Všechna práva © Interkom 1984 - 1996

Značná část kultury - včetně SF&F - se dnes vyrábí průmyslově, což má své důsledky. V tomto článku, který shrnuje některé body mé Draconské přednášky „Monstrum naše vezdejší dejž nám dnes“, se pokusím některé z nich předvést v tom nejhorším světle.

       Podstata průšvihu tkví v tom, že jedna z mocných opor naší civilizace - ekonomika - se začíná obracet proti základům, na nichž byla tato civilizace vybudována: lidské individualitě, zvyku spoléhat se na vlastní síly a převzetí svého podílu na vývoji společnosti spolu se zodpovědností za něj.

       Jak se to projevuje v konkrétním případě SF&F? Než odpovím, zdůrazňuji, že si na paškál neberu celý náš žánr, ale tu jeho část, která zdegenerovala na pouhý výrobek vytvořený standartními postupy podle vyzkoušených obchodně úspěšných vzorů z prefabrikovaných dílců pod dohledem pragmatických byznysmenů.

       Kniha či film udělaný pro ekonomický zisk se nutně musí podřídit všem ekonomickým zákonům, které v trojúhelníku výrobce-výrobek-zákazník působí. Jsou to zejména:

       - Zákon nabídky a poptávky: Umění přestává být svobodnou reflexí světa a jeho účelem je plnění přání zákazníka. Pokud některé další rysy výrobku nesnižují jeho prodejnost, jsou tolerovány.

       - Nutnost zevšeobecnění: Výrobci nemají na mysli člověka, ale typického představitele vybrané sociální skupiny. Produkují například film pro „průměrného teenagera“ stejně jako někdo jiný šampon pro „moderní mladou ženu“. Objekt zájmu producentů má několik typických rysů, mimo ně je však zbaven jakékoli individuality.

       Lidé, kteří stojí mimo některou z hlavních cílových skupin, nemají příliš na vybranou: Buď se obejdou bez výrobku nebo se mu přizpůsobí. Častou opakovanou konzumací se jim to podaří - a výrobce jim v tom samozřejmě bude pomáhat ze všech sil. Je tedy přirozené, že například většina filmů pro teenagery dělá ze svých diváků teenagery nezávisle na jejich věku. Neboť úspěšný podnikatel si je dobře vědom dalších dvou ekonomických zákonů:

       - Početnější série znamená nižší kusové náklady.

       - Stabilizovaná poptávka znamená stabilizovanou výrobu a zisk.

       Situace se na první pohled nezdá být příliš tragická: kdo chce být teenagerem, ať si jím tedy je třeba celý život. Jenže neblahý vliv konzumní kultury zasahuje ještě hlouběji.

       Jak jsem už řekl, pokleslá SF&F plní přání zákazníků. A jaká přání má člověk? Zeptejte se psychologů, sociologů a biologů. Pomineme-li jídlo, spánek a ukájení sexuálních potřeb (i když v posledních dvou bodech výrobci kultury zdaleka nejsou bezmocní a vývoj spěje nezadržitelně kupředu), je to především bezpečí, sounáležitost se skupinou, prestiž. Zde už se vesměs jedná o pocity. A samozřejmě nejsem první, kdo označí dodavatele kultury za „výrobce pocitů“.

       Zde vidím další tragický moment - spokojíme se s pocity. Je nám jedno, jestli vznikají z podnětů reálného světa nebo z imaginární situace na stříbrném plátně. Sami tak utahujeme smyčku zadrhnutou kolem našeho hrdla: Skutečná láska, nadšení, odvaha, soucit ode mě vyžadují vnitřní investici, provází je nebo jim předchází aktivní změna mé osobnosti. K lásce na pár hodin prožívané v pseudosvětě, který vyvstává z papíru jak dětská skládačka, nic takového nepotřebuji. Zdá-li se mi, že žárlivosti, trápení či čehokoli jiného už bylo příliš, zaklapnu knihu a jdu si koupit jinou. Distancovat se od toho, co jsme natropili ve skutečném životě, je daleko obtížnější. A kdo z nás by si přál obtíže?

       Jenže zatímco čteme, dějí se s námi ještě daleko podivnější věci: Vymyšlené děje ovlivňují náš názor na to, jak to ve světě chodí. Je-li počet a emocionální náboj imaginárních příběhů větší než těch, které prožíváme v objektivním světě, jen těžko se ubráníme pozvolnému upevňování představy, že jsou daleko skutečnější. Pozor! Nemám zde na mysli totální změtení skutečnosti s imaginací až k úplnému prolnutí obou, takže už není k rozeznání co je vlastně co, ale názor na to, jak to ve světě chodí. Jakými zákonitostmi se řídí svět, co mohu očekávat od lidí a co očekávají lidé ode mě.

       Pokud v mých příbězích obvykle vystupuje nějaký svalnatý hrdina, geniální vynález či magický artefakt, jejichž síla znatelně převyšuje jak spojené síly Dobra, tak spojené síly Zla, proč bych zapojoval své - zajisté chabé - schopnosti do boje? Stejně nic nezměním.

       Pokud dojdu k názoru, že výsledek střetnutí Dobra a Zla rozhoduje na poslední chvíli se objevivší skutečnost, po níž nikdy předtím nebylo ani vidu ani slechu, proč bych se znepokojoval tím, že Zlo získává pozice? Chce to jen trpělivost a čas, však ona vyšší moc zasáhne v pravou chvíli. Proč bych zasahoval já?

       Pokud spousta příběhů začíná tím, že postava, obyčejný člověk jako já, projde magickou bránou či hyperprostorovým oknem do jiného, fantastického světa, postačí jistě i mně trpělivě vyčkat, až se mi podobná brána postaví do cesty. Pak teprve opravdu začnu žít. Do té doby se mohu klidně proklimbávat svým všedním nanicovatým životem. A modlit se:

       „Výrobče náš, ať jsi kdekoli,

       posvěť se jméno tvé.

       Přijď království tvé.

       Buď zboží tvého hojnost jako v nebi tak i na zemi.

       Monstrum naše vezdejší dávej nám každého dne.

       I ochraňuj žádosti naše nebo i my ochraňujeme žádosti našich zákazníků.

       A neuvoď nás v nepokoj ale zbav nás od zlého.“

       

       Podle vaší víry staň se vám.