Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

       Bylo-nebylo. Na krunýři bájné želvy na neméně bájeslovné Zeměploše je pořád dost místa pro nejrůznější země a zemičky. Není tedy nic divného, že se tam vměstná i mrňavé královstvíčko Mžilibaba, taková nudle na březích posvátného Mžilu, ze všech stran ohrožovaná silnějšími sousedy. Země, kde panující vládce Ptepicchamon XXVII. vlastně nevládne (to za něj autokraticky i za jeho předchůdce vykonával a vykonává velekněz Dios), ale spíše trpně přežívá, země, topící se až po vrcholky svých pyramid v dluzích, ba dokonce i v dluzích ze svých dluhů. Země, kde prostě „chcíp pes“ (pardon, spíš krokodýl). Jenže v okamžiku, kdy se panovník (natolik propadnuvší myšlence o své božskosti, že ztratil smysl pro realitu) rozhodne vzlétnout z třicetimetrových hradeb ke Slunci a tím pádem se stane Smrťovou kořistí, v tom okamžiku už je vše jinak. Neboť po něm musí nastoupit jeho syn, ještě nedávno nadějný absolvent školy pro nájemné vrahy v Ankh-Morporku, mladičký Ptepicchamon XXVIII., řečený Ptepic, řečený Těpic. Faraonování ho strašně dere. A když pak není schopen postavit se Diosovu vladaření a všem těm ceremoniálním nesmyslům a připustí, aby dvorní stavitel pyramid Ptakospar se svými syny IIa a IIb z Diosova příkazu do tří měsíců postavil největší pyramidu na světě a kvůli ní dojde k časovému i prostorovému kolapsu, události se začnou řítit.

       Ano, pokud vám tenhle děj poněkud připomíná parodii na starověký Egypt, máte pravdu. Je to parodie, avšak s hlubokým pochopením staroegyptského myšlení, náboženských představ i způsobu života na dvoře starých faraonů. (Egyptolog by zde našel i řadu narážek na staroegyptské dějiny.) A což teprve když působením Velké pyramidy obživnou bohové Starého království Mžilu, to si pak pan autor opravdu vychutná. Neboť - jak známo- staří Egypťané měli ve svých bozích (kterých bylo kolem několika set) nepředstavitelný binec a byli schopni se vyznat jen v těch nejdůležitějších. Nikdy jim však bohové neprováděli to, co ti obživlí v Pratchettovi. S výjimkou boje Hora se Sutechem a semtam nějakého toho drobnějšího nedorozumění (např. se Sachmetou, kterou bylo třeba opít, aby přestala vraždit lidstvo) nikdy tolik nevyváděli, neničili a nervali se... a neobraceli říši vzhůru nohama. Pravda, autor zde zavedl i několik zcela nových božstev, jako např. zemědělského boha Hyje nebo bohyni jeskyní Stalagmit, které byste v původním panteonu marně hledali, avšak hlavně uvedl Staré království do šíleného chaosu. A tak otřesený Těpic, jen shodou náhod uniknuvší s oblíbenou bytostí jménem Ptraci (o níž neví, že je jeho nevlastní sestrou a tudíž podle mžilských - i staroegyptských- představ jedinou možnou kandidátkou na „ velikou manželku faraónovu“) na jednom z největších matematiků Zeměplochy, na velbloudovi s líbezným jménem Ty Mrcha, má opravdu co dělat.Předtím musí ještě ovšem absolvovat lekci demokracie a filosofie v dalekém Efebe, kde mu velký vypravěč Kopolymer (nápadně připomínající Homéra) vypravuje historii válek sousedních státečků Efebe s Tsortem. Takže zde najdeme i skvostnou parodii na novou trojskou válku se vším všudy - akorát těch dřevěných koní je tam trochu víc. Jak to dopadne- no, jsme přece ve fantasy. A tak si vychutnejme košatě šťavnatý Kantůrkův překlad s výstižnými jmény (však i ten, kdo nezná postup při balzamování, nadšeně polkne při jméně vrchního balzamovače Koprkvaše) a obvyklými roztomilostmi. Bohatý děj, větvící se do několika linií, svrchované vypravěčské umění a myšlenka, že po dlouhém období stagnace může kdesi vypuknout pokrok (zvláště jsou-li správní lidé, kteří taky jednou vystrčili hlavy ze svého zatuchajícího domova, na správném místě), to vše vás naplní obvyklou tichou blažeností a vy se se spokojeným vrněním zakousnete do prvních stránek. A to ještě netušíte, že vás tam čekají oživlé mumie králů a též i netradiční varianta setkání se Sfingou... A hlavně charaktery, které nešustí papírem, a prostředí, taktéž věrohodně působící. A tak už otevřete knihu - jedna z prvních scén vám jistě připomene jisté filmy, kdy nindža v „ plné polní“(vlastně v plné černi) v osobitém podání Těpice hodlá splnit svůj první úkol...Všechno je tu na svém místě i technicky. Písmenka snesitelné velikosti, překlepy asi tak dva na knihu a klasicky skvostná obálka Joshe Kirbyho.

       hodnocení:++++