Interkom: Soudné sestry - nejlegračnější fantasy a la Shakespeare

Tak už zase se na nás na pultech knihkupectví šklebí svým nezaměnitelným ironickým humorem obálka Joshe Kirbyho, jako obvykle parodující hlavní hrdiny (tentokrát však spíše hrdinky) nového hitu ze série Terryho Pratchetta Úžasná Zeměplocha. Pokud v této knize, nazvané Soudné sestry, hodláme nalézt standardně vysokou kvalitu srovnatelnou s díly předchozími, nebudeme zklamáni.Velký Terry zde opět pohladí naše duše a uštvané a v rozporech českého proklatě tržního (malého, ale našeho) kapitalismu ostrých loktů se zmítající osobnosti. Tentokrát nám zde svým barokně košatým dějem a šťavnatým jazykem vypráví - a je znát, jak rád a s jakou chutí- příběh pomstěné královraždy. Nyní zde autor spojil téma a prvky dvou Shakespearových her, aby z nich vystavěl svůj příběh. Jako by řekl onomu klasikovi: „Hele, Vilíku, víš co o tobě řekl Oscar Wilde? Že prej o klasicích každéj tlachá, ale nikdo je nechce číst. Ale neboj, já vezmu Hamleta a lehce ho zkřížím s Macbethem - bez obav, nezprzním to tak moc jako ty dnešní moderní inscenace- a uvidíme“. A čtenář opravdu zírá. V roli Hamleta zde ovšem netradičně vystupují tři „soudné sestry“: tři čarodějnice, které jsou soudné jako jedny z mála osob v tom mrňavém pidikrálovstvíčku Lancre, s hradem na spadnutí a s městečky poetických jmen jako Ostrohřbet či Kyselá prdel. Obyvatelstvo již upadlo do naprosté letargie a trpně snáší své pošahané vladaře, zapalující jim rodné krovy. Přijde však čas, kdy dojde trpělivost i samotné Zeměploše a zvířatům i rostlinám na ní.A to když po vraždě posledního krále přichází vládce tentokrát úplně šílený, loutka v rukou své panovačné manželky, vedle níž je lady Macbeth skutečnou „kolegyní od fochu“. A tak „magické sdružení“ Bábi Esme Zlopočasné (známe ji z Čaroprávnosti), stařičké Gyty Oggové a snaživostí přetékající mladé skoročarodějnice Magráty Česnekové, neustále se pokoušející o moderní inovace jejich řemesla, se musí dát do díla. Když se jejich půlnoční sabat (nápadně připomínající čajový dýchánek) změní v záchrannou akci na pomoc královskému dítěti a když se poslední král Lacre, bodrý Verence, předtím střetne s faktem, že již nežije a že se silně nevolky musí státi duchem, může se děj slibně rozvinout. Tři dějové linie - čarodějnice, divadelní společnost a královský hrad s osazenstvem - se pak začínají splétat a proplétat, aby na konci bylo vše dáno do pořádku.