Všechna práva © Interkom 1984 - 1995

A máte, co jste chtěli. Prapodivná díra v historickém vývoji, která následuje po revolučních autorech vypěstovaných na Mlocích (J. Oščádal, J. Petr, J. Jiran, J. Poláček, ale hlavně J. W. Procházka a V. K. Kadlečková) nemotorně vyplněná a podle úryvku uveřejněného v Ikarii zcela špatně záplatovaná Veronikou Andres Válkovou, dostává konečně ten skutečně kvalitní mostní pilíř. Začíná konec Nářků, je tady Jiří Kulhánek!

       Podle názoru mého dědečka dr. Horáka žijícího kdesi v Brazílii nemá smysl lhát, takže Vládce strachu jsem si zapůjčil s úmyslem autora strhat. Jenže po úvodních x stranách mi bylo jasné, že mohu naleznout maximálně pověstné hnidy; „Vládci strachu“ zarazili moji napřaženou nohu a pak ještě s gustem fajnšmekra mě s ní bušili do ohromeného ksichtu. Sice charakteristika postav pomocí děje se jen zlehka dotýká Neffových grifů, popis vybraných evropských lokalit nemají takovou důvěryhodnost popisu jako San Francisco JWP z „Kybernátora“, splétání děje úplně nedosahuje Novotného originality, ale pokud přidáme do vzorce kritiky konstantu románová prvotina, všechny tyto zdánlivé zápory vezmou za své.

       Ze začátku jsem si myslel, že jsem nasedl do růžového kabrioletu vyráběného v licenci s firmou „Interview s upírem“. Bohudík auto explodovalo, přihřátá barva se sloupla a ukázala osmiválcový sporťák s perfektně seřízeným vstřikováním. Pomalá akcelerace mě zatlačila do polstrování čtenářského nadšení a zrychlovala děj do neuvěřitelného crescenda, které lechtalo srdce náznaky přicházejícího kolapsu, po němž přišla tak hluboká chvilka oddychu, že jsem si přes stále ubíhající akci myslel, že se v knize nic neděje. Je to neuvěřitelné, ale co si vzpomínám, jde o nejlepší konstrukci akce v dějinách české sci-fi, přičemž do srovnání i takové vypalovačky jako „Čtvrtý den navěky“. Závěr knihy spíše ukazuje zručnost J. Kulhánka zpracovat klasické kung-fu klišé „ukradlimirodinumusímsepomstít“ zajímavým způsobem. Taktéž závěrečný trumf zlé strany (ve stylu Barkerova „Cabala“) není dost obludný, jak jsem očekával (zpětně si ovšem uvědomuji, že kdyby tento „trumf“ dostal více prostoru a jakési hororové přípravy, obludným by se zcela určitě stal). Každopádně knížka „Vládci strachu“ mě dostala do stavu, kdy jsem se od ní nemohl odtrhnout (to vše ve válečné vřavě Zeleného pekla, kdy nevíte, odkud k vám přiletí pozvánka do žaláře), musel jsem ji schrupnout na jedno posezení a navíc mě donutila přemýšlet, jestli ji nevzít od strany č.1 ještě jednou - a to se mi stalo s knihami, jejichž počet se dá spočítat na prstech jedné ruky.

       Jiří Kulhánek se stal mým objevem roku a ediční počin Poutníka, který přes všechnu péči svěřenou knize zase tolik neuspěl (typografické chyby, nedostatečné usměrnění autora,..), by se dal nazvat počinem roku.

       Máme tady co do činění s nastupující generací vyrůstající na starých žentourech akční větve Neff - Procházka, Poláček; generací s horkou krví a bravurou spisovatelských profesionálů.

       Očistný oheň, kterým jsem se pročetl, ze mě smyl nedůvěřivé pocity z parconovského promotion a přiřadil k nesmělé postavě Jiřího Kulhánka dravost pokerového hráče české sci-fi.

       Nyní jasně vím, že si zapůjčenou knížku koupím, nejen proto, abych podpořil někoho, kdo se při troše autorské dřiny může stát Někým, ale proto, že jde o román, který si stojí za to koupit. Jestli chcete stát stranou, prosím. Pak ale nebrečte, že nemáme nové kvalitní autory.

       hodnocení:****

       Jiří Kulhánek „Vládci strachu“, vyd. nakl.United Fans a.s. ve spolupráci s KJV Praha, 1995, první vydání, 281 str., obálka Luis Royo, nákl. ?ks, cena 69,- Kč.

       P.S.: „Vládci strachu“ úspěšně putují po kasinu a sklízejí slávu. Vypadá to, že si je budu muset koupit ještě jednou.