autorom zdielať aspoň spolovice, orgazmus môže prísť aj tak.

Nepochybujem však, že sa nájde nemálo ľudí, ktorým sa tento spôsob ukájania a la Jam bude páčiť. Nemôžem povedať, že sa mi to nepáči, miestami cítim dokonca rozkoš, použil si niekoľko slovných dotykov na citlivých miestach, které netrpeli neschopnosťou sledovať ťa v Tvojom hľadaní a nachádzaní G-bodov. Ale nie je to ten opojný pocit, kedy dostávam to, čo dávam ja.

Prečítal som recenziu na klube. Na moje veľké znepokojenie sa ma potom pýtali, či tá kniha bola naozaj až taká zlá. Asi som tú recenziu zle napísal, keď dostali taký dojem, pretože vôbec som nechcel budiť dojem, že to bolo zlé. Chcel som vzdudiť dojem, že to bolo iné. INÉ.